Schválení státního rozpočtu, vízová povinnost do USA a konec reprezentační kariéry fotbalisty Pavla Nedvěda

Přehled příspěvků

Hana Hikelová: Příští rok bude stát hospodařit s deficitem téměř 84 miliard. V Duelu Týdne v tahu o tom budu mluvit s Bohuslavem Sobotkou a Vlastimilem Tlustým.

Česká a americká diplomacie jedná o změnách, které by přinesly zjednodušení procesu vydávání víz českým občanům.

Fotbalista Pavel Nedvěd se rozhodl skončit v české reprezentaci.

Taková jsou témata prvního podzimního Týdne v tahu. Příjemný poslech Českého rozhlasu 1-Radiožurnálu vám přeje Hana Hikelová.

Duel

Hana Hikelová: Vláda schválila návrh rozpočtu na příští rok se schodkem 83,6 miliardy korun. Návrh počítá se zvýšením platů policistů, na platy učitelů kabinet přidal dvě miliardy korun. Rozpočet i tématem následujících minut. Ve studiu jsou se mnou ministr financí Bohuslav Sobotka z ČSSD, hezký den.

Host (Bohuslav Sobotka): Dobrý den.

Hana Hikelová: A stínový ministr financí, předseda poslaneckého klubu ODS Vlastimil Tlustý. I vám hezký den.

Host (Vlastimil Tlustý): Dobrý den.

Hana Hikelová: Bývalý ministr financí Pavel Mertlík před časem navrhoval, že se v rozpočtu dalo ušetřit plošnými škrty, proč jste tuto cestu, pane ministře, nezvolili?

Host (Bohuslav Sobotka): Já jsem tuto plošnou cestu navrhoval ještě minulé vládě,protože ty první návrhy rozpočtu jsem předkládal ještě do minulé vlády. Tehdy ten návrh byl odmítnut a vzhledem k tomu, že současná vláda je z velké části složená ze členů minulé vlády, tak jsem ten návrh znovu nepředkládal, protože jsem předpokládal, že by to dopadlo velmi obdobným způsobem. Nicméně v příštím roce přistoupíme i k určitému plošnějšímu krácení provozních výdajů.

Hana Hikelová: Pane Tlustý, je ta cesta plošnými škrty cestou, kterou by doporučovala ODS?

Host (Vlastimil Tlustý): Tak, to je cesta, kterou bych označil za nouzovou, za cestu, která vlastně přiznává, že cílené škrty jsou nenalezitelné a je to vlastně cesta, která říká, když si nevíme rady s tím, kde skutečně škrtnout, tak vezmeme všem stejné procento a tím jsme v uvozovkách z toho problému venku. Takže tím, že jsem to označil jako nouzové řešení, jsem také zároveň řekl, že bych tuto cestu nedoporučoval a na to, co říkal pan ministr bych dodal, že pokud nenavrhl tuhle metodu, zamítnutou předchozí vládou té nové vládě, tak se z toho dá matematicky odvodit, že to není nová vláda, ale ta původní.

Hana Hikelová: Předseda lidovců Miroslav Kalousek navrhuje, aby se i přesto, že byl rámcově rozpočet schválen, ještě jednou jednalo o platech pro policisty, hasiče, celníky a vězeňské dozorce. Podle služebního zákona si tato skupina má rozdělit příští rok na platech osm a půl miliardy korun, no a podle Kalouska je v rámci sociálního smíru nepředstavitelné, že by se takto rozevřely nůžky mezi platy zaměstnanců veřejného sektoru. Dodám, že přidáno dostanou ještě učitelé nově, podle vás, pane ministře, je v pořádku, že takto rozškatulkujeme zaměstnance veřejného sektoru a řekneme, kolik kdo z nich dostane přidáno?

Host (Bohuslav Sobotka): Ten systém jednotného odměňování zaměstnanců veřejného sektoru se rozlomil v uplynulých letech, ten proces byl zahájen v zásadě čtyři roky zpátky, kdy byl přijat zákon o odměňování příslušníků armády, poté byly schváleny tarifní příplatky pro učitele a pro zdravotníky a poté byl připraven zákon o služebním poměru příslušníků ozbrojených sborů, čili postupně jednotlivé skupiny byly zvýhodňovány, to znamená oproti tomu původně jednotnému systému odměňování se prosadil resortní přístup a my dneska stojíme nad systémem, který je velmi komplikovaný právě tím, že se v různé době prosazovaly různé resortní přístupy. Já se domnívám, že přirozeně ten nárůst pro pracovníky a příslušníky ozbrojených sborů je něco, co jim lze těžko vyčítat, ale je to v nepoměru k tomu nárůstu ostatních zaměstnanců veřejného sektoru. My pro zaměstnance veřejného sektoru máme v průměru zajištěno pro příští rok pětiprocentní průměrný růst platů, při započtení příslušníků ozbrojených sborů průměrné platy vzrostou zhruba o deset procent a já se domnívám, že v dalších letech ...

Hana Hikelová: Ale řekněme tu ještě to procento, protože v případě policejních sborů je to o 27 procent, což ten nepoměr pět procent zbytek a 27 procent pro sbory není příliš sociálně smířlivé.

Host (Bohuslav Sobotka): Ano, ale je to výsledek toho, že se postupně rozlomil ten původní jednotný systém odměňování zaměstnanců veřejného sektoru. Pokud my dneska jednáme se zástupci odborů, tak vidíme, že jednotlivé svazy používají skutečně diferencovaný přístup a především dbají na svůj vlastní zájem, to znamená zájem svých zaměstnanců. Učitelé bojují primárně za učitele, policisté a hasiči primárně za policisty a hasiče, takže to prostředí nebylo jednotné a je diferencované, ale to, co si myslím je, že v příštích letech musíme ty tempa valorizace mezd dát do většího souladu a není možné, aby v tom zákoně o platu příslušníků ozbrojených sborů zůstalo stávající valorizační schéma, protože to by ten rozdíl ještě v příštích letech posílilo.

Hana Hikelová: Pane předsedo, ODS by byla pro to, aby se znovu jednalo právě o tom služebním zákoně?

Host (Vlastimil Tlustý): Tak já začnu tím, že my jsme nepodpořili tu změnu, která se dnes projevuje, to znamená zásad ho zákonů, který jedněm hodně slíbil a jiným neslíbil nic. To, co říká pan ministr, to opravdu nebudí důvěru. Přidat logicky chtějí všichni a to, že jedni mají dostat 27 procent a jiní 5, to se těžko dá vysvětlit a to nejpřirozenější vysvětlení, že je to proto, že ministr vnitra se stal premiérem, to je asi těžko přijatelné. Nám se to nelíbí, ty stížnosti na to považujeme za naprosto legitimní, jsme proto připraveni o tom jednat a já bych ještě uvedl ty další okolnosti tak, jak je říkal pan ministr, zopakuji. Problém je ovšem v tom, že je to dneska platný zákon, jinými slovy, ono to přichází ty diskuse trošku s křížkem po funuse, protože zahájit diskusi o tom, jestli se mají rozdělit peníze, když platí zákon, který to ukládá, to je trošku zvláštní. Stát by měl jít příkladem a respektovat zákony a ne o nich diskutovat poté, co jsou přijaty, takže to je jedna okolnost. Druhá už byla zmíněna...

Hana Hikelová: Nicméně by to nebylo poprvé, kdy se stát takto zachoval, protože pokud se nepletu, tak třeba už zavedení toho šestnáctitřídního tarifního systému, zákon byl platný a také se tam ta platnost odsouvala.

Host (Bohuslav Sobotka): Odsunula se o rok a poté byl zaveden a já mám pocit, že bychom skutečně neměli permanentně znejisťovat poměrně velké množství zaměstnanců veřejného sektoru a ty legislativní záměry měnit z roku na rok, ale skutečně problém je fiskální dopad. Ministerstvo financí na ně upozorňovalo ve Sněmovně, bohužel ten návrh prošel napříč stranami, to znamená hlasovali pro něj poslanci napříč jednotlivými poslaneckými kluby...

Hana Hikelová: Já vás, pane ministře, musím poopravit, protože tu shodou okolností mám sjetinu hlasování a ten zákon byl schválen hlasy ČSSD a KSČM, dva lidovci a 4 unionisté. Z ODS ho nepodpořil nikdo.

Host (Bohuslav Sobotka): Platí, že pro to hlasovali i příslušníci opoziční strany.

Host (Vlastimil Tlustý): Nikoliv však ODS, tedy dodávám hned a teď si trošku do pana ministra šťouchnu. Ta špatná tradice, o které vy hovoříte, ta tady opravdu bohužel je. ČSSD nastoupila cestu už mnoho let zpátky, kdy zákony byly vytvořeny, velké naděje a očekávání, slibovaly se velké platy a pak, když se přiblížil okamžik, kdy to mělo nastat, tak se ukázalo, že ty peníze nikdo nemá. Byly odkládány účinnosti příslušných zákonů a dneska je to znovu, takže já potvrzuju, ano, je to smutná tradice, ale dodávám k tomu, je to smutná tradice ČSSD a takhle se opravdu pokračovat nemůže, ODS, abych to uzavřel, si uvědomuje obě dvě stránky toho problému, na jedné straně platnost zákona, na druhé straně zakládání veliké a nepodložené diferenciace v platů, já opravdu nemůžu také pochopit, jako vnuk učitele, proč by učitelé měli patřit k těm, kteří budou mít těch 5 procent a proti tomu ozbrojené složky takový mohutný nárůst, takže my s tímto nabízíme sociální demokracii spolupráci při hledání východiska, ale takhle, jak to je, to podle našeho názoru nemůže zůstat.

Host (Bohuslav Sobotka): Platí, že ten systém už je dnes jiný, tím, že jsme přešli na víceleté rozpočtování a spolu s rozpočtem na příští rok předkládáme i podrobný rozpočtový výhled, tak bude stále těžší v budoucnu prosazovat přijetí zákonů, které nebudou mít jasně identifikovaný a vyvážený rozpočtový dopad. To prostředí jsme museli změnit, bohužel v letech 2001, 2002, kdy některé z těch platových zákonů byly schvalovány, tak neexistoval podložený kredibilní dlouholetý rozpočtový výhled a nebylo v zásadě s čím ty skalní dopady porovnávat. Dneska je již situace jiná.

Hana Hikelová: Podívejme se na další téma. Kvůli rostoucím dluhům musí stát každým rokem vynakládat více peněz na splácení úroků. Podle odhadů vašeho ministerstva se výdaje na dluhovou službu příští rok zvýší na téměř 35 miliard z letošních 27, pane ministře, jak porostou do budoucna tyto sumy, které platíme právě za tu dluhovou službu?

Host (Bohuslav Sobotka): Ta suma poroste, předpokládáme, že kolem roku 2007 by dluhová služba mohla ovat položku v rozsahu 45, 47 miliard korun, čili výdaje na obsluhu veřejného dluhu se zvyšují. Je to v důsledku růstu veřejného dluhu, ale také v důsledku růstu úrokových sazeb. My jsme zažili velmi dobré období, kdy byly úrokové sazby velmi nízko a podařilo se nám financovat státní dluhy za dobrých podmínek. To byla léta 2002, 2003. v tuto chvíli vzhledem k hospodářskému růstu v celé Evropě nastane období vyšších úrokových sazeb.

Host (Vlastimil Tlustý): Mohl bych se odvážit tady říct několik údajů, které by ukázaly, k jak absurdním diskusím se dostáváme? Tak v roce 93 přebytek rozpočtu 1,1 miliardy. 94 přebytek 10,4 miliardy, 95 přebytek 7,2 miliardy, 96 první schodek 1,6. Teď jsme v letech deset dále, takže 2003 to máme schodek 109 miliard, 2004 plánováno je 115, teď nám vláda v uvozovkách slavně oznamuje, že to bude jenom 84, ačkoliv původně předpokládala 94.

Host (Bohuslav Sobotka): Já myslím, že tohle je náš starý spor. To, jestli ty dobré rozpočtové výsledky v devadesátých letech nebyly na úkor skrytého zadlužování.

Host (Vlastimil Tlustý): Ne, nebyly na úrok skrytého zadlužování.

Host (Bohuslav Sobotka): Například prostřednictvím Českých drah a podobně.

Host (Vlastimil Tlustý): Ne, stačí se podívat do toho, jak vypadala Konsolidační agentura, například i ta nabobtnala v dobách sociálně demokratických vlád, ale já bych to chtěl dokončit a teď nám pan ministr říká, že se dohromady nic neděje, zároveň tady paní redaktorka správně říká, že jenom za úroky, protože dluhová služba, to je takové vládní vědecké slovo, kterým se zakrývá co to opravdu je, tak aby tomu občané rozuměli, to jsou prostě platby bankám za úroky státního dluhu, vzrostou z roku na rok o osm miliard, možná teď by bylo dobré se vrátit k předchozímu vyprávění, protože celá diskuse o platech učitelů, zdravotníků nebo policistů by se ukázala jako zbytečná, kdybychom nemuseli zaplatit právě těhle 8 miliard na úroky a mohli bysme je například použít na platy nebo na nějaké investiční akce, na všechno to, co je předmětem veřejného zájmu. A pak se dovídáme, že stejně v klidu v roce 2007, tady bych dodal, pane ministře, nejméně 45 miliard. Vy totiž asi předpokládáte, že úroky, které bude stát platit bankám, budou pořád stejné, ale z toho, že je nám snižován rating je naprosto jasné, že porostou ... .

Hana Hikelová: K tomu ratingu se ještě určitě dostaneme ...

Host (Vlastimil Tlustý): Ony ty úroky porostou, takže já myslím, že až přijde rok 2007, tak si bude moct každý posluchač porovnat, že to je mnohem víc, bohužel mnohem víc a prostor, který má vláda k tomu, aby financovala všechny rozvojové programy, ale i mzdy svých zaměstnanců, budou pohlcovány právě těmihle úroky.

Host (Bohuslav Sobotka): Ale to je prostě zlehčující pohled. Podívejte se, transformace v devadesátých letech probíhala tak, že sice oficiálně deficity veřejných rozpočtů nebyly nebo rozpočty byly dokonce fiktivně v přebytku, ale všichni víme, jak to bylo. Ty dluhy se kumulovaly v bankách, ty dluhy se kumulovaly v Českých drahách...

Host (Vlastimil Tlustý): Tohle je stále opakovaná lež, která už se skoro stala pravdou, ale je to lež.

Host (Bohuslav Sobotka): ...my když jsme před dvěma lety transformovali České dráhy, tak jsme zjistili, že České dráhy za dobu své existence vytvořily dluh 45 miliard korun a ty jsme museli převést na stát. Nebyl vykazován v rámci státního rozpočtu, ten byl skrytý v Českých drahách, převedli jsme ho na stát a dneska ho platíme. To je také výrazná složka toho veřejného dluhu a ta vznikala v devadesátých letech, to samé, když jsme museli zachraňovat banky a oddlužovat je, to souvisí také s privatizací.

Hana Hikelová: Nechme reagovat na ty České dráhy pana předsedu.

Host (Vlastimil Tlustý): Ne, já jsem tady skákal do řeči, za což je omlouvám, ale tohle je už přesně podle námětu propagandistického, podle hesla, že stokrát opakovaná lež se stává pravdou. Prostě sociální demokracie založila svou politickou kariéru a své vládnutí na tvrzení, že přebrala nějaké staré dluhy. Žádné staré dluhy nepřebrala, nepřebrala je nikde, ani v drahách, ani ve státních rozpočtech, ani v Konsolidační agentuře. Všechny je vyrobila, ano, bylo by korektní říkat, že zásahy České národní banky po roce 96, 97 znamenaly potíže komerčních bank, znamenaly vytváření velkých rezerv, znamenaly nesplácení mnoha úvěrů, to ano, ale to nebylo dědictví ODS.

Host (Bohuslav Sobotka): Já nemluvím ani tak o dědictví ODS, jako o nákladech transformace, které se prostě v čase platí o něco později. Ony se částečně platily v době transformace, tehdy je platili občané, a část těch nákladů se platí se zpožděním dnes, platíme je v dluzích Českých drah a platíme je ve ztrátě České konsolidační agentury, ale to není jediný zdroj našeho problému. Náš hlavní zdroj spočívá v tom, že my ročně přerozdělíme cca o 100 miliard korun více než vyberem. V tom je problém české společnosti a českých veřejných rozpočtů a dokud nedojde k tomu, abychom přerozdělovali jenom to, co si v běžném roce vyděláme, tak se veřejný dluh bude zvyšovat a budeme mít deficity veřejných rozpočtů.

Host (Vlastimil Tlustý): Tak já jsem tady šustil papírem a

Hana Hikelová: Určitě posluchači slyšeli.

Host (Vlastimil Tlustý): A stihl jsem nalézt tabulku, která bohužel nejsme v televizi, nemůžeme ji ukázat, která hovoří o tom, jak vypadaly transformační náklady v jednotlivých letech a když to tady takhle před vás položím a uvidíte od roku 95 do roku 2004, tak každý vidí, že k nárůstu transformačních nákladů došlo po roce 1999, jejich vrchol je v roce 2002. Jinými slovy, pane ministře, z vašich vlastních podkladů vyplývá, že veliké transformační náklady jsou spojeny s vládou sociální demokracie, nikoliv s dědictvím po předchůdcích.

Host (Bohuslav Sobotka): S tím nelze souhlasit. Ty transformační náklady byly spojeny...

Hana Hikelová: Nicméně jsou to podklady, které jsou z vašeho ministerstva?

Host (Bohuslav Sobotka): Jistě, ale je potřeba si uvědomit, kdy ty náklady byly placeny, v jaké souvislosti, že byly placeny v souvislosti s transformací bank, s jejich privatizací, s jejich konsolidací. To probíhalo v době vlády Miloše Zemana, tehdy byl bankovní systém stabilizován, byly to nemalé náklady, které na to bylo potřeba vynaložit, dneska to cítíme v oblasti ztráty Konsolidační agentury. Ještě několik let tu ztrátu budeme platit, ale to souvisí s tím, že ten ekonomický vývoj v devadesátých letech a transformace byla financována prostřednictvím jakých úvěrů a ty náklady se potom projevily při privatizaci bank.

Host (Vlastimil Tlustý): Já tady pro posluchače uvedu, že jsem citoval ty údaje z Makroekonomické predikce ministerstva financí z dubna roku 2004, to znamená z úřadu pana ministra a od jeho podřízených, kde se jasně ukazuje, jaké náklady byly na onu transformaci. Je čím dál zřejmější, že způsob, jakým byly privatizovány české banky, který jsem vždycky popisoval stejně, byl katastrofou a české banky nebyly prodány, jak se říká, české banky byly darovány a českým bankám, novým nabyvatelům byly přidány dary v podobě příplatků, které zaplatila právě Konsolidační agentura. To je ovšem důsledek špatných privatizačních metod, které použila Zemanova vláda a přímo průkopníkem těchto darů byl citovaný pan ministr Mertlík. Ale to nemůže prostě sociální demokracie svalovat na ODS, protože to nepochybně probíhalo pod taktovkou sociálně demokratického ministra financí Mertlíka.

Host (Bohuslav Sobotka): Na tomhle se prostě neshodneme, já myslím, že to je věc, která ...

Hana Hikelová: Je to vidět, že ale i slyšet, že se na tom neshodnete.

Host (Bohuslav Sobotka): Asi vždycky bude dělit sociální demokracii a ODS.

Hana Hikelová: Pánové, před nedávnem světová ratingová agentura Standard and Poor snížila rating České republiky o jeden stupeň, už se to tom mluvilo hodně, vy jste to pane ministře vysvětloval tak, že šlo pouze o reakci na to, podle vašich informací, že jsme fakticky nezahájili žádnou penzijní reformu, na rozdíl od dalších států, tak jak vás citovala některá média. Chci se zeptat, protože ekonomové i opozice tvrdí, že to nebylo jediným důvodem, jestli tím důvodem není spíše ta měkká reforma veřejných financí?

Host (Bohuslav Sobotka): Já jsem neříkal pouze reakce na to, že nemáme penzijní reformu ...

Hana Hikelová: Vy jste to uváděl jako hlavní důvod.

Host (Bohuslav Sobotka): Já jsem to uváděl jako hlavní důvod, to, že Česká republika, jako jediná v tomto regionu, na rozdíl od Polska, Maďarska a Slovenska, nezahájila penzijní reformu. A to já pokládám za vážný problém a vážnou věc. To není pouze, že bychom neměli penzijní reformu, to je vážný nedostatek a pokud analytici, investiční bankéři posuzují schopností zemí platit dlouhodobé závazky a tak samozřejmě se dívají na to, jestli země přistoupily k penzijní reformě, že to je příprava na budoucnost, to je příprava na to, co bude za 25 let a já si myslím, že je chyba, že my nemáme penzijní reformu a jsem rád, že se podařilo alespoň dohodnout na tom, že v tuto chvíli odborná skupina připravuje základní varianty a byl bych rád, kdyby tato vláda splnila to, co má ve svém programu, to znamená, že přijde příští rok do Poslanecké sněmovny s koncepcí penzijní reformy. Jinak samozřejmě to riziko z hlediska dalších ratingů tady bude existovat i do budoucna.

Hana Hikelová: To znamená, že se nedá vyloučit, že to bude nadále to ratingové hodnocení klesat?

Host (Bohuslav Sobotka): Já si nemyslím, že bude klesat, já si myslím, že bude odrážet to, jakým způsobem se postavíme k první reformě, čili to máme ve svých rukou a můžeme aktivně přispět k tomu, aby rating neklesal.

Host (Vlastimil Tlustý): Tak já bych za prvé chtěl objasnit posluchačům, k čemu je ten rating dobrý a co to vlastně pro ně znamená. Já mám totiž panickou hrůzu z toho, že vláda a pan ministr včetně se tváří, jako že to je problém možná státu, možná národní banky, možná i státního rozpočtu, ale v žádném případě v uvozovkách, se to netýká nikoho dalšího, a to je smrtelný omyl. Rating není nic jiného, než ohodnocení důvěryhodnosti dlužníka, v tomto případě celého státu a když je snižován rating, tak se světu sděluje tento dlužník je méně důvěryhodný a když je dlužník méně důvěryhodný, tak se mu zvyšují úroky. A zvyšují se každému, když si od této chvíle, kdy byl snížen rating někdo půjde půjčit spotřebitelský úvěr na pračku, jak říkám nebo cokoliv jiného, bude platit větší úrok. Když si podnik půjčí na investici, bude platit větší úrok. Jinými slovy, za to zaplatí samozřejmě každý občan ve zvýšených úrocích, není to nic, coby se dalo bagatelizovat. To je první komentář, druhý komentář my vedeme s panem ministrem poměrně dlouhou bitvu na téma, jestli rovná daň je ta správná léčba české ekonomiky a jestli rovná daň na Slovensku funguje nebo nefunguje a čirou náhodou zrovna dneska vyšel článek a já ho nebudu číst celý, ale budu jenom citovat. Jmenuje se Slovenský tygr boduje, podtitulek říká, tvrdé reformy vylepšují Slovákům pověst a přečteme-li si ten článek, tak říká. Rovná daň na Slovensku funguje, vidí to celý svět, rating Slovenska je zlepšován, pane ministře, vaše takzvané reformy nefungují, rating České republiky je zhoršován a občané za vaši špatnou vládu začnou platit přinejmenším většími úroky. .

Hana Hikelová: Pane ministře, já jsem se na některé údaje slovenské ekonomiky dívala také, pravda je ta, že se snižuje nezaměstnanost, jsou tam další pozitivní faktory, které se odrážejí ve slovenské ekonomice. Určitě jako vláda máte ke slovenské vládě blízko, nenecháte se přece jenom inspirovat slovenským ministrem financí, který prosazuje právě tyto reformy na Slovensku?

Host (Bohuslav Sobotka): Podívejte se, já si myslím, že něčím se lze inspirovat, v něčem nám Slovensko rozhodně vzorem být nemůže. To je země, kde se blíží poměrně velké sociální diferenciaci, daleko větší, než na kterou jsou lidé u nás zvyklí a do budoucna tam není nějaký pozitivní výhled z hlediska sociální soudržnosti, ale jednoduchá věc. Nemůžeme dělat analýzy a politiky na základě některých novinových článků, protože ne všechny mají pravdivé informace jak v Čechách, tak na Slovensku.

Hana Hikelová: A je tam tedy ještě jeden údaj, který použiji, je to rychlejší růst HDP na Slovensku než u nás.

Host (Bohuslav Sobotka): Slovensko má pozitivnější, na druhou stranu, podívejte se na to, že Slovensko má osmiprocentní inflaci, sedmnáctiprocentní nezaměstnanost, která permanentně neklesá, na jeden měsíc klesá, druhý měsíc stoupá, čili není to nějaký jednoznačný trend pokles nezaměstnanosti a pokud se podíváme na to, jak na Slovensku se vyvíjely reálné mzdy v uplynulém roce nebo mzdy zaměstnanců veřejného sektoru, tak si myslím, že to rozhodně pro tuto vládu nebude inspirativní.

Host (Vlastimil Tlustý): Přece jenom tedy něco přečtu aspoň našim posluchačům, když panu ministrovi je to zbytečné říkat. Tvrdá reforma důchodového systému, zavedení rovné daně, to pomůže slovenskému rozpočtu z obou stran. Ušetří v budoucnu miliardy na penzích a do příjmů jim přibudou vybrané daně. Jeden komentář si neodpustím. Mě učili na škole, pane ministře, že když chcete nějaký problém řešit, tak prvním, přímo nejtěžším krokem řešení toho problému, je přiznat, že existuje. Dokud budete tvrdit, že naše reformy jsou konkurenceschopné ke slovenským, nepřiznáváte skutečný problém. Česká republika prostě ztrácí dech, abych to řekl úplně přesně.

Host (Bohuslav Sobotka): V čem?

Host (Vlastimil Tlustý): Čeští občané sice ve výchozí situaci stojí v té vodě, obrazně řečeno, jenom po prsa, zatímco Slováci po bradu, ano, to je pravda, jenomže evidentně ze všech údajů, na Slovensku vodu odčerpávají, jinými slovy svým občanům ulevují, situaci zlepšují. Kdežto vy našim občanům přičerpáváte, přitěžujete a jejich situaci zhoršujete.

Host (Bohuslav Sobotka): Myslím, že by stálo za to se zeptat slovenských občanů na to, jaký mají názor na změny, které na Slovensku probíhají a oni dlouhodobě fixují určité poměry, které povedou k výraznému sociálnímu rozdělení společnosti. My prostě rovnou daň zavádět nebudeme, rovná daň je dobrá jenom pro někoho, je dobrá pro ty nejbohatší...

Host (Vlastimil Tlustý): To je čistá lež, čistá lež.

Host (Bohuslav Sobotka): Že nepřinese vůbec nic dobrého, nevím, proč bychom přistupovali k těmto extrémům.

Hana Hikelová: Ale na toto téma se evidentně také nikdy neshodnete.

Host (Vlastimil Tlustý): Je to tady ale problém.

Host (Bohuslav Sobotka): Neshodneme.

Host (Vlastimil Tlustý): Pan ministr totiž nevěří číslům, že jo. Kdyby věřil číslům, tak by se podíval na tabulky a v nich by viděl, že na rovné daně profitují stejně tak skupiny s nízkými příjmy, dokonce relativně profitují více, než ty skupiny s vyššími příjmy.

Host (Bohuslav Sobotka): Myslím, že Slováci museli za zavedení rovné daně zaplatit vysokou daň, a to je sjednocení DPH na jedné devatenáctiprocentní sazbě. Samozřejmě slovenská opozice navrhuje, pokud vyhraje příští volby, že zase zavede dvě sazby daně z přidané hodnoty, že zavede dvě nebo tři pásma daně z příjmů, takže ještě uvidíme, jakou cestou vývoj na Slovensku v příštím období půjde. Ta věc není definitivní, ani zcela jasná a jestli ten systém daňový bude úspěšný z hlediska například naplňování příjmů státního rozpočtu, na to si ještě rok musíme počkat a pak uvidíme, jaký bude reálný dopad daňových reforem.

Host (Vlastimil Tlustý): Pan ministr vyjádřil bláhovou naději, že totiž úspěch slovenských reforem a rovné daně zvláště, bude zastaven vítězstvím opozice, ale to se nestane, pane ministře. Protože tam ty reformy fungují a když něco funguje a pomáhá to rozvoji státu, občané nemají důvod zbavovat se vlády, která jim přináší prosperitu a zlepšování situace tak, jak je dneska všeobecně zřejmé a aby bylo jasné, že jsme tady necitovali komentáře nějakých nekvalifikovaných komentátorů. To je článek, který vychází z ohodnocení Slovenska a Česka mezinárodní ratingovou společností.

Hana Hikelová: Říkají mí dnešní hosté, ministr financí Bohuslav Sobotka z ČSSD a stínový ministr financí, předseda poslaneckého klubu ODS Vlastimil Tlustý. Pánové, já vám děkuji a těším se opět někdy na slyšenou.

Host (Bohuslav Sobotka): Na shledanou.

Host (Vlastimil Tlustý): Na shledanou.

Hana Hikelová: A v Týdnu v tahu budeme za malou chvíli mluvit s Vítem Pohankou o vízech do Spojených států a se sportovním redaktorem Pavlem Procházkou o důvodech, které vedly fotbalistu Pavla Nedvěda k ukončení reprezentační kariéry. Příjemný poslech vám přeje Hana Hikelová.

Vízová povinnost do USA

Hana Hikelová: Vízová povinnost. Tak lze stručně pojmenovat zřejmě nejbolavější otázku ve vztazích mezi Washingtonem a Prahou. Tedy za nejbolavější pro desítky tisíc českých občanů, kteří musí víza složitě získávat na americkém velvyslanectví a platit za ně 2600 korun. Tento týden byla česká i americká diplomacie v tomto směru velmi aktivní. Dění sledoval Vít Pohanka a jak říká, dotazů na toto téma se nevyhnul při své nedávné návštěvě Prahy ani druhý muž americké diplomacie.

Vít Pohanka: Richard Armitage, náměstek amerického ministra zahraničí do Prahy podle svých slov přiletěl, aby vyřídil díky od prezidenta Bushe. Češi jsou spojenci Ameriky v Afghánistánu i v Iráku, stojíme bok po boku v NATO. Zdůraznil. Česká diplomacie to také zdůrazňuje a navíc připomíná, že zatímco převážná většina původních členských zemí evropské patnáctky vízum nepotřebuje, občané všech deseti nových členských států, s výjimkou Slovinska, o něj musí složitě žádat a platit za něj pro Čech ne tak úplně zanedbatelnou částku, 2.600 korun. Není se tak co divit, že i náměstek Armitage musel čelit otázkám novinářů na toto téma. Při návštěvách amerických představitelů v Praze se z toho stal už skoro rituál a problému se zmiňují i čeští představitelé, když zavítají do Washingtonu. Ministr zahraničí Cyril Svoboda tam oznámil vytvoření expertní skupiny, která by se měla zabývat alespoň zjednodušením vízové procedury. V tomto týdnu pak ministr Svoboda při návštěvě konzulární sekce Amerického velvyslanectví v Praze vysvětlil záměry, které by měla skupina splnit.

Host (Cyril Svoboda): Našim dalším cílem je, aby tento proces stál co nejméně peněz a konečně určitě jednoho dne úplnou liberalizaci vízového režimu, ale to je možné za stejných podmínek, které jsou v zákoně Spojených států amerických, a to je v rukou Kongresu Spojených států amerických.

Vít Pohanka: Expertní komise začala pracovat v pátek. Jenže i případné zlevnění víz, o kterém se zmínil ministr Svoboda, zřejmě nebude nikterak snadnou záležitostí. Náměstkyně amerického ministra zahraničí Moira Harty vysvětluje.

Host (Moira Hart): Každý člověk na světě, který chce získat americké vízum, musí tenhle poplatek zaplatit a je stejný ve všech zemích. Takový je zákon a poplatek stanovil Kongres. Musíme splnit požadavek, že vybereme částku, která uhradí poskytování takové služby, proto je to stejná částka na celém světě.

Vít Pohanka: Pokud prostě Česká republika nedosáhne zrušení vízové povinnosti, může se procedura možná zjednodušit, ale s návštěvou amerického velvyslanectví, pohovorem a zaplacením poplatku musí čeští občané počítat. Náměstkyně Harty nicméně vidí prostor, jak cestování za oceán aspoň zjednodušit nezanedbatelné skupině lidí. Jde o to, že Američané obvykle udělují vízum na deset let. Pokud má ale žadatel cestovní pas s platností třeba pět let, má smůlu.

Host (Moira Hart): Asi dvacet procent Čechů, kteří u nás žádají o nové vízum už ho mají, ale vypršela jim platnost pasu, který proto musejí odevzdat českým úřadům. Týká se to asi pěti tisíc lidí ročně, kteří zaplatí na poplatcích asi 15 milionů korun. Z mého pohledu by bylo dobré, kdybychom mohli tuhle praxi změnit. Za prvé bychom mohli vyřídit víc žádostí, za druhé by takoví žadatelé nemuseli znovu platit. Do Spojených států by tak třeba mohli cestovat se starým zrušeným pasem, s platným vízem a současně by měli nový pas.

Vít Pohanka: Není bez zajímavosti, že ne ve všech středoevropských zemích uplatňují americké i domácí úřady stejná pravidla. Tak například kolegyně ze Slovenského rozhlasu, pražská zpravodajka Tamara Válková mi řekla, že Slováci si už teď mohou starý pas, ale s platným vízem, nechat a do Ameriky odletět s ním i s novým pasem. Nové vízum nepotřebují. Na podobný komfort si ale Češi zjevně budou muset ještě nějaký čas počkat.

Hana Hikelová: Říká Vít Pohanka a Vít Pohanka je se mnou teď i ve studiu. Hezký den.

Vít Pohanka: Dobré odpoledne.

Hana Hikelová: Vítku, dá se odhadnout časový horizont, kdy by mohli Američané víza pro Čechy zrušit?

Vít Pohanka: Hanko, já jsem se na to ptal opakovaně, jak na mikrofon, tak mimo mikrofon. Všichni diplomaté jsou velmi obezřetní, chce se snad dokonce říct, že jsou diplomatičtější, než obvykle, všichni říkají, což je pravda, že to je věc amerického Kongresu, zákonodárců, kteří se tím nezačnou zabývat do té doby, pokud počet odmítnutých žádostí o vízum neklesne pod tři procenta. V současné době v České republice je to o hodně přes deset procent, takže tahle ta věc, tohle to pravidlo zdaleka ještě nebylo splněno. I po tom je ta procedura zrušení vízové povinnosti velmi složitá, no a navíc po 11. září roku 2001 se ještě zpřísnila. Takže tam se třeba mluví o tom, že to může být ve středně dobrém termínu, ale nikdo už ti potom neřekne, jestli ten středně dobrý termín je pět let, deset let nebo dvacet let.

Hana Hikelová: Ale i kdyby byla politická vůle, tak by se k tomu snad stavěl jinak i americký Kongres. Navíc ten argument s procenty odmítnutých žádostí mi mírně řečeno přijde trochu podivný. Kdo zaručí, že se ve všech zemích uplatňují stejně přísná kriteria?

Vít Pohanka: To je přesně názor, který jsem slyšel vyslovit už víc lidí, jenže když jsem ho potom vyslovil já sám před lidmi z amerického velvyslanectví, tak jsem je skoro urazil. Oni pochopitelně říkají, že uplatňují absolutně stejná měřítka ve všech zemích, mají na to speciálně vyškolení lidi. No a co se týče té politické vůle, tak ta v Americe zjevně není. Je tu stále ta otázka českých takzvaných nelegálů, nebo-li lidí, kteří jezdí z České republiky do Spojených států pracovat nelegálně, odhaduje se, že jich je něco mezi třiceti až padesáti tisíci, nikdo přesně neví, kolik jich je. Hodně velký počet lidí také přetahuje platnost víza, takže tím vlastně porušují americké zákony a v Americe je tohle to dost dobře známo, a tak se ani nejde moc divit, že tam ta politická vůle zatím příliš silná není. No a i když bysme vzali třeba ekonomické hledisko, tak pro Česko je hospodářský význam amerických turistů, kteří jezdí do Česka nepoměrně vyšší, než je význam Čechů, kteří jezdí do Ameriky a tedy ty peníze, co tam utrácejí, tak samozřejmě v tom celkovém objemu jsou naprosto minimální. Takže se není až tak moc co divit, že zatímco Češi po Američanech víza nechtějí, tak Američané s tím stále ještě váhají.

Hana Hikelová: Nicméně je tu jeden takový příklad z Evropy, a tím je Polsko. Poláci se snaží zapojit do toho vyjednávání, i polskou menšinu ve Spojených státech, nebyla by třeba tohle cesta pro Česko? To znamená větší snaha našich řekněme politiků, diplomatů o to, aby působili přímo třeba na americké kongresmany?

Vít Pohanka: Ty máš asi třeba na mysli to, že Lech Walesa, bývalý polský prezident vyrazil do Spojených států, aby tam zmobilizoval řekněme polskou menšinu, aby se snažila působit na kongresmany. Bohužel, přece jenom ta polská diaspora je ve Spojených státech o hodně jaksi větší, je početnější, ale ani tam to zdaleka není zaručeno. Když to vezmeme, tak třeba z těch původních 15 členských zemí Evropské unie je vízová povinnost uplatňována jenom proti Řecku, no a řecká komunita je ve Spojených státech velmi silná a také s tím zatím nebyla schopná jakkoliv pohnout. V tomhle týdnu mi Cyril Svoboda, ministr zahraničí, říkal, že se snaží přesvědčit poslance a senátory, aby vyjeli na už docela dlouho plánovanou cestu do Spojených států a snažili se tam v tomhle směru působit, ale pokud nebudou splněna ta základní kritéria, o kterých už jsme se tady zmínili, tak se asi nedá příliš počítat s tím, že by se tím začali v Kongresu vážně zabývat a navíc, možná bych dodal ještě jednu věc. Pro americké politiky, tedy i kongresmany, jsou teď na programu mnohem důležitější věci, než řekněme to, jestli bude mít Česká republika nebo i Polsko, konec konců Řecko a všechny ty ostatní nové členské země Evropské unie s výjimkou Slovinska, zda budou mít vízovou povinnost nebo nebudou.

Hana Hikelová: Říká Vít Pohanka. Vítku, díky a těším se opět někdy na slyšenou.

Vít Pohanka: Na slyšenou.

Fejeton Jana Pokorného

Hana Hikelová: Jednání o vízech do Spojených států a pohlavek americkému batoleti můžou mít dost společného. Jan Pokorný na toto téma napsal pravidelný fejeton.

Jan Pokorný : "Ministr zahraničí Cyril Svoboda letí do New Yorku. Zastavil se tedy ve středu na Americkém velvyslanectví v Praze pro vízum a zároveň se chvíli díval, jak se žádosti o víza vyřizují. Přibližně ve stejné době americký soud odsoudil Češku, která pracovala ve Spojených státech jako au - pair a svěřenému sedmiměsíčnímu Američánkovi jednu plácla. Jistě, škoda rány, která padne vedle, jenže vychovatelka neměla pracovní povolení. A práce načerno je Američanům právem trnu v oku a argumentem pro zachování vízové povinnosti.

Co může naše diplomacie v takovém případě dělat. Možností není příliš. Ministr zahraničí by mohl při nadcházejícím pobytu ve Spojených státech vyhledat dotyčnou americkou rodinu, přivézt zpohlavkovanému batoleti něco na zub a ukonejšit ho třeba pohádkou s dobrým koncem. Ale ve chvíli, kdy média už psala, že malé dítě bylo Češkou týráno, nepomůže ani pozvání chlapečka do dětského koutku.

Ale nějaká naděje přeci ještě musí být. Vyjděme z toho, že Cyril Svoboda by uvítal, kdyby o problému se svými protějšky hovořili čeští zákonodárci. Znamenalo by to pro naše poslance vydat se do Spojených států, navštívil Kongres a začít mluvit o tom, že ne všechny Češky jsou od rány.

Novinářům možná trochu uniklo, že se poslanci už odhodlali k činu. Ve čtvrtek ve vší skromnosti, aby nevystavovali své dobrodiní na odiv médiím, dohodli se na rozpočtovém výboru, že by si o víc, než tři tisícovky přilepšili na platech. Proč zrovna o tolik? Není jistě náhodou, že náklady spojené se zařizováním víza do USA našince taky vyjdou asi na tři tisíce. Dá se tedy soudit, že se poslanci chystají zažádat o víza pro naše dobro."

Konec reprezentace Pavla Nedvěda

Hana Hikelová: Citelnou ránu utržila hned v úvodu kvalifikace na Mistrovství světa 2006 česká fotbalová reprezentace. V nadcházejících zápasech se totiž bude muset obejít bez svého kapitána a klíčového hráče Pavla Nedvěda. Záložník Juventusu Turín oznámil definitivní konec reprezentační kariéry včera dopoledne. Profil jednoho z nejlepších fotbalistů české historie připravil Vojtěch Bidrman.

Vojtěch Bidrman: Před dvaatřiceti lety možná ani v Chebu netušili, jak velký fotbalista poprvé spatřil denní světlo. Už své dětství, které prožil ve vesničce Skalná, zaslíbil Pavel Nedvěd fotbalové mergli. První opravdové krůčky nasměroval do dorosteneckého týmu Škody Plzeň. Netrvá to dlouho a dvacetiletý talent už obléká dres pražské Sparty, další okamžik stačí k tomu, aby v roce 1994 debutoval v české reprezentaci a o dva roky později už září pod Dušanem Uhrinem na stříbrném Euru v Anglii. Z prostořekého floutka se pomalu stává osobnost, kterou reprezentační výkony katapultují na čelní příčky fotbalového trhu, a tak zanedlouho přestupuje ze Sparty do Lacia Řím. Pavel Nedvěd si ale prožil také hořké životní okamžiky. Na podzim roku 2001 na něj fanoušci svalili vinu po nevydařené baráži o mistrovství světa pro Belgii. Nehrál totiž v obvyklé formě a v domácí odvetě se navíc nechal zbytečně vyloučit. Přestupuje v rámci italské série A z Lacia do Juventusu Turín. Stává se pilířem týmu. Loni korunuje skvělý rok ziskem Zlatého míče pro nejlepšího fotbalistu, hrajícího v Evropě. Už jako reprezentační kapitán absolvuje vítězné tažení kvalifikací o Euro 2004. Na samotném šampionátu v Portugalsku Češi končí v semifinále, na kopačkách později zlatého Řecka. Nedvěd ale zápas nedohraje, ještě v prvním poločase po tvrdém střetu opouští hřiště s bolestivou grimasou. Právě tento moment, jak se později ukázalo, rozhodl.

Host (Pavel Nedvěd): Rozmejšlím si konec kariéry v reprezentaci určitě, protože přemýšlím, že jsme udělali dobrej výsledek na Evropě, který si ji zaslouží a já si nechám prostor. Poslední rok jsem měl dost zdravotních problémů, tak nevím, jestli by moje tělo uneslo ještě všechnu tu zápasovou zátěž a seriózně o tom uvažuju.

Vojtěch Bidrman: Říká Pavel Nedvěd na začátku srpna letošního roku. Ze seriózní úvahy se později stává skutečnost. Před dvěma týdny Nedvěd vzkazuje, že dokud nedoléčí stále bolavé koleno, nebude nastupovat v barvách české reprezentace. Včera ale poslal na adresu Českomoravského fotbalového svazu dopis, ve kterém se národního dresu zříká definitivně. I nadále ho ale budeme vídat na fotbalových trávnících v dresu turínského Juventusu.

Hana Hikelová: U telefonu je teď redaktor deníku Sport Pavel Procházka. Hezký den.

Host (Pavel Procházka): Hezký den.

Hana Hikelová: Pavel Nedvěd uvedl jako hlavní důvody zdravotní stav, to jak o něm psala některá média, také nepochopení určité skupiny fanoušků a řekněme internacionálů. Jaké důvody podle vás měl Pavel Nedvěd k ukončení reprezentačního působení, i k tomu, jakou to udělal formou?

Host (Pavel Procházka): Já si myslím, že to bude od každého kousek, že skutečně ty jeho zdravotní problémy mu skutečně při jeho způsobu, náročném způsobu hry nedovolují podávat stoprocentní výkony jednak za Juventus Turín a jednak za národní mužstvo, alespoň tak, jak on si to myslí. Určitě mu vadily některé negativní reakce nebo nepochopení některých fanoušků nebo některých internacionálů a jak on říká, tlak médií, ale já si myslím, že katalyzátorem celého toho jeho rozhodnutí bylo i naléhání trenéra Brüknera na to, aby přijel už k říjnové klíčové kvalifikaci proti Rumunsku a potom do Arménie.

Hana Hikelová: O tom se hodně mluví, prý trenér Brückner mohl porušit jakousi nepsanou dohodu, která byla mezi právě Brücknerem a Nedvědem o tom, že dříve, než oznámí v podstatě nominaci, tak bude konzultovat s Pavlem Nedvědem jeho zdravotní stav. Prý to trenér Brückner tentokrát neudělal.

Host (Pavel Procházka): To je těžko říci, protože pan Brückner dal jenom oficiální prohlášení na fotbalový svaz, které vyšlo Českou tiskovou kanceláří a pak už nebyl k zastižení od té doby, co se Pavel takhle rozhodl. Je jasné, že se spolu sešli minulou neděli, diskutovali o tom a já mám pocit, že je to jako v těch minulých případech, že každý si tu schůzku nebo respektive její závěry interpretoval po svém. Pan Brückner asi odjel s tím, že si myslí, že Pavel mu vyjde vždy vstříc a Nedvěd možná řekl ne příliš důrazně, že skutečně už za dané situace reprezentovat nechce a pokud se to jeho koleno vylepší, tak že snad by mohl být k dispozici na jaře. Já opravdu nevím, co si ti dva řekli, ale vždy tvrdili, teď na podzim, každý něco jiného.

Hana Hikelová: Považujete toto rozhodnutí Pavla Nedvěda skutečně za definitivní nebo podle vás je ještě nějaká možnost, že by například na jaře nebo v blízké budoucnosti opět za reprezentaci nastoupil?

Host (Pavel Procházka): Já si myslím, že co se týče kvalifikace, tak to asi definitivní je. Možná, kdyby nastala nějaká situace, že by se obrousily hrany a český tým dokázal i bez něj postoupit na Mistrovství světa v roce 2006 do Německa, tak před tím finálovým turnajem by se ještě možná Nedvěd dal přemluvit, pokud by byl ve formě a pokud by byl zdráv, protože, cosi budeme říkat, vrcholem každého fotbalisty je start na světovém šampionátu a on nikdy na světovém šampionátu nehrál. Byl pouze na třech mistrovstvích Evropy, ale mistrovství světa se mu vždy vyhnulo, nikdy se na něj s Českem nedostal.

Hana Hikelová: Jaká atmosféra teď vůbec je v našem reprezentačním týmu? Hrozí, že by třeba ukončil reprezentační kariéru někdo z dalších hráčů a jak vůbec pro trenéra Brücknera bude těžké sestavit teď ten tým právě na ty dva veledůležité kvalifikační zápasy?

Host (Pavel Procházka): Atmosféra vůbec není dobrá. Další klíčový hráč Karel Poborský, jinak blízký přítel Nedvěda, který s nim konzultuje všechny tyto záležitosti, ostře kritizoval fotbalový svaz i některá média a další kritiky, které v podstatě dohnaly podle něj Nedvěda k tomuto rozhodnutí, tvrdí, že to je tragédie, velká rána pro Karla Pohorského a dokonce říká, že se mu teď na sraz před kvalifikačním říjnovým utkáním s Rumunskem vůbec nebude chtít Pohorskému. Že se na něj vůbec netěší, ovšem říká zatím, že o svém odchodu z národního týmu nepřemýšlí. Ovšem pravda je ta, že Pohorskému je rovněž dvaatřicet let, teď hraje Ligu mistrů se Spartou, až to skončí tento cyklus, tak je možné, že dojde k podobnému rozhodnutí. Navíc před utkání s Rumunskem je situace složitá v tom, že i další klíčový hráč, tvůrce hry Tomáš Rosický je zraněn, s tréninkem teprve začíná a čas kvapí, takže pan Brückner to bude mít opravdu těžké.

Hana Hikelová: Říká redaktor deníku Sport Pavel Procházka. Já vám děkuji a těším se opět někdy na slyšenou.

Host (Pavel Procházka): Děkuji, na slyšenou.

Hana Hikelová: Takové byly alespoň některé události, které nás zaujaly v tomto týdnu. K jakým tahům dojde na naší i mezinárodní nejen politické scéně a jak se vytáhnou jejich aktéři, o tom zase za týden po 17. hodině. Příjemný, pro někoho prodloužený víkend vám přeje Hana Hikelová.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.