Salava o unikátní Amfoře: Vyprodaný stadion Bohemky, top duely v zahraničí a charitativní utkání

Amfora letos v září odehrála 750. zápas a mělo jít o vaše poslední fotbalové utkání. Je tomu tak?

Byl to poslední velký zápas. Opravdu jsme si s ním vyhráli. Skončil remízou, stejně jako ten první před mnoha lety. Když jsme začínali, tak to byla remíza 5:5, teď to bylo 4:4. Nyní to máme tak, že při našem věkovém průměru, který je už asi 57 let, víme, že nemůžeme hrát pravidelně deset až dvanáct zápasů ročně, což bylo dosud běžné.

Řekli jsme si, že naše parta funguje už přes padesát let a jsme velká rodina. Byla by škoda, že dokud žijeme, chodíme a běháme, abychom se občas nesešli. Na příští rok připravíme tři zápasy. Jeden bude takový 70ka Cup, protože sedmdesátiny slaví Honza Berger, Láďa Vízek a já. Víme tak, že 9. srpna budeme hrát speciální zápas a k tomu dáme ještě dva. Nic se nezměnilo, protože lidé nám pořád posílají nabídky, už jich máme kolem padesáti. Opravdu ale dáme jen tři zápasy. Jak by řekl Angličan, tak když má něco takovou historii a funguje to, tak proč to zrušit?

Kde a kdy se zápas 70ka uskuteční?

9. srpna 2025 v obcí Milíčeves u Jičína. Budou tam mít nějakou oslavu obce a my budeme hrát od 13 hodin.

Amforu jste založil, když vám bylo pouhých devatenáct let. Jak se ten nápad zrodil?

Byla to záchranná brzda. Hrál jsem fotbal za Podolí, pak jsem zkoušel štěstí v dorostu Sparty. Měl jsem tam přestoupit, ale Podolí si řeklo o moc míčů za případný přestup. V té době zrušili věkovou hranici dorostu, která byla devatenáct a změnili to na osmnáct. Byl jsem najednou mezi a už bych se zase musel vracet na škváru.

Ten název Amfora jsem si pak vymyslel a řekl jsem si za to obědy vepřo knedlo zelo a když mi to bylo schváleno, tak jsem teprve začal dávat mužstvo dohromady, protože žádné neexistovalo. Hledal jsem fotbalové střelce, takže se do první jedenáctky dostali Franta Ringo Čech, Vladimír Táborský, Honza Slepička a další.. Sehráli jsme první zápas, líbilo se to a pak začal fungovat systém, že každý z naší party měl nějakého kamaráda. Takový byl začátek, že se tým rozrůstal.

Měl jste od počátku v hlavě, že se z týmu Amfora stane i celek s charitativními úmysly?

V té době slovo charita téměř neexistovalo. Vesměs jsme vždy hráli na hřištích malých vesnic. Vždy jsme hráli za režijní náklady a nechávali je v pokladnách oddílů. Zájem byl neuvěřitelný. V té době existovala pouze jedna televize, jedno rádio a tak byly zápasy ohromně navštěvované. Náš příjezd někam na vesnici byl vždycky velkým pozdvižením.

O charitě jsme začali uvažovat poprvé až v roce 1989, kdy jsme na stadionu Bohemians přivítali celek herců z Itálie a Bohemka se vyprodala. Bylo tam sedmnáct tisíc diváků a s Italy jsme se domluvili, protože jsme samozřejmě jeli na odvetu i k nim, že to bude charitativní zápas. Výtěžek z utkání, na tehdejší dobu ohromných sto tisíc korun, byl využit na zcela prázdné konto boje proti nemoci AIDS. To byla naše první charita. Od té doby hlídáme, že z každého zápasu musí jít deset procent na speciální konto. Nepodporujeme nadace, protože jsou neprůhledné, ale vždy chceme vědět jaké míče, jaké dresy a jaké kopačky někdo pro děti koupil.

Čtěte také

Mám jedny z nejlepších nohou na světě, pochvaluje si paralympijský plavec Kešnar. Funguje s bionickou rukou

Máte i nějaký zápas, na který byste nejraději zapomněl?

Bylo jich víc, ale jeden byl bohužel v Brně. Celý týden pršelo a utkání se už hrálo na novém stadionu Králově Poli. Zápas jsme prohráli 1:4, což nebylo tak důležité. Zjistili jsme ale, že proti nám hraje deset prvoligových fotbalistů a ten jedenáctý byl manažer Pelého v tehdejší době. Ani jsme tam nechtěli nastoupit, bylo tam dobrých deset, dvanáct centimetrů bahna. Nakonec jsme tam obětavě nastoupili a oni se nám po utkání ještě vysmáli, čímž mě naštvali. Bohužel letos jsme zažili zápas v obci Lysice, kde soupeř vůbec nepochopil smysl utkání. Jejich obránce dal opravdový hokejový bodyček Báře Špotákové, která od něj odletěla. Vyhráli 5:3 a pak asi ještě dvě hodiny po utkání slavili v kabině, jako že nás roznesli. Fotbal musí být show a zábava pro diváky a to tady zrovna moc nebylo.

Kdo vašemu týmu pomáhá tzv. v zákulisí?

Pomoc je důležitá především, když nás čekají zahraniční zájezdy. Jsme velmi nesourodý tým a jezdíme na zájezdy ve větším počtu. Když jsme se vydali do Austrálie, Nový Zéland a Thajska, tak nás letělo čtyřicet osm.

Historický zájezd pro nás byl do rakouského Gmündu, kde náš výlet prakticky znamenal jen překročení hrani České Velenice Gmündu v roce 1985, kdy to nebyla úplně snadná záležitost. Tenkrát tam hráli tři naši kamarádi - Tomáš Stránský, Karel Kroupa a Jindra Svoboda. Díky těmhle třem klukům jsme dostali pozvání od rakouského klubu. Výlet byl dvoudenní a velice symbolický. Když jsme se vydávali do Japonsko, tak za jeden z klubů hrál Ivan Hašek, který nám pomohl v tom, jak se tam orientovat. Když jsme pak odletěli, tak Japonci nevěřili, že jsme tam přijeli jen kvůli fotbalu. Při každém výletě jsme tam měli osobu, která nám pomohla. Vždy jsme si zájezd platili, protože nejsme oficiální klub.

Jak se u vás skládala sestava?

Vrátím se k poslednímu zájezdu. Zemí jsme navštívili 35 a v září roku 2023 jsem začal intezivně pracovat na Maltě, kam jsme odletěli začátkem května v roce 2024. Vyblokovali se ale i lidé, kteří jsou hodně vytížení, jako třeba Felix Slováček nebo Honza Čenský. Dělám zájezdy kratší, trvalo to pět dní a bylo nás tam dvaačtyřicet.

Amfora ale není jen o fotbale, jak budou fungovat další její projekty?

Nic nerušíme. Třeba golf lze provozovat do vyššího věku než fotbal. Máme třeba projekt Vánoční nostalgie. ale i divadelní představení.

Proč Dominik Hašek odmítl pozvání zahrát si za Amforu? Dozvíte se v pořadu Na place.

Talkshow Na place každou středu na Radiožurnálu Sport|foto:Aleš Vavřík