Soči, město zločinu? Už to není, co to bývalo, říká někdejší člen podsvětí

Pohled na ruské Soči od Černého moře
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Pohled na ruské Soči od Černého moře

Olympijské ruské město Soči je vyhledávaným lázeňským střediskem. V dobách Sovětského svazu se tam léčily a rekreovaly dva milióny lidí za sezónu. Turisté s plnými peněženkami pochopitelně přitahovali i zájem různých podvodníků a překupníků. Město na Černém moři nikdy nemělo nouzi o deficitní zboží a na černém trhu se dalo koupit ledacos, včetně zlata, diamantů nebo valut. Tato pochybná sláva dostala Soči i do filmu.

Na promenádě v Soči nedaleko přístavu stojí jeden z nejoblíbenějších a nejfotografovanějších sovětských pomníků. Nehledejme tam ale sochu vůdce proletariátu ani prvního kosmonauta nebo úderníka. Je to sousoší hlavních postav z bláznivé komedie režiséra Leonida Gajdaje Briliantová ruka.

Film pochází z roku 1969, hlavní role v něm ztvárnili nesmrtelní herci Jurij Nikulin, Anatolij Papanov a Andrej Mironov. Snímek vypráví o partě kriminálníků, která do Sovětského svazu propašovala brilianty v sádrovém obvazu nebohého Jurije Nikulina.

Čtěte také

Film se částečně natáčel v Soči, které mělo už tehdy pověst metropole zločinu, zlodějny a pašeráctví. Jak se říká, špatná pověst taky zavazuje.

Někdejší autorita zdejšího podsvětí je dnes nenápadný důchodce

Tato pověst pronásleduje nejznámější ruské lázeňské město a dějiště zimních olympijských her dodnes. Jen rozměry nepravostí se za ty roky trochu změnily a jejich pachatelé také.

Autoritou zdejšího podsvětí býval pan Anatolij. Dnes je to nenápadný důchodce, který se skrývá za tmavými brýlemi. Můžete ho potkat nejčastěji v některé z lepších kaváren. A protože nepoužívá telefon, hledali jsme ho dva dny.

„Žiju tady už 30 let. Narodil jsem se na Uralu, v Jekatěrinburgu mě zavřeli, tak jsem se přestěhoval do Soči. Tady jsou lepší podmínky k práci. Zabýval jsem se různými druhy obchodu, samozřejmě nelegálního. Jak určitě víte, u nás je jakýkoli byznys kriminální,“ popisuje.

Nic jsem si neodpíral, vzpomíná pan Anatolij

Anatolij jako lázeňský švihák rychle zapadl mezi ostatní podvodníky a překupníky. „Měl jsem hodně přátel, ale nikdo z nich už tu není. Všichni umřeli. Někdo přirozenou smrtí, jiného zabili. Takový byl život,“ vzpomíná.

„První trest jsem si odseděl za krádež – to bylo v 60. roce. Jako mladistvému mi dali tři roky. Podruhé mě zavřeli, když mi bylo 30, a odkroutil jsem si čtyři roky. Odsoudili mě za obchod se zlatem a valutové machinace,“ vysvětluje.

Čtěte také

„Zradili mě kolegové, aby se zbavili konkurence. Policie u mě našla zlato a dolary, ale přátelé mi i ve vězení pomáhali. Nic mi tam nechybělo. Při eskortách jsem se seznámil s dalšími lidmi, kteří mě potom podporovali,“ vybavuje si.

V 80. letech Anatolij zbohatl, nechal vystudovat dceru a celkem pětkrát se oženil. „Nikdy jsem nic neodpíral: v ženách, v dobrém jídle ani v oblečení. A hodně jsem cestoval. Projel jsem skoro celý svět. Tehdy stála okružní plavba po Středozemním moři tři tisíce dolarů pro dva. K životu stačí znát tabulku násobení a dělení,“ říká.

V Soči už je dnes prý klid

Ani dnes se tento překupník nemá zle. Rozumí zlatu a drahým kamenům, má své dodavatele i klienty. A kriminogenní situace v Soči už podle něj také není, co bývala.

„V poslední době je v Soči klid,“ soudí. „Dřív tu vládlo úplné bezpráví. Policisté a úředníci vytvořili skutečné zločinecké organizace. Teď se to zlepšilo. A podívejte se, co všechno nového tady postavili – máme krásné cesty a stadióny.“

Pan Anatolij už se na olympijské hry docela těší. Přijede mu spousta potenciálních zákazníků.


Zvětšit mapu: Soči na pobřeží Černého moře