Tisíce zničených domů po celé republice. Neřešíme už, jak oprava působí, stýská si architekt a blogger Delniq

Říká se „zlaté české ručičky“ a samozřejmě o sobě máme to nejlepší mínění. Když se ale od roku 2020 dívám na profil Delniq, říkám si, jak to teda je? Jsme šikovní, anebo zbastlíme, na co přijdeme?

Já si myslím, že jsme národ kutilů, že jsme šikovní a schopní opravit víceméně cokoliv. Problém je v tom, že když se na opravy díváte svým odborným pohledem, tak ve spoustě najdete kutilství až neodborné.

Čtěte také

Novodobý kutil má chuť vystavit nápad. Potřebujeme sdílené prostory pro vytváření, myslí si ředitel festivalu Maker Faire

Takže opravíme podle mě všechno – typicky lepenkou, montážní pěnou, nějakým silikonem – aby to fungovalo, ale že to vypadá strašně, někteří lidé úplně neřeší. Hlavně, že je to funkční a že to poslouží dál.

Kdybychom udělali žebříček, co se u vás nejčastěji vyskytuje, je to montážní pěna – stříbrná páska – silikon?

Asi tyto tři věci, akorát v jiném pořadí. Prohodil bych stříbrnou pásku za silikon. Jednoznačně vede montážní pěna, materiál, který je naprosto zázračný a pro nás architekty jako hřebíček do rakve, protože tím se dá opravit většina věcí.

Pak silikon v hodně velké míře, to je také zázračný výrobek. A pak stříbrná lepící páska, tu bych viděl jako třetí.

Vy jste ten profil Delniq na Instagramu začal provozovat ze zoufalství?

Já si myslím, že ano, že to byla taková moje terapie. Když jsem viděl, co se na stavbách děje – ani ne na našich, které jsme projektovali nebo které dohlížíme – když jezdíte po českých městech a vesnicích a rozhlížíte se, tak vám kolikrát zůstával rozum stát. Trochu mě frustrovalo, že to někdo udělá, někdo si to obhájí a někdo to dokonce zaplatí. Tak to byla cesta, jak si najít ventil.

Čtěte také

Témata do veřejného prostoru prosazují často lidé vizuálně negramotní, říká výtvarník Karous

Vlastně jsem instagramový profil založil spíš ze srandy a částečně na útěk z reality, abych nemusel být jen zoufalý. Říkal jsem si: hele, je to fakt špatný, ale použiju to na Instagram, třeba se tomu někdo zasměje, třeba se někdo zamyslí, proč to vůbec vzniklo a co má udělat pro to, aby se to nestalo.

Křiklavé polystyreny

Jak jezdíte okolo jiných „zmuchlaných papírů“? Já mám takové dvě ulice, jednu v Praze a jednu na menším městě, o kterých si myslím, že jsou architektonickým peklem. Myslím si, že architekt, který se podívá vpravo i vlevo a projede tu kilometr dlouhou ulici, bude ječet hrůzou.

Mám to tak. Stačí, když je v té ulici jeden barák, který mi dokáže nadzdvihnout mandle. Vlastně i to byl důvod, proč jsem dospěl k profilu delniqa, že to byl pro mě veřejný ventil, kde jsem chtěl sdílet tyto věci, co se dějí.

Čtěte také

Moderní architektura se snad konečně odlepila od svého strašného pádu, věří architekt Rajniš

Ale postupem času, po škole, jak má člověk mladické ideály, co všechno dokáže změnit a jak by všechno ideálně mělo fungovat, ty hrany se trošku obrousily. Myslím si, že se na spoustu věcí už nekoukám tak kriticky a snažím se přijmout, že tam jsou. Pořád jsou ale stavby, které mě strašně štvou.

Můžete nám nějakou zpodobnit?

Třeba v Praze hotel Don Giovanni, ten je hodně známý. Pak hodně neurčitých věcí ve smyslu necitlivých rekonstrukcí, kdy vidíte domy s klasicistními fasádami, kde pod zateplením zmizí římsy a zdobné štuky jsou nahrazeny jen jinou barvou kolem oken.

Vždy mě rozčiluje, když vidím tu proměnu: jak byl dům hezký, jenom starý se zašlou fasádou, a jak tomu někdo dá nový, rádoby krásný kabát, a přitom dům úplně zničí. Takových příkladů jsou tisíce po všech městech a vesnicích, nejenom v Čechách.

Čím to je? Máme sice domy, které jsme zdědili a rekonstruujeme je nebo jsme si je koupili, ale nemáme dost peněz na to, abychom si zaplatili architekta? Nebo si myslíme, že jsme tak chytří, že to zvládneme sami?

Čtěte také

Zájem o program Oprav dům po babičce je překvapivý. Posílí ho ještě výhodné půjčky, domnívá se ministr Hladík

Já si myslím, že tam je víc aspektů. Když jsme se bavili o zateplování, tak s tím souvisí vliv ceny energií. Když lidé nemají peníze – a možná ani trochu úcty ke starým domům – tak je pro ně nejjednodušší a nejefektivnější cestou dům od krásných zdobných věcí očistit a udělat tam hladký polystyren.

Dřív možná měli lidé k domům občas větší vztah, než máme my nebo někteří naši spoluobčané. Stačí se projít po českých vesnicích nebo městech a vidíte různě křiklavé barvy, což by se dřív nestalo. Lidé podle mě hodně řešili, jak vypadá celek. Nebylo to jen můj dům a po mně potopa, ale řešilo se, jak působí celá vesnice.

Jak se podle Lukáše Janouta musí změnit naše uvažování o bydlení do budoucna? A přeje si, aby po něm jako po architektovi něco zůstalo? Poslechněte si celý rozhovor.