Rodinný dům schválený do 30 dnů. Stavební řízení bude rychlejší, jednodušší a digitální, chválí architekt Kasl

Pan ministr Bartoš v posledních dnech opakoval, že ten nový portál je a bude intuitivní. Můžete to potvrdit? Opravdu je to tak?

Myslím, že už z těch videí bylo patrné, že to je trochu jako e-shop. Na druhou stranu bylo slibováno něco poněkud sofistikovanějšího, ale chci věřit tomu, že ty funkcionality se dopracují tak, že v tom bude propojenost, že budou fungovat další systémy navázané na to vlastní stavební řízení.

Vložení projektu na portál je poměrně jednoduché. Přijde mi, že to není složité. Problém je, že jsme na to mohli mít půl roku na testování a mohli jsme si to nacvičit, stejně jako stavební úřady. Tady se ministerstvo chválit nedá, za ten časový stres. Ale tak jako si umíme objednat na internetu rohlík nebo jiné produkty, bude fungovat i toto.

Čtěte také

Od půlnoci platí nový stavební zákon. Nic se netiskne, úřady i člověk, který staví, informace sdílí, popisuje Bartoš

Co jsou z vašeho pohledu nejdůležitější změny, které ten nový stavební zákon přináší?

Je to především odpad zhruba 40 procent agend. Je to zjednodušení, což je vždycky ta správná cesta. Nejenom zrychlení, ale ubrání vyjadřování – každá stavba musela mít alibistické vyjádření od toho či onoho, ačkoli by stačila normální správní úvaha toho stavebního úřadu. Tak to je zjednodušení.

Pak je to ten samotný princip, nejmocnější nástroj, a to je ta digitalizace, která skutečně je řešením fungování komunikace mezi úřady navzájem i uvnitř toho stavebního úřadu. I ostatně to digitální podávání dokumentace je prostě obrovská úspora množství papíru, razítkování, pare, desek, archivace a tak dále. Čili spojené řízení, to, že je jenom jediné povolení, to už jsme vlastně dokázali tím společným povolením územním a stavebním. To byla cesta správná. Ale rozhodně to není jediné razítko.

Čtěte také

Naší ambicí je, aby u běžného domku bylo povolení během třiceti dnů na stole, připomíná Bartoš k digitalizaci stavebního řízení

Bohužel vznikl JES, tzv. jednotné environmentální stanovisko, které v sobě skrývá všechna ta povolení, vyjádření, stanoviska, a stal se dalším závazným stanoviskem. Takže jsou ta razítka minimálně čtyři – památkáři, hygiena, hasiči a JES. Ale rozhodovat bude jeden úřad.

Bohužel je těch úřadů mnoho. Tam se nepovedlo prosadit myšlenku na zkompaktnění nebo zkrátka zmenšení té sítě, která by obsahovala stavební úřady na obcích s rozšířenou působností a detašovaná pracoviště v území.

Když říkáte, že potom, až se všechno zaběhne, by se stavební řízení mělo zrychlit... Jak výrazné to zrychlení může být a jak dlouho v současné době nebo podle té staré úpravy trvalo třeba povolení stavby rodinného domu?

Rodinný dům je nejjednodušší příklad. Známe například i v Praze stavební úřady, kam jste podal dokumentaci, a za tři měsíce ji někdo otevřel, tak to teď nebude možné. Teď prostě do 10 dnů musí prověřit, jestli ta dokumentace je úplná, nebo ne. Trochu se bojíme toho, že se vždycky něco najde, že bude výzva k doplnění a že se nejjednodušším způsobem budou snažit zbavit té dokumentace a ta řízení zastavovat. Ale věřím, že ty úřady jsou tady proto, aby pomohly stavět, ne aby odmítaly výstavbu. Rodinný by teď měl být schválený do 30 dnů.

Čtěte také

iROZHLAS

Nový stavební zákon budí na úřadech obavy a politici kritizují digitalizaci. Bartoš čeká počáteční obtíže

Měla by být z vašeho pohledu kauza kolem proměny obchodního domu Máj impulzem pro změnu přístupu k památkové ochraně podobných staveb?

Určitě nejenom podobných staveb. Myslím si, že památková ochrana v Praze zamrzla v minulém století, respektive v době, kdy bratři Mrštíkové bojovali proti asanaci Josefova, Mrštík napsal Bestia triumphans (manifest „Vítezící obluda“ o bourání v historickém centru, pozn. red.), v centru se bouralo a vznikla nádherná Pařížská.

Podívejte se na jiná města... Samozřejmě Londýn chrání pohledy na svatého Pavla, ale na druhou stranu se tam na horizontu objevují stále nové domy. V Praze se strašně bojíme nové výstavby, protože se bojíme změny. Myslíme si, že střecha v Bubenči je tak zásadní, že se na ní nemůže objevit střešní okno nebo terasa, že tam nemůže být moderní nástavba jako ve Vídni. Ve Vídni se objevují moderní stavby, které mění střešní krajinu. A je to správně, to město prostě musí žít, musí fungovat. A jestli něco bylo v roce 1980 nebo v polovině minulého století, tak to nemusí být v příštím. Neměli bych ale měnit ducha toho města. A Máj mění ducha.

Jak Jan Kasl nahlíží na přestavbu obchodního domu Máj? A jaká úskalí podle něj skrývá nový portál digitálního stavebního řízení? Poslechněte si celý rozhovor!