Tenkrát jsme mlčeli. Zapsáno v paměti
Ti, co přežili. Jak se válka otiskla do rodinné paměti Romů, kteří se vrátili domů?
Celý seriál:
Rudolf Murka, zástupce druhé generace přeživších, vzpomíná na svého otce, který prošel několika koncentračními tábory – Osvětimí, Buchenwaldem, pobočným táborem Flossenbürgu i Terezínem.
V následujícím vyprávění se vracíme do doby, kdy ticho často přehlušovalo vzpomínky.
„Otec vyprávěl, že tenkrát přišel z fotbalu domů a tam nikdo. Oběd rozvařený … Tak doběhl do dědiny, ptal se, neviděli jste naše? A oni mu říkali: “Rudo, teď je vedli četníci na železniční stanici. Tak tam běžel za nimi a když doběhl, přiřadili ho k nim. Takže s nimi odjel transportem v březnu 1943 do Osvětimi.”
Rudolf Murka se narodil až po 2. světové válce. Příběh svých rodičů ale od dětství slyšel mnohokrát. Jeho otec byl moravský Rom. Rodina Murkových žila v domě ve vesnici Veselá, kousek od Zlína. Když je nacisté poslali do Osvětimi, bylo jeho otci sedmnáct let.
„Vyprávěl, jaká to byla po příjezdu hrůza, když trhali rodiny od sebe, děcka řvala, do toho štěkot psů, neustálé bití, dva dny vůbec žádné jídlo, žádná voda, nic. Malá děcka prostě brečela od hladu, od žízně,” vypráví Rudolf Murka. Z rodiny jeho otce nepřežilo válku 56 lidí: „Vrátil se akorát můj otec. Všichni zemřeli v Osvětimi. Nikdo se nevrátil.”
Murkova matka pocházela ze skupiny Sintů. Spolu se svými rodiči a sourozenci odešla po březnu 1939 na Slovensko, kde se jim podařilo ukrývat se až do konce války:
„Ale zbytek celé rodiny zůstal tady. A ti všichni šli do Hodonínku, z Hodonínka do Osvětimi. Všichni zemřeli. Ani jeden z rodiny nepřežil.”
Otec Rudolfa Murky, také Rudolf Murka, prošel několika koncentračními tábory a přežil i pochod smrti. Obecně uváděné číslo obětí mezi Romy a Sinti během 2. světové války je přibližně půl milionu. Ale mnoho jich bylo zavražděno mimo jakoukoliv evidenci. Pokračuje historička Kateřina Čapková:
„Přežilo zhruba jen 10% z předválečné populace této komunity. Ale přijde mi, že když se podíváme na postavení Židů a Romů po 2. světové válce, tak zde vidíme velký rozdíl v tom, že nejen protiromská nařízení, ale i to, jakým způsobem lidé vnímali Romy, vlastně pokračovala v diskriminační linii. A zároveň, co se týče státní politiky, bylo jasné, že se Židé stávají rovnoprávnými členy poválečné společnosti. Což bohužel pro Romy úplně neplatilo.”
Romové se během 2. světové války podíleli na různých formách odporu. Aktivně se zapojili do bojů. Jakým způsobem byla jich účast na válečných událostech po skončení války uznávána? Byla společností i státními orgány adekvátně reflektována?
„Téma romského odboje je stále velice málo probádáno. V rámci našeho výzkumu, který děláme v rámci Pražského centra pro romské dějiny při Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, zpracováváme žádosti o uznání účasti na národním boji za 2. světové války. A vychází najevo, že počet romských partyzánů a vojáků - ať už ve Svobodově armádě nebo především v Rudé armádě, zkrátka všech, kteří se takto účastnili a přispěli k osvobození - byl opravdu vysoký. My jsme předpokládali, že romských partyzánů bylo hodně, ale stejně nás ty počty, zvlášť na Slovensku, opravdu ohromují.”
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
