Těhotenství v práci: Můžete si ho nechat pro sebe, dokud to půjde

11. únor 2015
Žurnál servis
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy 02751508.jpeg

Jste ženy, čekáte potomka a zároveň jste zaměstnané? Máme pro vás pár užitečných rad. Jaké povinnosti a jaká práva se s těhotenstvím pojí? Ptali jsme se Tomáše Pally z právní poradny pro členy Českomoravské komory odborových svazů.

Pro řadu žen je důležité, aby se o jejich těhotenství nevědělo příliš brzy: jsou například teprve ve zkušební lhůtě nebo nechtějí o graviditě mluvit, dokud nepřekonají kritický první trimestr, kdy často dochází k potratům. Dobrá zpráva je, že zákoník práce ženám neukládá, aby těhotenství zaměstnavateli oznámily.

„Žádná zákonná lhůta, do kdy graviditu oznámit, neexistuje. V souvislosti s těhotenstvím a mateřstvím však obvykle zaměstnankyně řeší odchod na mateřskou a rodičovskou dovolenou, a tuto překážku v práci by měla zaměstnavateli sdělit včas, aby se zaměstnavatel mohl organizačně připravit na absenci zaměstnankyně v práci,“ připomíná Palla, že by nastávající matka neměla zaměstnavateli zbytečně komplikovat život.


Zákoník práce a těhotenství (vybrané paragrafy a jejich části)
§ 153
(1) Koná-li těhotná žena práci, která je těhotným ženám zakázána nebo která podle lékařského posudku ohrožuje její těhotenství, je zaměstnavatel povinen převést ji dočasně na práci, která je pro ni vhodná a při níž může dosahovat stejného výdělku jako na dosavadní práci. Požádá-li těhotná žena pracující v noci o zařazení na denní práci, je zaměstnavatel povinen její žádosti vyhovět.
(3) Dosahuje-li žena při práci, na níž byla převedena, bez svého zavinění nižšího výdělku, než na dosavadní práci, poskytuje se jí na vyrovnání tohoto rozdílu vyrovnávací příspěvek podle předpisů o nemocenském pojištění.
§ 156
(1) Zaměstnavatel je povinen přihlížet při zařazování zaměstnanců do směn též k potřebám žen pečujících o děti.
(2) Požádá-li žena pečující o dítě mladší než 15 let nebo těhotná žena o kratší pracovní dobu nebo o jinou vhodnou úpravu stanovené týdenní pracovní doby, je zaměstnavatel povinen vyhovět její žádosti, nebrání-li tomu vážné provozní důvody (§ 86); přitom zaměstnavatel postupuje v součinnosti s příslušným odborovým orgánem.
(3) Zaměstnavatel nesmí zaměstnávat těhotné ženy a ženy, které pečují o dítě mladší než jeden rok, prací přesčas.

Jiná situace samozřejmě nastává v případě, že žena vykonává práci, která může ohrozit její těhotenství, a dělat ji nechce. V takovém případě musí těhotenství doložit, i když je třeba těhotná jen pár týdnů.

Rizikovost práce posoudí lékař

Prací, které těhotná žena nesmí vykonávat, je celá řada. Jde jak o fyzicky náročné práce, spojené s přemisťováním těžkých břemen a podobně, tak například i o práci v laboratoři, kde hrozí kontakt s nebezpečnými látkami, či práve v hlučném prostředí.

Například i zdravotní sestra pracující na oddělení by měla být během gravidity převedena na klidnější práci.

„Práce zdravotní sestry je fyzicky náročná práce, a bude tedy typicky kategorizována ve druhé či vyšší pracovní kategorii, což je hodnoceno vyhláškou ministerstva zdravotnictví jako práce těhotným zaměstnankyním zakázaná,“ potvrzuje právník.

Ministerská vyhláška uvádí dlouhý seznam prací, které jsou těhotným ženám zakázány; pokud ale lékař konstatuje, že těhotenství může ohrozit i práce jinak „povolená“, musí zaměstnavatel ženě najít bezpečnější pozici i tak.

Na druhou stranu, pokud by se nastávající maminka chtěla vyhnout například práci na přepážce banky, protože se bojí virů, a neměla od lékaře potvrzené skutečné riziko, zaměstnavatel to udělat nemusí. „Převedení na jinou práci požadovat může, ale zaměstnavatel není povinen jí vyhovět, leda by se jednalo o situaci, kdy zaměstnankyně pracující v noci žádá o převedení na denní práci,“ vysvětluje Palla.

Pracovní doba na přání

Naopak vstřícnější musí být zaměstnavatel v případě, kdy bude mít nastávající maminka problém s pracovní dobou. To se může snadno stát: například žena se silnými ranními nevolnostmi může svou práci vykonávat, ale jen při odpolední směně nebo na úvazek zkrácený o několik dopoledních hodin.

„Pokud těhotná zaměstnankyně požádá zaměstnavatele o kratší pracovní dobu nebo jinou úpravu pracovní doby, je zaměstnavatel povinen takové žádosti vyhovět, nebrání-li tomu vážné provozovní důvody; tyto vážné důvody by měl ovšem prokázat,“ cituje zákon právník.

Jak je to s rodičovskou?

Zcela podle přání zaměstnankyně se řídí i rodičovská dovolená: do tří let věku dítěte jí musí zaměstnavatel vyhovět, když na ni chce nastoupit, a to i opakovaně (například pokud se střídají s manželem).

„Upozorňuji na to, že i když rodičovský příspěvek od státu lze podle zákona čerpat až do čtyř let věku dítěte, rodičovskou dovolenou je zaměstnavatel povinen poskytnout pouze do tří let věku dítěte. Pokud tedy chce zaměstnankyně být s dítětem doma i po třetích narozeninách dítěte, je třeba se se zaměstnavatelem dohodnout, zda zaměstnavatel takové volno poskytne a za jakých podmínek,“ dodává Palla.

Nepodcenit papírování

Když se žena chystá nastoupit na mateřskou dovolenou, musí si pohlídat splnění souvisejících administrativních povinností.

„Je třeba oznámit zaměstnavateli datum odchodu na mateřskou dovolenou a předložit mu žádost o peněžitou pomoc v mateřství, kterou ženě vydal ošetřující lékař. Zaměstnavatel potvrdí na této žádosti denní vyměřovací základ zaměstnankyně a předá tiskopis příslušné správě sociálního zabezpečení, která podle toho určí výši peněžité pomoci v mateřství,“ popisuje právník.

Potvrzení o příjmu – buď vlastním, nebo od otce dítěte – pak bude žena potřebovat i v okamžiku, kdy si bude volit výši rodičovského příspěvku. „Při následné žádosti o rodičovskou dovolenou je opět nutné doložit denní vyměřovací základ od zaměstnavatele,“ uzavírá Palla.

autor: Karolína Procházková
Spustit audio