Smržovi

V květnu 1942 žili Smržovi v domě v pražských Vysočanech, v ulici Zákostelní 666. Otec Jaroslav Smrž – bratr Emanuely Khodlové, jeho žena Jarmila, dvanáctiletá dcera Jaroslava a čtyřletý syn Vladimír.

Zatímco matka Jarmila se starala o domácnost, Jaroslav Smrž byl sedlářem a čalouníkem. Oba byli členy Sokola ve Vysočanech. Stejně jako jejich příbuzní Khodlovi – i rodina Smržových poskytovala parašutistům ubytování a stravu. Navíc – právě na kole Jaroslava Smrže odjel Jan Kubiš z místa činu po útoku na Heydricha.

Smržovi se taky podíleli na odklízení padáků a dalšího vybavení v době, kdy se po Gabčíkovi s Kubišem intenzivně pátralo. Důležitou roli v tom měl i Jaroslavův bratr Václav Smrž, jeden ze tří sourozenců, který se postaral o likvidaci padáků.

Pamětní deska na domě v ulici Zákostelní č. 666 připomíná tragický osud Jaroslava a Jarmily Smržových|foto:Anna Duchková, Český rozhlas

Falešný pohřeb dítěte

Do toho zapojil svého švagra Vojtěcha Paura, který vlastnil pohřební službu. Padáky a vybavení Gabčíka a Kubiše dali do dětské rakve a pod záminkou pohřbu dítěte, které přišlo o rodiče, je zakopali v dětské sekci na Ďáblickém hřbitově.

Gestapo ale rodinu Smržových dostihlo – zatčeni byli 14. července roku 1942. Po vynesení rozsudku – trest smrti – byli osmatřicetiletý Jaroslav a o čtyři roky mladší Jarmila Smržovi popraveni v koncentračním táboře Mauthausen, a to 24. října. Děti Jaroslava a Vladimír byly vězněny v několika internačních táborech – oba se ale dožili konce války.