Sociální sítě vyvolávají dojem, že je všechno špatně. Realita je jiná, naznačuje prezident

Jaký je dojem z Národní třídy dnes, po 35 letech?

Řekl bych, že odráží stav ve společnosti, vidíme jak pozitivní náladu, tak tu negativní. A je to asi naprosto přirozené.

Neustále cestujete po republice. Jakou zemi jste viděl? Jaké lidi potkáváte?

Jsme zvyklí vídat tu stinnou stránku, která se většinou prezentuje na sociálních sítích, částečně v médiích. A pak je ten skutečný svět, který vypadá úplně jinak. Pokud bychom vstřebávali situaci ve světě prostřednictvím jenom sociálních médií, tak můžeme dospět k závěru, že všechno jde od desíti k pěti, že možná bude něco pravdy na tom, že jsme nejhorší snad úplně ve všem.

Ale když jedete do regionů a bavíte se s lidmi, tak zjistíte, že ta situace vůbec není tak špatná. Mnoho lidí je spokojeno s tím, jaký život žijí, a vnímají problémy, ale ty problémy vždycky byly a vždycky budou. Záleží spíš na tom, jestli je jenom pasivně přijímáme a nadáváme na ně, anebo jestli se s nimi něco děláme. Já většinou v těch regionech potkávám lidi, kteří jsou ochotni s těmi problémy něco dělat. A když se jich ptám na to, co je trápí, tak říkají: no, problémy máme, ale jsme zvyklí se je řešit sami.

U památníku 17. listopadu položil květiny prezident Petr Pavel|foto:Zuzana Jarolímková, iROZHLAS.cz

Na co si lidé prezidentovi stěžují, když vyjede do kraje nebo do okresu?

Ty problémy jsou všude podobné a je to například dostupnost lékařské péče, škol, školek a dalších sociálních služeb, případně dopravní dostupnost do některých regionů. Trápí je třeba i mechanismus rozdělování daní, přílišná byrokracie. Jsou to asi naprosto přirozené věci, se kterými se ale dá něco dělat, pokud máme vůli si navzájem naslouchat.

Lidé od rána zapalují svíčky u památníku na Národní třídě|foto:Zuzana Jarolímková, iROZHLAS.cz

Já mám v poslední době pocit, že ta vůle si naslouchat a hledat porozumění s časem klesá, a že bychom si možná právě dnes měli připomenout, že jsme měli nějaké nadšení, nějaké ideály, a že alespoň zčásti bychom se k tomu nadšení a ideálům měli vrátit, protože konfrontace, vzájemná vyhraněnost a neochota si naslouchat nikdy k ničemu dobrému nevedly.

Já vás vnímám jako prezidenta, který se snaží spojovat společnost, ale vím, že máme i jednotlivce a různé politické strany a hnutí, kterým naopak vyhovuje, když tu společnost rozdělí. A teď se neptám, co to dělá s Petrem Pavlem jako s prezidentem, ale co to dělá s Petrem Pavlem, občanem?

Mě to mrzí, protože samozřejmě jsem i v minulosti byl člověkem, který se snažil hledat řešení a brát problémy spíš jako výzvu. Když vidím, že mnoho problémů řešení má, ale chybí k tomu ochota, tak mě to mrzí, protože je to promarněná příležitost.

Myslím, že to je taková základní filozofie, kterou jsem se kdy v životě řídil: netrap se tím, co nelze změnit, trap se tím, co změnit lze a snaž se hledat cesty k tomu, aby se to změnilo. Myslím, že je pro nás teď důležité to, abychom si zase začali trochu naslouchat a neodmítali a priori všechno, co říká protistrana, ať už tou protistranou je vláda nebo opozice, ale hledat, jestli tam není něco racionálního, na čem bychom se mohli shodnout, a na tom začít stavět. A to se teď bohužel tak trochu vytrácí, protože vidíme, že ani jedna z protistran nechce přijmout byť jenom zrnko pravdy na té druhé.

Jak zajistit, aby se ze Dne boje za svobodu a demokracii nestaly vyprázdněné oslavy se zbytečnými projevy? Poslechněte si celý rozhovor.