Srnčata by před posečením mohly chránit drony. Dobrovolníkům ušetří hodiny práce i nachozené kilometry

Ondřej Staněk si na místo veze dron v kufru na kolečkách, není to totiž žádný drobeček. „Je to takový větší nezmar, proto kufr na kolečkách,“ usmívá se. „Máme ho z toho důvodu, že může lítat v každém počasí. Patří k těm větším, ale i nejvíc užitečným v nejrůznějších situacích.

Drony se už nyní využívají při vyhledávání srnčat ukrytých v trávě pomocí termovize|foto:Tomáš Minařík

Dron váží necelé čtyři kilogramy, ale pracuje s centimetrovou přesností, pokračuje Ondřej Staněk ve vysvětlování: „Další výhodou je, že splňuje normu vodotěsnosti, odolnosti proti prachu a svou váhou a velikostí zvládá i let v silném větru. Dokáže taky bezpečně přistát i se třemi vrtulemi, kdyby došlo ke srážce třeba s ptactvem.“

Sám pracuje, sám se dobíjí

Dron už je venku z kufru a za chvíli se vydá na misi nad polem, které máme před sebou. Měl by zvládnout obletět až 300 hektarů.

„Zapínám ovladač, na kterém budu plánovat letovou misi. Vyznačím celý polygon daného pole a dron už potom bude lítat sám a v určitých intervalech provádět, co mu zadáme. V momentě, kdy mu začnou docházet baterie, sám to pozná a vrátí se na místo kvůli výměně baterií. Stejně tak, pokud mu začnou docházet nosiče v zásobníku, tak se vrací pro jejich doplnění,“ popisuje Ondřej Staněk a startuje bezpilotní stroj.

Malá kostička, velký efekt

Zatím od nás dron odlétá sám, ale do budoucna by na něm mohly být zavěšené nosiče pachové látky. Malá kostička o velikosti zhruba 2 x 4 x 3 centimetry vypadá trochu jako houbička, připouští pilot dronu, ale „je to směs celulózy, škrobu a dalších látek, které jsou v přírodě neškodné“.

„Do kostičky vpravíme tři vstřiky, tedy 3 mililitry pachové látky, a potřebujete ji dostat na pole, kde se rozkládá do rastru 30 x 30 metrů. Vytvoří pach šelmy a srna potom nevybere danou lokalitu pro kladení srnčat,“ přibližuje Ondřej Staněk. Pach je velmi intenzivní a trvá několik měsíců, než vyčpí.

Pod dron by se takových nosičů mělo najednou vejít i několik desítek. Kolik přesně, ale musí piloti dronů teprve otestovat v různých podmínkách. Pokud se metoda osvědčí, ulehčí to práci myslivcům i dobrovolníkům, kteří doteď museli pole sami obcházet a nosiče roznášet.

Šetří čas i energii

„Autonomně to rozházet, aby zvěř byla dopředu zrazená a nechtěla lokalitu využít pro kladení mláďat a vyvádět tam své mladé, tak to je velká pomoc. Ušetří to čas, koordinaci,“ slibuje si od nové technologie myslivec Martin Brožek, autor webu a aplikace jdulovit.cz, kde najdou myslivci nejrůznější informace pro úspěšný lov.

Čtěte také

„Každé posečené zvíře zamrzí.“ Senzory na traktorech dokážou zachránit srnčata

„Stále je tam prostor pro dobrovolníky, není to stoprocentní, ale práce dopředu je velmi preventivní, a hlavně se dá dobře plánovat. Autonomní stroj roznese zdroj na větší plochu a můžete to opakovat. Takže když intenzivně prší, tak můžete po týdnu znovu aplikovat a v průběhu sezóny dostatečně zavětřit oblast, aby tam zvířata nechtěla chodit.“

Přestože se myslivci i dobrovolníci snaží srnčata vyhledávat nebo je na polích různě odpuzovat, podle Martina Brožka ročně v Česku zemřou při senosečích desetitisíce mláďat. Novou metodu by mohli myslivci v praxi vyzkoušet příští rok na jaře.

Z čeho jsou vyrobeny nové, ekologické pachové nosiče a v čem jsou k přírodě šetrnější než původní technolgie? Poslechněte si rozhovor s Martinou Dlaskovou z Ústavu chemických procesů AV ČR v záznamu celého Magazínu Experiment.