Žofínský prales je jedinečnou přehlídkou živých organismů, říká ekolog

„Přímý i nepřímý lidský vliv, byť je malý, nelze vyloučit nikde. Ale v historickém jádru pralesa o ploše 46 hektarů se jen odváželo mrtvé dřevo a maximálně se vytěžily jednotlivé stromy,“ ujistil expert.

Ten připomněl, že v roce 1882 byl vydán kompletní zákaz jakkoli v Žofínském pralese zasahovat. „Proto je prales primárně cenný: stopy lidské činnosti jsou v něm minimální, takže můžeme pozorovat samovolné procesy.“

Nejmohutnější smrky v Žofínském pralese se pohybují kolem průměrné výšky 45 metrů, buky mají 44 metrů, průměry kmenů ve výšce 1,30 metrů nad zemí dosahují 130 centimetrů. Na tyto dimenze v hospodářském lese nenarazíte.
Tomáš Vrška

Bezzásahovost například určuje vztah vývoje dřevinného patra a půdních poměrů, které dále ovlivňují vegetaci rostlin i populace živočichů.

„Půdní prostředí v pralese je úplně jiné: stromy se tam přirozeně vyvracejí, na to navazuje struktura dřevinného patra. Oproti standardnímu hospodářskému lesu, kde máme zpravidla stromy stejných velikostí a dvou, tří druhů, tak Žofínský prales je mozaikou od malých semenáčů až po velikány.“

V Žofínském pralese je 12 druhů dřevin, z toho dvě dominantní: buk lesní a smrk ztepilý. Věkové složení je ale velmi rozmanité. „Na dvaceti metrech čtverečních najdete strom 5 let starý i 400 let starý.“

Největší biologická hodnota je spojena s tlejícím dřevem. Na něj je vázáno obrovské množství živočichů, rostlin, mechorostů, hub ale i bakterií... Takovou přehlídku organismů může nabídnout jen prales, nikdy ne hospodářský les.
Tomáš Vrška

Změny klimatu mění i tvář Žofínského pralesa. „Ten reaguje expanzí buku. První dostupná data z roku 1847 ukazují, že dominovala jedle se smrkem, buk byl jen přidruženou dřevinou.“

„Během 170 let se stal z buku dominátor, který dnes zaujímá tři čtvrtiny zastoupení v dřevinné skladbě... Určitě bude pokračovat trend bukové expanze, ale smrk i jedle si své zastoupení zachovají,“ odhadl budoucnost Žofínského pralesa Tomáš Vrška.