Svatá Hora vítá poutníky už celá staletí
Svatá Hora u Příbrami je nejslavnějším mariánským poutním místem v Čechách. Už počátkem šestnáctého století tam stála kaple, jejíž zdi jsou dodnes součástí svatyně baziliky. Jeden z prvních zázraků připisovaných Panně Marii se stal v červnu roku 1632, kdy se tam jistému Janu Procházkovi z Nymburka zázračně vrátil zrak. O čtyřicet let později už na místě stála základní část svatohorské baziliky, kterou projektoval italský stavitel Carlo Lurago.
S Martinou Jechortovou, vedoucí svatohorského muzea, stojíme v překrásných ambitech Svaté Hory. Na malbách je tu vyobrazeno sto zázraků, ale stalo se jich tu prý čtyři a půl tisíce. V podstatě se jedná o čtvercové ambity. Jak jsou stavěné?
„Jsou to chodby klenuté, dovnitř otevřené tak, aby bylo vidět na baziliku. V každém rohu ambitní chodby je uzavřená kaple plzeňská, pražská nebo březnická,“ vysvětluje moje průvodkyně.
Před námi je právě plzeňská kaple, za zády máme mníšeckou. Znamená to, že každé z těchto měst přispívalo na její stavbu?
„Je to tak, byli to donátoři pocházející z těchto měst a podíleli se na jejich výstavbě,“ přitakává paní Jechortová a ukazuje: „Oltář, který stojí před námi, se jmenuje Korunovační. Odehrávala se zde totiž slavnostní korunovace sošky Panny Marie Svatohorské. Jedná se o tradici od roku 1732. Soška byla korunována přesně sto let po prvním zázraku pana Procházky.“
Bazilice vévodí stříbrný oltář, vznikal celých devadesát let
Tato slavná korunovace se tedy odehrála v prostranství ambitu. Ostatně – ještě v minulém století se tu na svatohorských slavnostech scházelo na deset tisíc poutníků. Teď už se ale nacházíme přímo ve svatohorské bazilice. Před námi je překrásný stříbrný oltář. Je v tomto ohledu tato bazilika výjimečná?
„Chrámy se vždycky stavěly ke slávě Boží a lidé je chtěli vyzdobit co nejlépe. Stříbrné oltáře však tak typické nebyly. Svatá Hora to svým hlavním středním oltářem prolomila,“ vysvětluje vedoucí muzea. „Oltář se stavěl v průběhu devadesáti let. Jak postupně přibývali mecenáši a přinášeli své dary, tak se nastavoval a přidával.“
Přímo uprostřed oltáře je vitrína, ve které je vystavena vzácná a slavná soška Svatohorské Panny Marie. Někde tady v místech ústřední svatyně můžeme mít dodnes pozůstatky staré původní kapličky, která tu byla jako první.
„Měl by to být obdélníkový půdorys hlavní lodi, právě ty obvodové zdi. Ale jenom tři, protože kaplička byla samozřejmě menší, než je v současné době bazilika, i když ta je také malá.“
Kvůli západním větrům se kaple musely dodatečně obehnat zdí
Na pravé straně je prostor poněkud otevřenější. Prováděly se nějaké dodatečné změny v samotné kapli, tedy v dnešní bazilice?
„Svatá Hora v současné době není taková, jakou ji Carlo Lurago navrhl a začal stavět. Západní otevřené kaple totiž velice trpěly povětrnostními podmínkami a proto byly zazděny. Kaple byly vlastně bez obvodových zdí,“ popisuje paní Jechortová. „Byly to klenby a sloupy. My nyní stojíme právě v oblasti, která byla venku.“
Carlo Lurago zkrátka projektoval Svatou Horu na teplé italské počasí. Netušil přitom, že právě na tomto místě budou návštěvníky trápit silné západní větry a vánice.
