Šalé mi trochu připomíná v pozici lídra Červenku. Týmovost nás dovedla k medaili, těší Procházku

Jak se vám líbily české výkony na světovém šampionátu juniorů?

Martin Procházka: Ukázalo se, že trenéři pracují skvěle na všech úrovních. Od osmnáctky až po A- tým. Je tam stejná koncepce, nebojíme se soupeřů, hrajeme celoplošný aktivní a agresivní hokej. Dobře jsme vstoupili do šampionátu a celkový dojem byl skvělý jako u A- týmu při seniorském mistrovství světa. Bronzová tečka je zasloužená.

Petr Tomášek: Je neskutečné, kam se to posunulo. Tato akce na přelomu roku mě vždy bavila. Před pár lety byl úspěch, když jsme prohráli s Kanadou o tři góly, ale nyní už jí opakovaně porážíme. Američané jsou ještě trochu odskočení, ale pak už patříme do špičky. Není náhodou, že máme třetí medaili v řadě. To je hlavní zpráva z právě proběhlého turnaje.

Čtěte také

Tým ukázal, že patříme do špičky světového hokeje, chválí bronzové medailisty expert Procházka

Platí, že český tým nyní patří mezi elitní čtveřici, i s přihlédnutím toho, že na turnajích nestartují Rusové?

Pro všechny je to stejné. Patříme mezi nejlepší čtyři, tři získané medaile z posledních tří šampionátů mluví za vše. 

Medailová radost

Proč nepřicházely medailové roky dřív, když v kádru byli třeba David Pastrňák nebo Martin Nečas? Nyní mi nepřijde, že by v kádru bylo tolik individualit, je to o větší týmovosti?

Není to jen o hvězdách, ale ukázala se na turnaji především týmovost. Vidět to bylo třeba krásně na disciplíně a přijímání pokynů od trenérů. Kluci táhli za jeden provoz a bez toho to nejde.

Měl by český tým v dospělé kategorii spoléhat více na pracovitost a ne na příjezd hvězd při velkých turnajích?

Ano, oni na to spoléhají. I ten tým byl od Radima Rulíka tak poskládaný. Nyní na dvacítkách Eduard Šalé také v zápase o bronz byl úplně jiný než v základní části. Jeho moment pak přišel, bylo to stejné jako u Davida Pastrňáka loni v Praze.

Martine, jak to bylo během tvé kariéry, když jsi byl v týmu, kde bylo plno hvězd? Také se tak makalo, jako to nyní bylo u týmů trenérů Augusty, respektive Rulíka?

Částečně jsme to měli podobně poskládané. Když jsem byl na prvních dvacítkách, tak jsme tam měli Roberta Reichela a Jaromíra Jágra. Fungovalo to výborně, oni byli hvězdy, já za ně pracoval vzadu, oni dřeli vepředu. Vždy se musí někdo obětovat pro nehezkou práci.

Trenér Patrik Augusta měl po vítězném zápase o bronz krásný projev v kabině. Martine, myslíš si, že tuto vlastnost má po tatínkovi?

Má to po tátovi. Říkal, že když se večer podívá do zrcadla, tak si chce říct, že odvedl upřímnou práci. Přenesl to na ty kluky, kteří ho hltali. Tým spolu žil a bylo vidět, že tam panuje skvělá atmosféra. Za nás tolik proslovů nebylo, nyní je to víc moderní a funguje to.

Skvělý Hrabal a lídr Šalé

Pojďme postupně zhodnotit výkony na jednotlivých postech. Co brankáři?

Petr Tomášek: Michaela Hrabala jsem kritizoval za loňské výkony a byl jsem hodně skeptický před letošním turnajem. Letos byl ohromně jistý a chytal výborně, tak se mu chci omluvit.

Kdo vás zaujal z obránců?

Petr Tomášek: Mě baví sledovat Tomáše Galvase. To je poezie v pohybu.

Martin Procházka: Souhlasím, že Galvas má výborné bruslení a výborný pohyb, ale předpoklady do NHL nemá, protože pokud nevyroste, tak to bude mít hodně složité. Tráví hodně času v předbrankovém prostoru a pokud tam má svádět souboje s dvoumetrovými hráči, tak to pro kluby není až tak atraktivní hráč.

Jak se ti líbily výkony Jakub Štancl?

Ukázal, že je to pan střelec. Má to v sobě. Také se mi líbilo, že Eduard Šalé ukázal pozici lídra a plno toho odmakal.

Hodně se řešilo, že byl Eduard Šalé v ledovém klidu. Je dobře, že je takový kliďas?

Petr Tomášek: Někdo to tak má. Když dal rozhodující nájezd, tak se uměl rozzářit. Jel ke spoluhráčům a užil si to. Nemá rád tyjátry, ale když jde do tuhého, tak si uměl srovnat týmu. 

Martin Procházka: Připomíná mi kapitána národního týmu Romana Červenku, který je také bez velkých emocí, ale když přišel pravý moment, tak to ze sebe dostal. Je to přirozený respekt a hráči ho i tak berou, možná se Šalé viděl v Červenkovi.

Čtěte také

Klobouk dolů před Edou, chválil kapitána hokejistů trenér Augusta. Hráči podle něj drželi jako tým

Martine, měl jsi radši tiché lídry nebo bouřliváky?

Zažil jsem jich několik. Nikdo ale nebyl extra bouřlivák. Robert Reichel byl schopen mít důrazné proslovy, u Jirky Dopity nebylo potřeba nic říkat, na něm jste poznali, když byl naštvaný.

Posluchač Martin: Je český hokej v euforii?

Petr Tomášek: Co přebral Svaz Alois Hadamczik, tak to tak je. (smích) Ať to chtějí jeho kritici slyšet nebo ne, tak asi přinesl nějakou auru. Třeba Slavomír Lener říkal, že se i jeho metody projeví třeba za deset až dvanáct let, což vychází právě na současné období. Třeba ty jeho reformy právě teď fungují.

Martin Procházka: Nevím, zda to mohou být výsledky i práce Slavomíra Lenera. To nemůžu posoudit. Spíš si myslím, že fungují trenéři napříč strukturou a hráči chtějí reprezentovat. Oni se perou o to, aby mohli za národní tým hrát. Vybojovala se medaile v Tampere s Jalonenem a poté se to změnilo. Všichni chtějí reprezentovat a i v reprezentaci je plno trenérů z řad bývalých úspěšných hokejistů.

Martine, jak zvládl Petr Sikora neustálé bučení kanadských fanoušků?

Výborně. Bylo to z pozice kanadských fanoušků nefér. Oni neunesli, že prostě s námi prohráli. Kanaďané brečeli a nedokázali si říct, že nepředvedli

Petr Tomášek: Od pohledu mi přijde jako hajzlík. Některé hráče by to zlomilo. Když si šel pro medaili, tak to bral jako sport a ještě jako i děkoval.

Jakou parádní akci předvedl Ondřej Procházka v zápase Karlových Varů s Vítkovicemi? Co k námi vybranému videomomentu říká Martin Procházka?

Proč pro Petra Tomáška byli na turnaji zklamáním Švýcaři a Němci? Proč Američané víc sledují šampionát dvacítek než seniorské mistrovství světa? Jak šlapal realizační tým kolem kouče Augusty a asistenta Reichela? Poslechněte si důkladné bilancování juniorského mistrovství.

Čistá hra Martina Procházky každé úterý na Radiožurnálu Sport|foto:Aleš Vavřík