S Pavlem Teličkou o přijetí ČR do Evropské unie

Host (Pavel Telička): Neočekával jsem to, myslím si, že jsme věděli na samém počátku, do čeho jdeme, přestože prakticky těch téměř celých pět let jsme neměli závažnější problémy. Chodili jsme průběžně na jednání parlamentní výboru, myslím si, že to bylo v zásadě bez problémové, tak jsme celkem nečekali, že ten závěr bude trošku rušnější. Na druhou stranu nečekali jsme možná poklepávání po ramenou, ale možná že některé informace, které zazněly, které jsou zkreslené a některé výroky, které zaznívají, tak možná jsou hon na ten tým lidí, který mám kolem sebe a vzhledem k tomu, že vím, co tomu dali, tak to trošku zamrzí.

Moderátor (Jan Pokorný): Podcenili jste něco, neměli jste být třeba ofenzivnější v tom smyslu, častěji a průběžně vysvětlovat lidem, že tohle se povedlo vyjednat pro to a pro to, tohle zase nikoliv, taky pro to a pro to?

Host (Pavel Telička): Nevím, jestli jsme měli být ofenzivnější či nikoliv, ale jenom v uplynulém roce jsem strávil relativně dost času v regionech na nejrůznějších diskusích, já mám pocit, že jsem tam byl asi pět a třicetkrát, rok předtím dokonce ještě víckrát a bylo to přesně o tomto, bylo to samozřejmě o členství v Unii v obecnější rovině, bylo to o, dejme tomu, obecnějších politických a ekonomických otázkách, ale bylo to i o jednání a o tom, co se daří a co se případně kandidátským zemím daří méně, takže já si myslím, že ta diskuse byla vedena, je otázka, jak moc byla viditelná, slyšitelná, jak moc chtěla být viditelná, slyšitelná, ale myslím si, že to je jedna věc a druhá věc je politická diskuse. Ta politická diskuse, bych řekl, že nabírá obrátky především v poslední době, ale já to především vnímám jako politickou diskusi. Podstatné je to, aby tam zaznívaly objektivní informace, objektivní, ať už jsou příjemné nebo méně příjemné, ale aby byly objektivní fér.

Moderátor (Jan Pokorný): Mluvil jste o některých argumentech, které Vám připadají, že jsou zkreslené, řekněte jeden takový, s kterým nesouhlasíte úplně z gruntu.

Host (Pavel Telička): Když se podíváme na diskusi posledních dnů, tak nemůžeme se nezamyslet nad otázkou těch finančních aspektů. Je skutečností, že Česká republika patří mezi vyspělejší země, má spíše menší zemědělský sektor, menší strukturální problémy, HDP jedno z nevyšších, no a v důsledku toho, ale samozřejmě i v důsledku té běžné situace krátce po vstupu, kdy ta absorpční kapacita se teprve postupně vytváří, kdy ne všechny ty projekty, které se připravují, projdou a podaří se je zafinancovat, tak v důsledku toho jsme měli mít tu čistou celkovou rozpočtovou, respektive finanční situaci v prvních třech letech po vstupu jenom něco kolem sedm a dvaceti, devět a dvaceti milionů euro, proto jsme se zaměřili na to, o čem se skutečně vyjednávalo, protože o těch odvodech a příjmech, tam se vyjednávat moc nedá, ale jedná se o, tedy takzvaných, kompenzací, to znamená prostředcích, které jdou nad rámec toho, na co má nová členská země nárok a co jde do rozpočtu a v tomto směru jsme vyjednali sedmset čtyřicet sedm milionů euro a najednou po, dle mého názoru, slušném výsledku, protože to je zdaleka druhá neslušnější výše, se dostáváme do diskuse, že ta celková čistá rozpočtová pozice na hlavu u nás je nejnižší i v porovnání s těmi vyspělejšími zeměmi než je Česká republika, ale už se nehovoří o tom, kdo má kolik obyvatel, už se nehovoří o tom, jestli má někdo velkou, respektive dlouhou šingenskou hranici nebo ne, jestli má nekonkurence schopné zemědělství, jestli má podstatně vyšší HDP produkované v zemědělství či nikoliv, ale hlavně si myslím, že se prostě vytrhujou některá čísla z celé kaskády čísel, protože když se podíváme na srovnání Česka a Slovinska a odmyslíme si šingenskou hranici, kterou my skutečně nemáme, kdežto Slovinsko, když vezme všechny příjmy, které z Unie bude mít, tak mu nebudou stačit na zajištění šingenské hranice. No a když bychom odmysleli tu část, která je jakýmsi příspěvkem pro Slovinsko na šingenskou hranici, tak hned dostaneme rozpočtovou pozici na hlavu odlišnou, v případě České republiky je to sedmdesát šest euro, v případě Slovinska už je to šedesát devět euro, to znamená o sedm euro méně.

Moderátor (Jan Pokorný): Ve včerejší několikahodinové debatě v poslanecké sněmovně říkal první místopředseda ODS Jan Zahradil: "K rozšíření přistoupila Evropská unie až v momentě, kdy ho nebylo možné dále odkládat, přistoupila k němu jenom za podmínek, které si sama stanovila, které jsou pro nové členy výrazně horší než tomu bylo v jakékoliv minulé vlně rozšíření." Říká Jan Zahradil, co říkáte Vy?

Host (Pavel Telička): Já s tou první částí bych souhlasil, já si myslím, že skutečně Evropská unie nepospíchá s rozšířením. Je otázkou, jestli bychom bývali byli na rozšíření připraveni my dříve či nikoliv, ale Unie samotná příliš nepospíchala a museli jsme to být my, kteří ji vlastně tlačili, to znamená kandidátské země. S tím druhým už bych až tak úplně nesouhlasil, možná za všechny komentáře a názory, rozhovor, který jsem měl s bývalým španělským vyjednavačem po ukončení jednání, znám ho velmi dobře, znám jeho jazyk, znám jeho přímočarost a až někdy velmi nepříjemnou, řekl: "To, co se podařilo Vám, to se nám tehdy nepodařilo." Zase, máme srovnávat Česko a Španělsko? Já si myslím, že toto velký smysl nemá, to znamená nesrovnávejme nesrovnatelné, ale pojďme se zaměřit na ten český případ, na to, co se podařilo či nepodařilo nám, to znamená podmínky primárně stanovuje pochopitelně Unie, protože my se chceme dostat do Evropské unie, Unie se sice chce rozšířit, ale je to klub, který si stanovuje podmínky. Co je podstatné je, že v řadě oblastí se podařily podmínky, které my jsme chtěli, to znamená celou řadu úlev v nejrůznějších oblastech a má to mnohamiliardové důsledky, zdůrazňuji desítky miliardové, má to samozřejmě i určitý přínos, má to samozřejmě i určitou ochranu pro některé subjekty a znamená to třeba i státní pomoc pro některé subjekty, které potřebují restruktualizaci, hovořím o ocelářství a ty budou zvýhodněny v konkurenci s jinými ocelárnami současných členských zemích, takže pojďme se i na toto dívat komplexně.

Moderátor (Jan Pokorný): Vy jako státní úředník operujete čísly, řekněme věcnými argumenty, politik má proti Vám, řekněme mediálně tu výhodu, že může říct jako třeba Jan Zahradil, že závěr přístupového procesu se proměnil: " v nedůstojné hokynářské handrkování o poměrně malé a bezvýznamné částky." Jak to vidíte Vy?

Host (Pavel Telička): Tak já, když pomineme ty výsledky, které již byly vyjednány před kodaňským summitem, když pomineme všechny ty zbývající kapitoly a je jich celkem třicet jedna a soustředíme se skutečně jen na kodaňským summit, tak česká delegace přivezla dalších téměř šest miliard korun, já si nemyslím, že jsou to bezvýznamná čísla, samozřejmě dospělo se k názorům i o konkrétních výsledcích ještě v kapitole zemědělství a zase pro některé subjekty to má značný význam, ať už pro některé producenty jednotlivých komodit nebo pro Budvar pro další subjekty, takže já si myslím, že to nejsou bezvýznamné věci, ale do jisté míry bych souhlasil s tím, že pro Unii možná to jsou relativně malé částky a že skutečně Unie zastávala příliš, podle mého názoru, strechtní pozici v některých otázkách, i tak se podařilo Český republice, když pomineme, co bylo do summitu, na summitu získáte druhou nejvyšší částku za podstatně větších Polskem. Handrkování ano, každá ovšem jednání i otázkách, která jsou předmětem národního zájmu mají nějakou ekonomickou či finanční dimenzi, jsou vždy velmi složitá a je to jakési handrkování.

Moderátor (Vladimír Kroc): Jak už jste říkal, nesrovnávejme jednotlivé kandidátské státy v tom, jak uspěly nebo neuspěly, tak kdybych Vám, pane první náměstku nabídl takovou tezi: Slovensko je malý stát s takovou ekonomikou jakou má, Maďarsko může mít jako svého přímluvce jako svého sponzora Rakousko, Poláci zase Německo. Koho máme my, nebyli jsme v tom sami?

Host (Pavel Telička): Předseda vlády ještě před zahájením jednání a před zahájením summitu uskutečnil několik rozhovorů a to v místnosti, která byla těsně před tou jednací místností, kde zasedá evropská rada. Já jsem tam neviděl žádnou jinou kandidátskou zemi. Během těch dvaceti pěti minut, kdy tam popíjeli premiéři džusy, vody a další nápoje, tak premiér se kontaktoval, teď nevím, jestli se šesti nebo se sedmi premiéry, to znamená, ano, byla snaha ještě ovlivňovat pozice a dejme tomu získávat si tu náklonnost v některých otázkách ještě před samotným summitem.

Moderátor (Jan Pokorný): Že Vás přerušuju, teď o tom mluvíte, po celé to vyjednávací období, ne pár hodin před závěrem kodaňského summitu.

Host (Pavel Telička): To je pravda, to je prostě dlouhodobý proces pět let a můžeme si položit otázku: "Jak jsme po dobu těch pěti let na nejrůznějších úrovních diplomatické, politické úrovni, na té politické po linii parlamentní, vládní, stranické, jak jsme pracovali s protějšky v členských státech Evropské unie?"

Moderátor (Vladimír Kroc): Jak si myslíte, že jsme s nimi pracovali?

Host (Pavel Telička): Já nemohu a skutečně to nedokážu, ani mi to nepřísluší posuzovat, jak to bylo na politické úrovni. Na diplomatické, mohu říci, že jsme udělali pro to maximum, že jsme každou chvíli jednali se svými protějšky a já si myslím, že když si vezmeme i novinové články v zahraničí i nejrůznější agenturní zprávy o hodnocení českých diplomatů vyjednavačů, tak z toho jasně vyznívá, že ten kontakt byl velmi úzký. Na druhou stranu vyjděme z reality, že tato země nemělo možná v těch posledních letech jen vynikající vztahy s některými zeměmi, že samozřejmě byly některé otevřené otázky, které samozřejmě zaměstnávaly politické subjekty na obou stranách hranice mezi Českem a příslušnými zeměmi a samozřejmě to do jisté míry muselo ubírat na kapacitu a do jisté místy ovlivňovat klima, ale toto jednání neovlivnilo. Ve skutečnosti, ať už to bylo jakkoliv, ať už se přimlouval za nás někdo nebo nepřimlouval, když vyhodnotíme těch pět let, vyhodnotíme všechny oblasti, o nichž se jednalo, vyhodnotíme výsledky, vyhodnotíme, kolikrát že my jsme museli ustupovat ze svých pozic a kolikrát jiné země ještě na summitu v Kodani, těsně před ním, o kolik se muselo ustupovat v případě některých zemí, tak si myslím, že prostě ty výsledky jsou takové, že nakonec pouze můžeme spekulovat o tom, jestli pomáhalo přimlouvání nebo ne.

Moderátor (Jan Pokorný): I Vy sám říkáte, že vyjednávací tým nejsou žádní bezchybní roboti. V čem třeba byla jedna jediná chyba vyjednávacího týmu podle Vás?

Host (Pavel Telička): Já si musím dát pozor, protože jsem to řekl jednou a hned jsem registroval pár hodin a pár dní na to komentáře, že i Telička připouští chyby, ale zaznělo to prostě v kontextu jakoby ano, s těmi eury na hlavu je to pravda i Telička to připouští, prostě je skutečností, že každý vyjednávací tým se dopouštěl určitých chyb. Je otázka, jak rychle dokázal situaci zanalyzovat, jak rychle dokázal změnit taktiku, jak rychle dokázal tomu čelit a myslím si, že v tomto směru skutečně a kodaňský summit to ukázal, jak ten tým byl připravený, tým lidí a to jsou skutečně několik, řekněme patnáct, dvacet lidí, kteří odvedli velmi dobrý výkon a myslím si, že v tom terénu jsme mohli poznat, že prostě bylo mnohdy o třídu lepší než konkurence. Chybám ano, pochopitelně, chyby, chybičky nesporně byly, byly možná v určitých chvílích, kdy se zdálo, že už něco je dohodnutý, že máme jasnou linii a najednou se dozvídáme, že třeba v oblasti dopravy německá strana od nás má dva názory, dva komentáře, jeden říká: "Chceme kapotáž, do té doby neuzavřeme kapitolu doprava." A pak se dozvídáme v Berlíně na kancléřství, že mají informaci, že naopak jsou u nás subjekty, které by tu kapitolu uzavřely."

Moderátor (Vladimír Kroc): Teď říkáte, že ne, vždycky jste měli jasné zadání.

Host (Pavel Telička): Ne, to nebyla otázka zadání, to byla otázka prostě toho, že byly subjekty, které v určitou chvíli nerespektovaly určitou linii, kterou jsme v jednání stanovily, pokud ji nerespektovaly, tak samozřejmě vnášely do jednání problémy a můžeme říci, že je to určitá chyba, chybička a samozřejmě i v samotné té koordinaci, ale podstatný bylo, že jsme toto uměli, že jsme na to uměli reagovat a že i kancléřství třeba v této otázce velmi rychle pochopilo, kdo jsou ti relevantní subjekty a jakou pozici tyto subjekty zastávají, ale to je jenom jeden příklad, protože chcete něco slyšet, já si nebudu už jednoduše vybavovat, ale samozřejmě ano, kdybychom šli po jednotlivých kapitolách, tak tam najdeme věci, na druhou stranu zdůrazňuji, nejsou takového rázu, že zásadním či významným způsobem ovlivnily jednání, ovlivnily výsledky. Já si myslím, že když se podíváme na mandát a do jaké míry byl naplněn, nechť mi někdo ukáže skutečně srovnatelné případy jiných kandidátských zemí.

Moderátor (Jan Pokorný): Závěrem pane státní tajemníku, kdy přijde ten okamžik, kdy hlavní vyjednavač už nebude mít co vyjednávat?

Host (Pavel Telička): Ten okamžik by v zásadě měl asi přijít na konci ledna, kdy by měl být hotov návrh textu smlouvy, ten následně bude překládán a bude potom pochopitelně předmětem nejrůznějších schvalovacích procedur, takže v tom momentě asi končí. Na druhou stranu už teď podáme přihlášku do Evropského hospodářského prostoru a i tam povedeme jednání, to je vlastně ten prostor, který tvoří státy Evropské unie a státy Evropského sdružení volného obchodu, které vytvořily tento Evropský hospodářský prostor, jehož součástí se také staneme a to je trošku mimo rámec samotných jednání s Unií, takže o tom ještě chvíli budeme jednat, ale jinak co se týká přímo podmínek přistoupení k Unii, tak řekněme konec ledna.

Moderátor (Jan Pokorný): Nastupujete jako velvyslanec v Bruselu?

Host (Pavel Telička): V současné době mohu konstatovat, že patnáctého ledna bych měl ukončit své působení ve funkci prvního náměstka státního tajemníka pro evropské záležitosti a šestnáctého ledna bych měl nastoupit dle dlouhodobých plánů na nové místo, ale vzhledem k tomu, že zatím nedisponuji agrema, tak tuto informaci nemohu potvrdit.

Moderátor (Jan Pokorný): Říká hlavní vyjednavač našeho vstupu do Evropské unie Pavel Telička, děkuji za rozhovor, na shledanou.

Host (Pavel Telička): Já děkuji pěkně za rozhovor.

Moderátor (Jan Pokorný): Hostem byl Pavel Telička, čekáme na Vaše názory, dobrý den.

Dotaz posluchače: Jan Tichý ze západních Čech. Já bych chtěl panu Teličkovi poděkovat, že udělali obrovský kus práce a je smutný, že u nás jsou politici, kteří tuto práci znevažují. Já jsem si lámal hlavu, proč řekl pan Klasu, že profesor Švejnar je analfabet, když řekl, že máme zavést euro a bohužel se objevilo, že to bylo proto, protože pan Klaus chce dělat šéfa České národní banky, takže kdybychom měli euro, pan Klaus by neměl místo. Národní banka by se mohla zrušit, To proto i ODS tlačí proti euru, přitom kdybychom si euro udělali před třema rokama, tak dneska dostává Česká republika o třista miliard ročně víc. Je rozdíl dostávat ročně tisíc pětset miliard nebo tisíc osmset miliard. My podnikatelé potřebujeme euro co nejdříve a co se týče té kapotáže, u nás na Chebsku už řidiči prostě nejsou, nepotřebujeme kapotáž, protože řidiči už mají práci a kdo chce jezdit, může jezdit. Aut je hodně, ale nejsou řidiči, takže kapotáž nepotřebujeme. Děkuji, na shledanou.

Moderátor (Jan Pokorný): Dobrý den.

Dotaz posluchače: Dobrý den, u telefonu Karel, Ústí nad Labem. Prosím Vás, já se chci jenom zeptat, jestli my, kteří budeme hlasovat v referendu eventuálně pro vstup, budeme mít možnost nějakou písemnou formou si přečíst, za jakých podmínek, abychom to měli v kuse a trošku si to mohli i promyslet a ne aby nám to bylo dáno třeba v dubnu nebo v květnu, když referendum bude v červnu. Všechno, děkuju.

Moderátor (Jan Pokorný): Na slyšenou. Haló, tady je Radiožurnál, Váš názor.

Dotaz posluchače: Tady je Šálová z Ostravy. Nám oznámili, že dostaneme od Evropské unie dvacet tři celé tři desetiny miliardy korun, ale dříve v novinách jsem přečetla, že Česká republika zaplatí příspěvky do Evropské unie v roce 2004 už dvacet šest celé čtyři desetiny miliardy korun, což je o tři miliardy korun více než dostaneme a údajně to jsou údaje ze správy rozpočtového výboru evropského parlamentu, tak to mně není jasné, jak to s tím je. Já vím, že nedostanu na to odpověď, ale zkuste se nad tím zamyslet a někdy občany informovat, jak to s tím je.

Moderátor (Jan Pokorný): Radiožurnál chystá od Nového roku 2003 seriál pravidelných pořadů k našemu vstupu do Evropské unie, které budeme vysílat každou středu v rámci Radiofóra, tam i na tyto otázky odpověď dostanete. Další telefonát, dobrý den.

Dotaz posluchače: Dobrý den, tady je Večerková. Já bych se chtěla také přihlásit, že bych potřebovala nějakou solidní jednoznačnou informaci, protože se obávám, že to, co je v novinách, eventuálně besedy mezi různými politiky nevedou k tomu cíly, abychom věděli co a jak. Teď je tady magická věc, že jsme na posledním místě, že máme nějakých sedmdesát, i když to vlastně neodpovídá, tamti zase potřebují na nějaké uzavření hranic a tak dále, ale tady nepříznivci naráží, že jsme na tom nejhůř, že jsme dopadli mizerně a tak dál. Já bych přivítala, kdyby třeba sám pan premiér Špidla vystoupil a řekl, jak to je. Já se opravdu obávám, že mnohé ty novinářské články nebo ty besedy dopadnou špatně, tam si Ti rivalové přehazují a my tomu nevěříme, čili žádala bych pořádný referát před celým národem, jak to je. Na shledanou.

Moderátor (Jan Pokorný): Děkujeme za názor, dobrý den.

Dotaz posluchače: Tady pan Vejvoda. Já se panu Teličkovi klaním a jsem rád, že máme takovýho člověka a myslím si, že pro nás udělal velice hodně, děkuju, na shledanou.

Moderátor (Jan Pokorný): Na slyšenou. Předposlední telefonický ohlas.

Dotaz posluchače: Dobrý den, Čermák, Praha, pane Pokorný, položte někdy panu Teličkovi takovouhle otázku: "Jaký je poměr mezi českou soběstačností a sjednanýma kvótama v potravinách?" A z toho vyplyne, že tady pan Telička udělal pro zahraniční kapitál pořádnou díru na trhu pro ně. Děkuju.

Moderátor (Jan Pokorný): Dobře a ještě jeden telefonický názor. Dobrý den.

Dotaz posluchače: Dobrý den. Já bych chtěl panu Teličkovi z celého srdce poděkovat, co pro tento národ udělal a všem vyjednavačům, kteří tam byli v Bruselu, že tohleto dokážou jenom velcí lidé, protože pan Klaus, ten by dokázal jedině tak, abychom v tomhletom zůstali sami a byli bychom tady vlastně skanzen Evropy. Děkuji Vám, na shledanou.

Moderátor (Jan Pokorný): Tak a tím končí další vydání pořadu O kom se mluví, hostem byl státní tajemník pro evropské záležitosti, první náměstek ministra zahraničí a hlavní vyjednavač našeho vstupu do Evropské unie a jak jste slyšeli, pravděpodobně od patnáctého ledna náš velvyslanec v Bruselu Pavel Telička.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.