Umění žít? To je především dřina, říká Lenka Horňáková Civade, která se usadila v Provence

17. březen 2017
03559015.jpeg

Umění žít? To je především dřina, přiznává spisovatelka a malířka žijící ve Francii Lenka Horňáková Civade. Z vysoké školy ekonomické zamířila rovnou na Sorbonnu. Pak se usadila v Provence, kde se svým manželem opravila zámek. Maluje, píše a za svůj poslední román Marie a Magdalény, který napsala ve francouzštině, získala prestižní francouzskou cenu za literaturu.

Psaní původně nebylo na pořadu dne. Inspiroval ji až zpravodaj Českého rozhlasu Jan Šmíd, který se náhodou objevil na jejím zámku, když v Provence natáčel reportáže. „Povídali jsme si, zahlcovala jsem ho svými příběhy a on se ptal, proč to nenapíšu,“ vzpomíná.

První knihu Provence jako sen napsala ještě česky a stala se českou spisovatelskou ve Francii. Bylo pro ni výzvou vrátit se ke svým kořenům a zjistit, zda se po mnoha letech života ve Francii dokáže vyjadřovat v češtině.

Jako druhý krok pak přišlo psaní ve francouzštině. „Najednou se ze mne stává francouzská spisovatelka ve Francii,“ říká s tím, že francouzštinu považuje za skvělý nástroj, nářadí, kterým se člověk dostane do podivných situací a struktur. A funguje to.


Když píšu, tak přemýšlím. Když maluji, tak nepřemýšlím.LENKA HORŇÁKOVÁ CIVADE

Ačkoli k francouzským slovům nemá tak citový vztah jako k češtině, kterou si osvojila v raném věku, tak k nim přistupuje s mírným vzrušením z toho, že může postupovat stále dál. „Nevíte, co jazyk může a nemůže, nemáte vnitřní hranice a limity,“ přibližuje.

Ve francouzštině napsala i svůj poslední román Marie a Magdalény a jak popisuje, obrovskou výzvou bylo zvládnout francouzštinu v psané podobě. Na druhé straně to bylo něco samozřejmého, protože je pro ni každodenním jazykem. „Navíc psát o rodné zemi v adoptivní řeči mi dávalo velký smysl,“ dodává.

Ze zámku se rozhodla odejít

V Provence několik let rekonstruovala zámek, což byla škola života, po které ale zůstávají hezké vzpomínky. Zámek nakonec se svým mužem prodala. „Narazili jsme na papírovou zeď, která byla tvrdší než ta kamenná, tak jsme se rozhodli ze zámku odejít. Ale nemůžeme brečet nad rozlitým mlékem,“ říká.

A co všechno ji v Provence schází? Nejvíce prý humor – ten je podle ní velmi těžce přeložitelný. A když přijede zpátky do Česka, tak si velmi ráda namaže chléb s máslem.

Audio záznam všech rozhovorů si můžete poslechnout kliknutím na odkaz přímo v tomto článku a také v iRadiu