20. srpna si v Hodoníně u Kunštátu připomeneme oběti holokaustu Romů a Sintů

Hodonínský tábor je vedle Let u Písku jedním ze dvou míst, kde byly za 2. světové války nuceně koncentrovány celé rodiny moravských a českých Romů a Sintů. Na tomto autentickém místě vznikl Památník, který je ve správě Muzea romské kultury. Až do konce října je v něm k vidění výstava Příběhy přeživších, jež formou biografických medailonků prezentuje osudy Romů a Sintů, kteří prošli internací v táboře v Letech u Písku. Slovo má kurátor výstavy Jiří Smlsal.

„Jedná se o osobnosti, které měly různé zázemí, různé životní příběhy, ale které spojuje to, že díky nim můžeme poznávat historii Romů a Sintů, že se zasadili o to, aby tato paměť byla živá.“

Jeden z příběhů představuje Josefa Lagryna.

„Pocházel z rodiny Sintů, kteří žili střídavě v Praze a v Liberci. V táboře byl internován se svými rodiči, i se svou ženou a dětmi. Jeho rodiče v táboře zahynuli v důsledku nesnesitelných životních podmínek, které vedly k rozpoutání epidemie tyfu. On sám byl se svou rodinou zavlečen v transportu do koncentračního tábora v Osvětimi-Birkenau. Jako jediný ze své rodiny přežil, protože se mu podařilo dostat do transportu do Buchenwaldu a přežít. Utekl z pochodu smrti a do Československa se pak vrátil s americkou armádou jako voják. Jeho syn Antonín Lagryn patřil k zakladatelům Výboru pro odškodnění romského holocaustu a jednalo se také o významnou osobnost, která se zasazovala za poznání a důstojné uctění romské historie.“

Další ze šesti příběhů byl zpracován i knižně.

„Zilli Schmidt, rozená Reichmannová, byla Sintka z rodiny, která cestovala s vozem – provozovali ambulantní kino a cestovali ponejvíce v Bavorsku a západočeském pohraničí. Ona spolu se svou rodinou uprchla do Československa v důsledku se stále stupňující perzekuce německých Romů a Sintů. Po různých peripetiích byli ona i její rodiče internováni v koncentračním táboře v Letech, kde si na ni čeští dozorci jako na Němku zasedli a šikanovali ji. Naštěstí tam však našla jiné české Sinty, své příbuzné, kteří jí pomáhali, a společně s jedním mužem a jeho rodinou, Hynkem Klimtem (nebo Ignazem Klimtem), se jí podařilo z Let uprchnout a zatímco Klimtovi se zachránili na Slovensku, tak Zilli Reichmannová byla zatčena a deportována do Osvětimi-Birkenau, kde se setkala opět se svojí rodinou a bohužel její dcera, její rodiče, sourozenci a další příbuzní zde byli zavražděni. Ona samotná přežila, vrátila se ještě do Chebu, ale po válce žila v Německu a ve stáří napsala svou autobiografii, knihu vzpomínek, která vyšla v češtině pod názvem Bůh se mnou měl nějaký plán!“

Při tvorbě výstavy Příběhy přeživších se historik Jiří Smlsal zaměřil na lidskou dimenzi této historie.