Špatný je herec, který nevydrží dvě hodiny ostudy. U záporáků je co hrát, pochvaluje si herec Dvořák. V seriálu Volha hraje agenta StB

Měl jste během herecké kariéry pocit, kdy jste se za sebe styděl?

Říká se: „špatný je herec, který nevydrží dvě hodiny ostudy“. Nehrajeme pořád v super titulech. Pár takových bylo, kdy jsem si říkal: Kristepane, ať už to skončí, ať už je děkovačka. A na tu děkovačku vlastně ani nechci jít.

Čtěte také

Největší pitomosti v příběhu jsou pravda. Třeba kontroly podprsenek na vrátnici, vypráví producent seriálu Volha

Dívala jsem se na Volhu a musím říct, že vám záporáci a policajti jdou...

To je jasné, tam je aspoň co hrát!

... ale trpěla jsem, protože jsem se nemohla dívat na takového práskače. Proč bychom se v televizi měli dívat na primitivní postavy? A vážně to tak v té televizi bylo?

Myslím, že to nebylo jen v televizi, že takový člověk skutečně existoval a na základě jeho příběhu vznikla kniha, posléze i minisérie. Znám lidi v televizi, kteří si dotyčného řidiče pamatují. A proč se na to máte dívat? Nemusíte. Ale na druhou stranu je důležité, aby takové filmy a seriály vznikaly, aby se ta doba připomínala. Dnes se také práská, ale jinak, tehdy šlo často i o životy.

Hrajete důstojníka Státní bezpečnosti, byť toho hodnějšího z dvojice. Jaké to je?

Ani ne tak hodnějšího jako spíš chytřejšího. Jenže já si myslím, že když zlý dá facku, tak se z toho člověk dokáže zmátořit. Ale když chytrý vyslýchaného rozloží, psychicky ho v podstatě zlikviduje, tak je to daleko horší než facka. Ale musím přiznat, že mě to bavilo, že jsem si to užíval. Hledal jsem si zase jiné cestičky, jak pojmout záporáka.

Vyšetřovatele jste hrál také například v Hlavě medúzy nebo seriálu Oktopus. Jak přistupujete k podobným rolím, aby byly pokaždé jinak zahrané?

Jednou věcí bylo, že mi režisér Filip Renč řekl, abych si nechal narůst vousy. Ale kromě toho jsme si s Jitkou Čvančarovou vymysleli příběh – který nebyl ve scénáři – že jsme spolu kdysi měli vztah.

Sice jsme to věděli jen my, ale už to těm dialogům dodalo zvláštní podtext. Jde o nějaké tajemství, které divák nerozklíčuje, ale může vytvořit nějaký druh napětí, kterým dokážete udržet diváka na své straně.

Čtěte také

Dabovat Davida Hasselhoffa bylo děsivé, chtělo se mi smát, vzpomíná herec Jiří Dvořák

Když jsme u napětí – co tanec? Co třeba tango? Když pozoruju profesionály tančit tango, mám pocit, že se tam něco velkého odehrává. Co to je?

Říká se, že rumba je milostný tanec. Ale já bych řekl, že z tanga, z jeho podstaty, stříká sex. Když se během tance mezi těma dvěma nic neděje, je to špatně. V Buenos Aires se tančí takzvané milongy, během kterých se spojí lidé, kteří se třeba vůbec neznají, protančí spolu noc, během níž spolu prožijí v podstatě celý život.

Ale ti, kteří to znají, tak vědí, jakou intimitu prožijí, a pak to s respektem k tangu pustí. Tango je diagnóza. Když jsme zkoušeli představení Tango sólo a trénovali jsme, málem jsem na tom ujel, je to návyková věc.

Jak probíhalo natáčení v Indii? Co je to tangoholismus? A jakou svou báseň zarecituje Jiří Dvořák? Poslechněte si celý rozhovor.