Už sto let s Brnem. Oslavte s naším seriálem sto let brněnského rozhlasu!
Je nejstarší, největší a stále nejposlouchanější regionální stanicí Českého rozhlasu. Poprvé začal brněnský rozhlas pravidelně vysílat před 100 lety – 1. září 1924. Na Radiožurnálu jsme pro vás tento týden připravili seriál, který připomene první vysílací dny i osobnosti, které brněnský rozhlas proslavil. Poslouchejte od pondělí do pátku v čase 8:50.
Ze střechy Zemského domu v Brně se poprvé ozvalo vysílání Radiojournal Brno 1. září 1924.
Místnost, kde původně bylo studio, je nyní prázdná. Je čerstvě vymalováno, ale dříve byly stěny polepeny novinami – říkalo se, že akustika bude lepší. Odtud se vysílalo, hlásil se odtud i přesný čas.
Oldřich Nový často vzpomínal, že sem nechodili jako my dnes po schodech, ale lezli po žebříku, vysílalo se odtud několik měsíců. První akusticky upravené studio dostal rozhlas v listopadu 1925 v bytě v nové, dnešní Lidické ulici číslo 18, na adrese současného městského divadla.
Ze střechy na stadion
Později hlasatelé seděli přímo u vysílače na okraji města, v Komárově u dnešní farmy Ráječek. Odtud se pak brněnský rozhlas přesunul na Kounicovu ulici, kde sídlil dalších 83 let, ze všech jeho studií nejdéle. „V nejslavnějších letech tady měl kancelář Antonín Slavík, OK2LS. Byl to radioamatér, vojenský radiotelegrafista a samozřejmě ředitel brněnské odbočky Radiojournalu, který i dovysílal,“ poukazuje radiohistorik Pavel Boudný na zatčení Slavíka na začátku druhé světové války.
Čtěte také
Šéf brněnského rozhlasu byl následně v Berlíně popraven. „Traduje se, že jako radioamatér už věděl, že se nad ním stahují mračna, takže svou vysílací stanici údajně tady někde zazdil. Když jsme tady skončili a rušili provoz, tak jsme opravdu ťukali kladívky do zdí, ale nenašli jsme vůbec nic. Bohužel, zařízení pro vyhledávání kovových předmětů ve zdech jsme neměli,“ vzdychá si Boudný.
Herecké i hudební legendy
Byl to brněnský rozhlas, kde se v polovině 70. let zrodila unikátní nahrávka slavného muzikálu Miloše Štědroně a Milana Uhdeho Balada pro banditu. Rozhlasový dramaturg Jaromír Nečas ji ale natočil pouze v monu. Jak to bylo dál?
„Potom prostě přišel takový úplný zásvit mytický, že volalo jedno monstrum z Prahy, které se jmenovalo Alois Indra,“ směje se Miloš Štědroň, „a pravil, že to je krásné a že se to musí podporovat. Takže hned nám dali asi čtyři frekvence a natočili jsme to úplně všecko,“ vzpomínal hudební skladatel. Nahrávku tak natočili stereo.
Zmíněnému Jaromíru Nečasovi můžeme vděčit i za objev mnoha hudebních osobností, třeba Jiřího Pavlici nebo sourozenců Ulrychových.
V brněnském rozhlase začínala i Eva Pilarová. Jako studentka operního zpěvu na JAMU v rádiu vystupovat nesměla, přesto to pod pseudonymem dělala. Kvůli tomu tak musela studium ukončit. Zato se ale mohla naplno věnovat zpěvu.
Vysílání v esperantu
Brněnský rozhlas proslul i svým vysíláním v esperantu. Už ve 30. letech znali vysílání z Brna pod názvem Verda Stacio lidé napříč Evropou. V univerzálním umělém jazyce z Brna vysílal i herec Karel Höger.
„To bylo tak, že když jsme vysílali třeba celou Prodanou nevěstu s celým orchestrem Zemského divadla a s operním obsazením, tak to bylo celé esperantsky. My jsme měli tady při brněnské stanici kurzy. My jsme vysílali třeba celou Čapkovu Matku, celé R. U. R., celou O'Neillovu Farmu pod jilmy.“
Co všechno díky brněnskému rozhlasu v následujících letech vzniklo? Poslouchejte třetí díl seriálu ve středu 28.8. v 8:50.
