Témata do veřejného prostoru prosazují často lidé vizuálně negramotní, říká výtvarník Karous

Proč v posledních desetiletích nová umělecká díla ve veřejném prostoru příliš nejsou?

Čtěte také

Od pěší zóny k multimodálnímu prostoru. Ve městech chceme od každého trochu, říká architekt Okamura

Nevznikají. To souvisí především se zánikem jednoprocentního zákona, který je všude ve světě znám pod názvem Person For Art, který zanikl v roce 1991. Za existence ČSSR vzniklo třeba jenom v Praze kolem 2800 výtvarných realizací, a za existence ČR jich vzniklo kolem 62. Takže úbytek soch je nepoměřitelný.

A jak se i to malé množství do veřejného prostoru dostává? Kdo si nejčastěji objednávají?

Nejčastěji to jsou městské části v Praze nebo města, ale ty tím sledují spíš ne výtvarné cíle, ale své politické a ideologické ambice. Takže prosazují svoje témata, což vede třeba v Praze k tomu, že máme už skoro jedenáctý památník Milady Horákové. Ani na jeden z nich nebyla vypsaná veřejná architektonická výtvarná soutěž, takže tato hrdinka nemá kvalitní památník v Praze. A má jich jedenáct.

Takže kdo tedy o tom rozhoduje, když se nepořádají žádné veřejné soutěže?

Politická reprezentace, to znamená, že lidé, kteří mají třeba právní nebo ekonomické vzdělání a bývají většinou vizuálně negramotní, tak prosazují svá témata do veřejného prostoru. Zjednodušeně se dá říct, že jaká je kvalita naší politické reprezentace, tak taková je i kvalita  výtvarných děl.

Architektonické celky developerů nepřidávají městu nějakou novou hodnotu
Pavel Karous

Není to tak dávno, co se v pražském Karlíně na jednom developerském projektu objevila skulptura ženy od Davida Černého. Řekněte v praxi, jak toto vzniká?

Developerské, takzvané korporátní umění vzniká tak, že se podřizuje vkusu toho kterého developera. To znamená, že jestli ten developer je kultivovaný nebo není, záleží na tom, jestli potom to dílo dopadá tak, jak dopadá, což může působit velmi devadesátkově. Anebo naopak vznikají i kvalitní víla díla v rámci developerský zástavby.

Toto dílo potom už tedy žije svým životem dle zadání vlastně zadavatele, developera a městská část už se k němu nijak nevyjadřuje?

Mohla by se k tomu samozřejmě vyjadřovat městská část dohromady s celou developerskou zástavbou, ale v kontaktu se silným ekonomickým hráčem jako je developer městské části selhávají nejen v tom smyslu, že nedokážou prosadit osazení dobrého kvalitního výtvarného díla, ale obecně architektonické celky developerů nepřidávají nějakou novou hodnotu městu. Spíš parazitují na kvalitní dopravní zástavbě a infrastruktuře, která už je vybudovaná z minulých let.