Ticho, staleté kmeny a vlčí oči skryté v houští. Nechte se na Stezce Českem okouzlit divočinou Žofínského pralesa

S lingvistou a literárním historikem Michalem Hořejším, který se ve svých studiích často zabývá jihočeskou přírodou, stojíme v srdci Žofínského pralesa. Přímo vedle asfaltové cesty, která vede skrz něj, obdivujeme krásný, asi 35 metrů vysoký smrk. V prsní výšce měří v průměru odhadem metr nebo 70 centimetrů.

Jiří Fr. Buqoy založil rezervaci kvůli jedli, v místech rezervace ale vznikla oplocenka a jeleni mladé jedle spásly, proto dnes převažuje smrk a buk|foto:Romana Kostohryzová

„Člověk by řekl, že 250 až 300 let, ale na druhou stranu tady může být klidně jen sto let. Záleží, co tady historicky kolem rostlo a jaké jsou konkrétní mikroklimatické podmínky.
Těžko se to odhaduje,“ krčí rameny Michal Hořejší.

V okolí je poměrně barevná skladba dřevin – kromě smrků také buky, jilmy, javory, zvláště javor klen. „V těchto oblastech se drží druhy, které v okolí nemají tolik útočišť,“ dodává znalec zdejší přírody.

V hájemství šelmy

Cestou dál směrem od Huťského rybníka jsme přímo uprostřed cesty narazili na chlupatý exkrement. Michal Hořejší si bere klacek, abychom se mohli podívat, od čeho by to mohlo pocházet. „Ten živočich asi snědl něco se srstí. No, podle velikosti bych se nebál říct, že to je vlk,“ tipuje Michal Hořejší.

Čtěte také

Nebojí se lidí, varují obyvatelé Jablunkova před vlky. Šelmy tam za poslední měsíc zabily přes 40 ovcí

Jeho přítomnost v Novohradských horách je pro zdejší přírodu klíčová. Pomáhá nastolit stabilitu v místních ekosystémech. Je to samozřejmě dobrý lovec spárkaté zvěře a už jenom to, že nenechá srnčí a jelení zvěř v klidu, se v důsledku velmi pozitivně projeví na druhové skladbě lesů,“ shrnuje Michal.

Při putování pralesem se můžete zastavit třeba v místní lesovně, kde jsme si i my při naší pouti na Stezce Českem udělali krátkou zastávku.