Slovní hnůj stále přibývá, shoduje se učitel s překladatelem. Co podle nich trápí současnou češtinu?

Vladimír Just publikoval svůj Slovník floskulí v roce 2003. Nezbývá než se podívat, co nového nám přibylo v repertoáru klišé, newspeaku a slovního smogu obecně.

Jiří Podzimek: Když jste zmínila velmi záslužnou práci Vladimíra Justa, z jeho slovníku vlastně nic neubylo. Ty žvásty, bláboly, ten slovní hnůj jede pořád dál. A k tomu přibývají další a další hnoje. I na Českém rozhlase, dáma promine.

Slovo příběh už se taky úplně vysypalo... Už jenom čekám, že jednou přijde otázka: Jaký je vlastně příběh vašeho příběhu?
Jiří Podzimek

Překladatel Vladimír Fuksa|foto:Tomáš Černý, Český rozhlas

Vladimír Fuksa: Já jsem tady možná jako zástupce skupiny, která si říká „grammar nazi“, což jsou lidé, kteří si nedokážou odpustit opravování chyb, zejména v psaném projevu na různých diskuzních fórech, na twitteru... Obvykle se na ně sesype spousta lidí, kteří říkají: „A proč to je důležitý, koho to zajímá? Důležitej je obsah, ne?!“ Já si zase říkám, když ten člověk se nedokáže naučit pár základních gramatických pravidel, jak mám brát vážně jeho výroky? Začínám pochybovat o tom, že je schopen normálně uvažovat, že na to nemá kapacitu.

Dnes se budeme bavit o češtině, frázích, o slovním hnoji, jak jste hezky řekl, Jiří. Ale stejně by mě zajímalo, jak se stane, že z původně řeckého slova filosofie, láska k moudrosti, se stane filosofie trhu, filosofie Budvaru a filosofie velkokapacitních drůbežáren...

Čtěte také

Ptákoviny jako detektivky nečtu. Nízký žánr kontaminuje jazyk, vysvětluje překladatel Tomáš Dimter

Jiří Podzimek: Je to stejné, jako když se z příběhu stanou sušenky s příběhem. Slovo příběh už se taky úplně vysypalo... Všechno je s příběhem. Já už jenom čekám, že jednou přijde otázka: Jaký je vlastně příběh vašeho příběhu? Koneckonců teď vás lapím, vy jste řekla „o čem se budeme bavit“. Ne – o čem budeme hovořit nebo mluvit nebo debatovat nebo diskutovat. Dneska se všichni politici o něčem baví. A jak do sebe s Vladimírem celá ta léta, co se známe, pereme, tak on začal větu slovem „já“. To je klausismus. To je nepřípustné. (směje se)

Vladimír Fuksa: To si ještě odskáčeš.

Hovoříme o kráse českého jazyka. Jak dochází k vyprazdňování slov? Můžou za to reklamní agenti? Tiskoví mluvčí? Jak se to stane?

Vladimír Fuksa: Řííkám si, jestli to není tím, že jednou někdo použil nějaký výraz, třeba „otomování“, které se absolutně, totálně rozšířilo a vyprázdnilo.

Myslíte „o tom to je“?

Vladimír Fuksa: Ano. Někdo znalý angličtiny to jednou přeložil, že „stavebnictví je o materiálech“. Pak se toho někdo chytil, použil to znova, použili to další a další. Pak už je to podle mě leností zkusit vymyslet něco jiného.

Jiří Podzimek: Podstatné je tvářit se filosoficky. Vy se zamyslíte a řeknete s výrazem Sokrata nebo Immanuela Kanta: „Podívejte se, celá věc je složitější. Já osobně si myslím (to je další výplň), že je to celé hlavně o penězích.“ A máte intenzivní pocit, že jste génius.

Copak vy, ale on vám na to možná někdo skočí.

Jiří Podzimek, učitel češtiny a publicista|foto:Tomáš Černý, Český rozhlas

Jiří Podzimek: To jsou ti, co to převezmou, tu jalovost, frázi, a jedou ji pořád dál. Ještě dneska se „otomování“ v politice odehrává úplně běžně. Toužíte po slovech jako je třeba věru, vskutku, najmě, ale to už nikdo nepoužije, protože by mu nerozuměli. Můj kamarád použil slova druhdy a jeho syn se ho zeptal, co to je. Ale aspoň se zeptal, dneska už se lidi neptají.

Proč potřebujeme v jazyce užívat zdrobněliny? V čem je specifický slovník fotbalových komentátorů? Co je to reklamština? Na která slova jsou Jiří Podzimek a Vladimír Fuksa hákliví? A jak se zbavit parazitujících slov? Poslechněte si celý rozhovor.