Rituály za mě dělali trenéři. Královské rodiny se nesmíte dotknout, přibližuje šampionka Wimbledonu Krejčíková

Vy jste říkala, že nemáte ráda adrenalin. V tom finále Wimbledonu, bylo to něco jiného než adrenalin?

Adrenalin tam samozřejmě je, ale nemám úplně ráda ten adrenalin, který provozujete vy. Jak jsme se bavili o horách a lezení, kdy jde o život, to není úplně to, co bych vyhledávala. To se na kurtu neděje: buď vyhraju, nebo prohraju. Bojuju, ale se zdravím se mi nic nestane.

Čtěte také

Hru prožívám uvnitř, v obličeji ale nehnu brvou, přiznává vítězka Wimbledonu Vondroušová

To je svatá pravda. Jak vy se odměňujete? Když jste měla v All England Clubu, na centrálním kurtu rozhovor, poslední otázka moderátorky byla, jakým způsobem se odměníte. Vy jste říkala, že nevíte, jak budete slavit. Samozřejmě, bylo těsně po vítězství, byla jste plná emocí. Už jste se odměnila?

Jo a ne. Odměna bude, že si dám pauzu, pojedu k moři a odpočinu si. Teď jsem byla v jednom kole, měla jsem hodně věcí, které jsem musela udělat. Do toho se teď připravuji na olympiádu, takže trénuji a dnes v Praze budu hrát turnaj na Spartě.

Vrátíme se zpátky do All England Clubu. Etiketa je v Británii poměrně důležitá věc, zejména pakliže se týká královské rodiny. Když jste ve finále Wimbledonu, máte předtím nějakou instruktáž, co nemáte dělat, kdybyste náhodou vyhrála, a co naopak udělat musíte?

Čtěte také

Harry a Meghan: „Cítili jsme se jako v pasti.“ Co prohloubilo rozkol v královské rodině?

Je pravda, že instruktáž tam byla, ale nedostala jsem ji já. Vybrali si jednoho člena týmu, kterému řekli, co se bude dít, kdybych vyhrála.

Já jsem o tom nevěděla. Dozvěděla jsem se to až po tom vítězném zápase, v sobotu odpoledne. Všechny povinnosti, které jsem k tomu měla, byly až v neděli.

A co nemám dělat nebo co musím dělat, kdybych já náhodou ještě vyhrála Wimbledon? Poraďte mi, jak to tam chodí.

Hned po zápase, jak jsem přebrala trofej, jsme měli ještě na kurtu rozhovory. Potom jsem šla do zákulisí, kde jsem se nechala vyfotit, pak jsem se tam potkala s minulými šampionkami. Viděla jsem Martinu Navrátilovou, byla tam Billie Jean King, Marion Bartoli, Conchita Martínez a Maria Šarapova.

Potom jsem šla na ten velký balkon, pod kterým jsou lidi, takže jsem jim ukázala trofej, všichni tleskali a já jsem mávala. To jsem si hodně užila.

Na co jste myslela, když jste to před sebou viděla, s tím velkým talířem? Ten je tady u vás vedle v kuchyni, to je pro mě také zvláštní pocit.

Čtěte také

Ukázala jsem, jak jsem odolná, těší Krejčíkovou. Při setkání s Navrátilovou jí gratulovaly i další hvězdy

Myslela jsem na to, že je neskutečné, že se to fakt děje. Vždy jsem na to koukala v televizi a najednou jsem tam stála a prožívala to. Vůbec jsem tomu nevěřila, že se to děje.

Co mám dělat, když se potkám s britskou korunní princeznou?

Stát a čekat, co se bude dít. Počkat, jak ona bude reagovat, protože královské rodiny se nesmíte dotknout: nesmíte jim dát ruku na dotek, nesmíte se jich ptát na otázky jako první, oni se musí prvně zeptat.

Jsou tam tedy taková pravidla. Takže jsem tak stála s tím pohárem, potily se mi ruce a čekala jsem co se bude dít.

A přišla princezna Kate.

Přišla princezna Kate s malou Charlotte. Šly ke mně, ona se na mě usmívala a já udělala takový zmražený úsměv, jak jsem byla nervózní. Co teď? Co když nebudu vědět, co mám říct, co když se někde zadrhnu, nebo jí nebudu rozumět? Nebo jestli se nestane nějaké faux pas...

Tak jsem nad všemi těmito možnostmi přemýšlela. Potom přišla, začala si se mnou povídat a bylo to hrozně milé, hrozně příjemné.

Pověrčivost sportovců

Čtěte také

Měli jsme steaky a pak jsem se dobře vyspala, popsala Krejčíková, jak vyladila formu na Rybakinovou

Dočetla jsem se o vás, že jste pověrčivá, což mi k vám vůbec nesedí. Jak se projevuje pověrčivost Barbory Krejčíkové?

Myslím si, že teď už je to lepší. Teď ve Wimbledonu byli víc pověrčiví moji trenéři, kteří dělali všechno možné, říkali, že snad měli šedesát rituálů, každý den, po dobu dvou týdnů.

Já měla jenom ty své, stejnou sprchu a stejnou skříňku. Vždy, když jsem přišla ráno do areálu, hned jsem šla na tréninkové kurty – takže poslední dny, kdy jsem už měla trochu zdravotní indispozice a měla jsem jít na fyzioterapii, radši jsem ji odřekla, že ne, že by to změnilo rutinu. Že prostě půjdu přímo na rozehrávku a že kdyby to náhodou nešlo a musela jsem se zatejpovat, tak až potom.

Takto jsem si to držela, ale bylo to určitě lepší než Paříži. V Paříži jsem měla i jídlo, záchody a tak. Letos ve Wimbledonu jsem řešila jenom sprchu.

Čtěte také

Jak si zajistit celoživotní vášeň pro flamenco? Staří Andalusané doporučují rituál stříhání nehtů

A co dělali vaši trenéři v rámci pověr?

Vím, že chodili běhat, jedli pořád stejnou snídani. Někde v rozhovoru jsem četla, že vlastně Tomáš, kondičák, když běžel, nemohl šlápnout na kanál. Pavel si zase každý večer dával skleničku červeného vína.

Hráli jsme karty, u toho jsme měli gumové medvídky a takové pochutiny – ty jedl kondičák, abych je nejedla já, zároveň Pavel si je nedával, aby neporušil tradici, protože si je nedával od začátku. Takto jsme tam jeli.

Výsledek se ale dostavil, Barbora Krejčíková vyhrála Wimbledon.

Ano, jsem jim moc vděčná, že to vydrželi.

Jak se Barbora Krejčíková těší na obnovu úspěšného deblového páru s Kateřinou Siniakovou? A jakým tanečníkem je Carlos Alcaraz? Poslechněte si celý rozhovor.