Stříbrný kanoista Rohan: Těšil jsem se na plnou tribunu, to by byl neskutečný zážitek

27. červenec 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Lukáš Rohan, stříbrný medailista z Tokia 2020

Kanoista Lukáš Rohan získal na olympijských hrách v Tokiu stříbrnou medaili. „Aktuálně toho moc neřeším. Užívám si, že se mi to povedlo a jsem z toho nadšený,“ neskrývá radost. K medaili mu pomohl jeho trenér a otec Jiří, sám majitel dvou stříbrných medailí. „Je známý tím, že moc nechválí, ale když mi gratuloval, řekl mi, jak je spokojený. Toho si cením,“ dodává po závodu.

Čtěte také

Věděl jsem, že základem bude předvést, co umím. Měl jsem natrénováno, nejdůležitější bylo se nezbláznit,“ říká Lukáš uvolněně. „Vodní slalom nikdy nebude férový sport, to je na něm to krásné. Člověk potřebuje štěstí a um a ty se musí sejít v jeden moment.“

Jak překonat strach?

Kromě sportovní disciplíny musel ovládnout svůj strach z divoké vody: „Ten přetrvává, jen se změnil, v čase se vyvíjí. Základem je naučit se eskymácký obrat a získat v něm jistotu. Pak už se není čeho bát – ale chvíli to trvá,“ přiznává.

Stejně jako další sportovci prožíval komplikace spojené s pandemií. Jak si udržel motivaci? „Všichni sportovci jsou vytrvalí a když se pro něco rozhodnou, jsou si za tím. Nejhorší bylo období nejistoty. Na druhou stranu jsem měl čas na jiné věci,“ říká s tím, že začal lézt po skalách.

Všechno je v hlavě

Olympijskému úspěchu předcházel nejen náročný fyzický trénink, ale také mentální průprava: „Jezdil jsem skvěle, ale nedokázal se na závodech předvést. Díky koučovi Janovi Mühlfeitovi jsem si připustil, že mám problém s nastavením hlavy a začal na něm pracovat,“ vzpomíná.

„Před pár lety bych byl vyklepaný. Tentokrát jsem si řekl, že pojedu nejlíp, jak umím. Jsem rád, že se mi to povedlo,“ dodává.

autoři: Lucie Výborná ,
Spustit audio

Související