Spacák, terénní auto a nějaké jídlo – víc turista v horách Ománu nepotřebuje. Zdejší výhledy opravdu stojí za to!
Vydat se na hory do Ománu nejspíš napadne málokoho. Nejvýchodněji položená arabská země je přitom pro horskou turistiku velmi přívětivá. Nejvyšší vrchol Džabal Šams neboli Sluneční hora dosahuje výšky tří tisíc metrů a vede na ni značená celodenní trasa. Dobré značení turistické cest je vůbec v arabském světě unikátem. Po Ománských horách si tak můžete udělat řadu túr bez místního horského průvodce.
Bývalá oslí stezka vede několik kilometrů do opuštěné vesnice. Staletími používání je pěkně vyrovnaná, takže se po ní jde velice pohodlně, i když všude kolem je kamenitý terén a jen tu a tam roste nějaká akácie nebo jiný suchomilný stromek.
Nejkrásnější ale je, že stezka vede po úbočí úplně strmého a asi kilometr hlubokého kaňonu, kterému se přezdívá ománský Grand Canyon. Výhledy jsou po cestě úchvatné. I když kdo trpí závratěmi, mohl by mít trošku problém.
Cesta je po celé své délce výborně značená žluto-bílo-červenými značkami podobného tvaru, jako známe z českých lesů. A trasa je to evidentně hodně oblíbená, protože na ní rozhodně nejsem sám.
V každých horách potkáš krajana
Výletníci jsou hlavně z Evropy, žádného Ománce jsem tu nepotkal, zato jsem narazil, jako na každých horách, na krajany.
„To, co je značené, je myslím značené velice dobře. Kdo není učitel, měl by se do Ománu za turistikou vydat,“ myslí si Jiří z Opavy. „Učitelé nemohou, protože v létě v tom vedru se tady těžko bude někdo pohybovat,“ usmívá se.
Spolu se ženou chtěli jet do Ománu s cestovkou. Ta ale na poslední chvíli zájezd zrušila, a tak se vydali na vlastní pěst. „Už jsme absolvovali trasu W10H a včera jsme šli na vrchol Džabal Šams, ale je to poměrně daleko a den je krátký. Věnovali jsme tomu deset hodin a nestihli jsme to,“ lituje Jiří.
Koukáme ještě společně do vytištěných mapek a shodujeme se, že pro Čechy zvyklé chodit po horách je to tu velmi příjemné. O Ománu se Jiří dozvěděl z doslechu: „Byla tady dcera našich známých, kteří jsou stejně staří jako my, a přijela nadšená. Tak jsem se díval, kde ten Omán je, a začal jsem to tak trošku studovat.“
Jedna země, mnoho tváří
Průvodce s mapkami lze stáhnout z internetu. S autem schopným jízdy v lehkém terénu se dá dojet vysoko do hor do různých míst, kde začínají značené cesty.
Já jsem zaparkoval ve vesničce Chitajm, odkud vedou dvě krásné trasy. Skvělé je, že se v Ománu dá kdekoliv přespat v krásné krajině pod otevřeným nebem.
Stan s sebou vozí v autě i Němka Izabela se svým přítelem, které jsem na stezce potkal: „Je to tu nádherné. Máme na Omán celý měsíc! V jediné zemi se tu můžete ocitnout hned v několika různých krajinách. Jsou tu hory, oceán, poušť, i vádí, která máme opravdu moc rádi.“
S Izabelou máme stejný recept na poznávání Ománu: S sebou spacáky a karimatky, na letišti v Ománu si zamluvit terénní auto, přihodit gril a přenosnou ledničku na maso a ryby a krásná dovolená v exotické přírodě může začít!
