V Kongu lidé absolutně nevědí, co přijde zítra, říká humanitární pracovnice Karolína Šklebená

Na misi v Kongu strávila tři roky, na své první dojmy si ale vzpomíná dosud. „Přijela jsem ze Rwandy, která je hodně učesaná, s krásnými silnicemi. Jakmile přejedete hranice do Konga, silnice skončí,” vybavuje si.

Přestože ona sama působí jako drobná a křehká dívka, s respektem - nebo jeho nedostatkem - prý v Kongu rozhodně problém neměla. Jak popisuje, společnost v Kongu je totiž hodně hierarchická, Konžané tedy všechny, kdo zastávají určitou pozici, respektují.

„Kongo je pro ženy jednoduché, na světě jsou mnohem horší země. Velkou roli, v dobrém, samozřejmě hraje i to, když je člověk bílý. Jakmile člověk přijede z Evropy, má respekt,” popisuje Karolína Šklebená.

Ve špatnou chvíli na špatném místě

První projekty, kterým se v Kongu věnovala, byly zaměřené hlavně na pomoc obětem sexuálního násilí. „V Kongu pokračuje dlouhodobý konflikt mezi různými skupinami, vše se hodně odehrává v okolí vesnic a dolů,” popisuje.

Součástí útoků na vesnice bývají i znásilnění žen, zabíjení a mrzačení dětí. „Pro místní je ale nejhorší všeobecná nestabilita, to, že neví, co bude zítra. Právě to je naše dennodenní práce - práce s lidmi, kteří nevědí, co s nimi bude,” popisuje Karolína Šklebená.

Evropanům prý obecně v Kongu nic špatného nehrozí. „Neziskové organizace jsou vážené na obou stranách konfliktu a prací s lidmi se nám dlouhodobě daří udržovat to, že nás všechny skupiny nechávají v klidu a dodržují určité humanitární principy. Pokud už se něco stane, znamená to, že byl někdo ve špatnou chvíli na špatném místě,” shrnuje humanitární pracovnice.