Srdce Asie turisty neláká, zato se tam pasou ovce
Víte, kde leží střed Evropy? Podle geodetů může být v české obci Číhošť, ale třeba také ve vesnici Krahule na Slovensku nebo až v Litvě. To v Asii prý mají jasno, nachází se v čínské autonomní oblasti Sin-ťiang.
Stojím pod věží vysokou 14 metrů, která podpírá zeměkouli jakoby utkanou z ocelových trubek. Připomíná obří kyvadlo ukazující přesně do středu kontinentu. Slavnostní okamžik vychutnávám zcela sám, není tu totiž ani noha. Jen opodál prochází stádo ovcí a koz, které mé nadšení evidentně vůbec nesdílejí. A podobný nezájem vyzařuje i z ujgurské ženy, která je žene na pastvu.
Nebesa to však vidí, řeknu si. A fotoaparát také. Po chvíli ticha přeci jen přijíždí auto, ze kterého vystupují dva muži. „Je to úžasné. Žiji v Asii už 22 let a teď stojím v jejím samotném středu. Prostě paráda! A těším se, až se všem přátelům pochlubím s fotkami,“ svěřuje se mladý vysokoškolák.
Jeho známý, pocházející z Urumči, metropole autonomní oblasti Sin-ťiang vzdálené asi 30 kilometrů, si pochvaluje především zdejší samotu: „Skvělé je, že tady nejsou žádní turisté, to opravdu není obvyklé. Samozřejmě jde o zvláštní pocit stát uprostřed celého kontinentu, ale mnohem větší radost mám z toho, že jsme tu prakticky sami.“
Bavíme se uprostřed kruhového nádvoří z mramoru, které je obklopené 49 kamennými podstavci. Každý představuje jednu ze zemí asijského kontinentu, tedy z čínského politického pohledu.
A tak si mohu přečíst údaje o státu Palestina s hlavním městem Jeruzalémem nebo o státu Sikkim, i když oficiálně ani jeden z nich neexistuje. Pochybuji, že sem kdy zavítali představitelé Indie nebo velvyslanec Izraele. Naopak Tchajwan byste tu hledali marně.
Atmosféru památného, ale jinak zcela poklidného místa dotvářejí zvuky zvonců i poletujícího hmyzu, v dálce se tyčí čtyř- až pětitisícové vrcholky pohoří Tchien Šan. Geografický bod vyměřený čínskými i zahraničními geodety se přitom nachází v Sin-ťiangu, oblasti, kde se už po staletí střetávají rozdílné civilizace, kultury i náboženství, ať už jde o islám nebo buddhismus, starobylá království, etnika Ujgurů, Číňanů, Mongolů nebo Kazachů.
Nedaleko odtud také vedla slavná Hedvábná stezka. V samotném středu Asie také v minulosti stávala vesnice Pao Ťia Cchao C’ Cchun, musela však ustoupit monumentálnímu památníku, který byl vybudován na konci 90. let minulého století.
„Není nic zvláštního tady žít. Místní veřejná doprava je pohodlná a funguje, je nám tu dobře. Před lety jsme se, pravda, museli přestěhovat, protože se naše vesnice nacházela přímo ve středu Asie. Úřady se ji totiž rozhodly zbourat a místo ní nechaly postavit památník. Jako náhradu nám však poskytly nové domy,“ vysvětluje 40letý Jang, který dnes žije v nové obci vzdálené asi kilometr od svého původního bydliště.
Jak ovšem dodává, k rozvoji turistického ruchu to nijak nepomohlo. Většina místních tak dále farmaří na malých políčkách. Jen děti prý nyní mají více možností k vyžití: „Hrajeme si mezi nimi, ale žádnou z těch zemí neznám. Chodíme tam s holkami, honíme se, schováváme, ale jen o víkendu, když není škola,“ říká osmiletá Pchang-po-li.
V budoucnu chce být zdravotní sestrou v Urumči, dále do světa se prý nechystá. Ostatně hranice Číny nikdy nepřekročil ani její otec. Jak se smíchem dodává, celou Asii má přeci jako na dlani, stačí se vyklonit z okna. Dokonce zná i zvyky jednotlivých národů, které tu symbolizují řady soch lemující příjezdovou komunikaci. Zápasníci sumo nebo karavana velbloudů jasně znázorňují, o kterou zemi jde.
Vesnice, v níž pan Jang bydlí, je dnes proto známější pod názvem „Srdce Asie“. Právě odtud je to totiž vůbec nejdále k nejbližšímu moři – k Bengálskému zálivu je to přes 2200 kilometrů a k Severnímu ledovému oceánu dokonce 3000 kilometrů. A i když si na střed Asie činí nárok i ruské město Kyzyl, Číňané si tím nelámou hlavu. Pravda je přeci na jejich straně. A že většina obyvatel jméno vesnice Pao Ťia Cchao C’ Cchun nikdy neslyšela, vůbec nevadí.
Zvětšit mapu: geografický střed Asie v čínském Sin-ťiangu
