Svátek práce není Nerudův fejeton ani kulturní revolta. Jeho počátky jsou natvrdo dělnické, přibližují odborníci

Svátek práce se slaví od roku 1890, a to dle rozhodnutí kongresu Druhé internacionály z roku 1889. Vůbec prvním dělnickým svátkem byl ale 21. duben 1856, kdy si osmihodinovou pracovní dobu vymohli australští dělníci v Melbourne. Je to tak?

Michal Stehlík: Je to tak, ale tento den se neujal. Je vidět, zejména u dělnického nebo později sociálně-demokratického hnutí, že je potřeba mezinárodní organizovanost. Rozhodnutí, že roku 1890 se bude poprvé slavit tento svátek, vzniklo na počest stávek za osmihodinovou pracovní dobu v Chicagu z roku 1886. Je potřeba mezinárodní platforma, a ne nějaká separátní demonstrace.

Martin Groman: V Melbourne to navíc udělali na konci dubna a ne prvního května, takže tam to bylo trošku jinak. Nicméně v samotném Melbourne se oslavy připomínaly do roku 1951, ale lokálně, nikoliv celosvětově.

Když se vrátíme do Chicaga, měli bychom říci, že si americká odborová centrála v roce 1884 první květen jako vrchol své kampaně za osmihodinovou pracovní dobu nezvolila náhodou. Šlo o tzv. Moving Day. Je to tak?

Michal Stehlík: Ano. Byla to volba tehdejších odborářů, protože američtí odbojáři byli rozhodně aktivnější.

Martin Groman: Moving Day byl tradičně den, kdy se v Americe znovu uzavíraly smlouvy. Odboráři řekli, že k 1. květnu 1889 nesmí být v Americe a Kanadě uzavřena žádná pracovní smlouva, aniž by obsahovala podmínku osmihodinové pracovní doby, kterou prosazovali.

V Chicagu asi na čtyři dny došlo k demonstracím, které potlačila policie. Boj za sociální spravedlnost měl tím pádem padlé jako martyry. Za tři roky si v Paříži mezinárodní hnutí řeklo, že to bude jejich den.

Michal Stehlík: Je tam i česká stopa. Pohybovali se tam rakouskouherští nebo čeští odboráři, nebo spíše sociální demokraté, jako byl Josef Boleslav Pecka a další. Amerika je v tomto progresivní. V Evropě toto hnutí teprve začalo vznikat, v Čechách se o tom samozřejmě diskutovalo, uvažovalo, ale ne masově.

Čtěte také

iROZHLAS

Čtyřdenní pracovní týden v Česku? ‚Změny musí být postupné, ale je to naše budoucnost,‘ míní expert

Ameriku vnímáme jako tu pravicovou, ale odborové hnutí má své hluboké kořeny právě ve vyjednávání se zaměstnavateli v tom nejkapitalističtějším státě. Vyjednávání o osmihodinové pracovní době bylo opřeno právě o pracovní smlouvy. Kořeny toho, co máme spjato s rudými svátky, jsou ve Spojených státech amerických.

Haymarketský masakr ale v Chicagu proběhl čtvrtého, ne prvního května.

Martin Groman: Ano, trvalo několik dní, než policie zasáhla. Ty demonstrace byly několikadenní.

Michal Stehlík: Nebyla to demonstrace v tom smyslu, v jakém je známe dnes. Dnes se vyjde se na demonstraci, která začne ve 14:00 a v 16:30 skončí. Tehdy šlo o několikadenní hnutí po městě. Policisté se snažili nastolit pořádek vůči anarchii, která se jim už po těch třech nebo čtyřech dnech zdála příliš. Nebylo to tak, že se vyšlo na jeden den nebo na pár hodin, ale vlastně se tou stávkou obsadilo město.

Měli bychom si připomenout, co se tehdy přihodilo. Kdo hodil tu bombu?

Martin Groman: Začalo to tím, že došlo k obětem u policie, která demonstraci hlídala. Následně zasáhla proti demonstrantům a oběti byly na obou stranách.

Čtěte také

První máj, svátek lásky a polibek pod rozkvetlým stromem. Jak tato tradice vznikla?

Michal Stehlík: Sociální hnutí v rámci Ameriky se velmi často propojovalo s anarchismem. Proto jsem zmínil rozklad společnosti, anarchismus a policejní zásah, protože my známe zase klasickou sociální demokracii. Američtí anarchisté byli různých národností, ostatně došlo i velkým aférám například v rámci poprav anarchistů Sacca a Vanzettiho a podobně.

Nespojujme to jenom s jedním politickým hnutím, ale i s krajními projevy, včetně toho, že se metaly bomby.

Zdá se, že prvomájové oslavy pojaty jako Svátek práce se rychle uchytily, poprvé v roce 1888 ve Spojených státech a už v roce 1890 na Střeleckém ostrově v Praze.

Michal Stehlík: Bylo to masové. Určitá část české politiky - můžeme ji ztotožnit třeba se staročechy - kritizovala tento projev pro nás zvláštním způsobem, že se přece nebudeme zapojovat do internacionálního hnutí, které jde z Německa.

Že to není to dobré české, je to něco internacionálního a my máme vést národní boj. To se připomínalo v těch prvních letech docela často, protože koncept toho, že musíme nejprve vybojovat českou věc proti Němcům a jak je možné, že se spojí český a německý dělník v den práce, bylo velké téma pro tehdejší českou politiku.

Martin Groman: Když se podíváme do tehdejší společnosti, v Brně demonstrovalo 40 tisíc dělníků, ale českých i německých. Společně demonstrovali dělníci v Liberci, to asi nebyli čeští nacionalisté. Demonstrovali i dělníci v Ostravě v počtu desítek tisíc.

Nebyl to jen Střelecký ostrov v Praze. Nám se to pak i díky komunistické propagandě slije v ten Nerudův fejeton, v představu té literární, kulturní revolty. Nicméně ono to opravdu bylo natvrdo dělnické.

Glorifikují se dějiny dělnického hnutí? A kdy se prvomájové oslavy staly nevítanou povinností? Poslechněte si celý rozhovor.