Rozhovor s hercem Mariánem Labudou

Marián LABUDA, slovenský herec:
Dobrý den.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Já jsem čekala, že se ohradíte, že jste československý herec, i když vy jste už dospěl v úvahách k tomu, že jste snad rakouskouherský herec.

Marián LABUDA, slovenský herec:
No, ano, ano, to je pravda. Já myslím, že to není třeba ani zdůrazňovat, proto jsem nereagoval, že jsem československý herec, protože já jsem to tolikrát říkal, že teď by to vypadalo, že je to provokace, když bych to stále zdůrazňoval. Je to fakt a o faktu není třeba se nějak rozšiřovat nebo o tom diskutovat. Za tímto faktem stojím a to, že jsem to rozšířil i na ty Rakušany, tak to je celkem přirozené, protože moje touha po monarchii je od časů Juliuse Satinského všeobecně známá.

Vladimír KROC, moderátor:
Teď jenom pár základních informací. Marián Labuda se narodil 28. října 1944 v Hontianskych Nemcich. Kde to leží? Já se omlouvám, že to nevím.

Marián LABUDA, slovenský herec:
Tak to leží na jihu Slovenska směrem na hlavní trase spojující Polsko s Jadranem, to znamená, potom to pokračuje přes to Slovensko a tam k jihu, už k jižním hranicím s Maďarskem, tam je ta vesnička Hontianské Nemce a jsou tam pro ty, kteří mají rádi lázně, tak jsou tam známé koupele Dudince tam poblíž a Banská Štiavnice.

Vladimír KROC, moderátor:
A visí tam nějaká pamětní deska?

Marián LABUDA, slovenský herec:
Ne, nevisí. Já jsem svého času, vyrobili pro mě /nesrozumitelné/ dílnách moji bustu do jedné inscenace. Já jsem přes letní prázdniny tu bustu v této vesnici, v tom vesnickém parčíku /nesrozumitelné/ namontoval a od půl páté jsem si lehl do /nesrozumitelné/, abych slyšel případnou reakci krajanů. A jak ti první už do toho obchodu pro mléko, pro chleba, tak jsem slyšel: "No, co se tu vytahuje, však ještě je naživu, co tu chce, však sem patří padlí hrdinové, co padli za vlast a tento tu bude? Za co padl? Jen jak opilý." No, tak takovéto řeči.

Vladimír KROC, moderátor:
Tak v Bratislavě jste vystudoval divadelní fakultu, potom jste nastoupil rovnou do Slovenského národního divadla. Rok 68 byl důležitý, protože jste byl u zrodu Divadla na korze. Když ho zakázali, tak jste odešel na Novou scénu. Já vím, že vy to všechno víte, teď to tedy přeříkáváme posluchačům.

Marián LABUDA, slovenský herec:
Ani nevím, že to někoho zajímá, ale nevadí.

Vladimír KROC, moderátor:
Tak ta rekapitulace je určitě vždycky užitečná. Sedmnáct sezón, utíká to, jste opět členem Činohry Slovenského národního divadla. Marián Labuda hrál v mnoha filmech, mimo jiné Buldoci a třesně, Prodavač humoru, Dobří holubi se vracejí, ale asi zásadní rolí byl řidič Pávek ve filmu Vesničko má středisková. Dále třeba Záhrada. Za vedlejší roli v tomto snímku získal Českého leva, anebo Obsluhoval jsem anglického krále. Vydal soubor novinových sloupků Oči v sloupek a má syna.

Marián LABUDA, slovenský herec:
Dva syny.

Vladimír KROC, moderátor:
Jednoho tedy stejného jména a ten druhý?

Marián LABUDA, slovenský herec:
Ten druhý je Marek, a to je advokát. Ten nemá s touto profesí nic společného.

Vladimír KROC, moderátor:
Možná je rád.

Marián LABUDA, slovenský herec:
Asi.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
A jste vy rád, že Marián je hercem stejně jako vy?

Marián LABUDA, slovenský herec:
Tak hlavně jsem rád, že si to povolání oblíbil, protože to povolání jsem mu vlastně vymyslel z nouze já, protože jsem ho chtěl mít pod kontrolou. Tehdy začínaly drogy. Já jsem se bál, kdyby přišel do nějaké jiné školy, nějaké průmyslovky a tak, že ho ztratím z dohledu. A takto měl, měl jsem ty jeho pedagogy, kteří ho učili, a tak, jsem je znal, takže jsem měl kontrolu a věděl jsem, že neupadne do tohoto všeobecného zla, které tehdy nastalo. No, ale kupodivu tento můj syn se v tom udomácnil v tom prostředí. Měl trému, strašnou trému, když šel na přijímací pohovory, protože v životě nerecitoval, nikdy nic takového. Třídní učitelka, když jsem jí oznámil, že jde na konzervatoř, ta skoro upadla do mdlob, protože v životě se nijak tak neprojevil. No, a vidíte, jak to je, někdy je třeba věřit i rodičům. On mi to několikrát potvrdil: "Tatínku, já ti děkuji, že jsi vymyslel takovou dobrou školu."

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
A řekněte mi, měl tuhle tu ostýchavost po vás, byl jste vy v dětství taky takový, nesmělý, trpící trémou?

Marián LABUDA, slovenský herec:
Tak já jsem trému ani neměl, jen na matematice, to byla jediná tréma, kterou znám. A druhá tréma je, když dělám daňové přiznání. To souvisí s tou matematikou. To jsou hrozné /nesrozumitelné/, to si vzpomenu i teď, máme to za sebou, tak mám husí kůži na zádech, to je hrozná věc. Ale jinak trému mám takovou tu zdravou, ale kterou je třeba překonat, když člověk promluví, udělá první krůček na jevišti, tehdy ta tréma musí odejít. Když zůstane, tak je to tragédie.

Vladimír KROC, moderátor:
Tři chlapi na cestě takový podtitul by prý mohla mít komedie režiséra Jiřího Vejdělka, která se jmenuje ROMing a právě teď přichází do kin. Vy jste prohlásil, že se za ní modlíte. Jak tomu rozumět, pročpak?

Marián LABUDA, slovenský herec:
No, tak protože modlím se, aby to bylo úspěšně přijaté, protože vím, jaká je nálada v těchto zeměpisných šířkách vůči našim spoluobčanům, když si poví, že ..., když si poví ten občan: "Tak já s tím cikánem bydlím v baráku nebo na ulici a ještě mám jít večer do kina na něho se podívat," tak uznáte, že to není celkem dobrá ... A tady pomůže v takovéto situaci, v takovéto atmosféře pomůže jen pán bůh, tak proto se modlím, aby změnili názor a aby přišli i přesto.

Vladimír KROC, moderátor:
Navíc je to, pane Labudo, komedie a tam tedy to spojení Romové komedie, to, co jste teď řekl, není to opravdu hodně tenký led?

Marián LABUDA, slovenský herec:
Tak Romové jsou hravý národ. Já jsem jednou, když jste tu vzpomínali a vypočítávali všechny ty moje aktivity, tak ty Oči v sloupek, tak tam jsem měl jednu takovou teorii, že s cikány by se mělo zacházet hravě. Oni by přišli na nějaký úřad nebo kde a hravě by měli i rodit, v porodnici ..., tak ve formě hry a potom to celé tak doprovázet ty cikány, protože oni spíš přijmou ty rozkazy a příkazy a administrativu a všelijaké nařízení a zákony takovou hravou formou, víte, když se něco nenařizuje. Takže z tohoto důvodu, o této podstatě, o které hovořím, tito Romové jsou vynikající herci. Ty dokonce malé epizodní role, které jsou v tomto filmu, ty uměli říci ty ženy, ti muži ty repliky možná věrněji, autentičněji než samotní herci. Oni se tak umí vžít do toho. A potom ten temperament, který v nich je, který, když zazní romská muzika, tak to je radost se na to dívat. Možná, že kdyby celý život zpívali a tancovali, nedopustili by se žádných deliktů.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
A jak vám se vžívalo do role Roma Romana? Vy jste se s Bolkem Polívkou museli stát v čase natáčení Romy. Jde to?

Marián LABUDA, slovenský herec:
No, tak byli jsme mezi samými Romy, dokonce jsme bojovali spolu s Bolkem o jejich přízeň, protože Romové kromě toho, že jsou takovýto hraví, umí i výborně reagovat, jsou dobré publikum, takže uměli ocenit ty naše vtípky, ty naše srandičky. A když se některému ti Romové víc zasmáli, tak ten druhý žárlil. No, a takto jsme to ..., ale nedá se, Bolka musím pochválit, já na něho nemám. I jeho práce noh Bolka Polívky, to je něco neuvěřitelného, to je jako kdyby Lúčnica, /nesrozumitelné/, všechny folklórní soubory, kdyby dali všechny nohy do kopy ti tanečníci, tak nemáme ty nohy, které má ten Bolek Polívka, který je souborem noh. Dalo by se říci, že jeho nohy, to je celý soubor Alexandrovců.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Teď to skoro vypadalo, že je má tak pěkně tvarované jako tanečnice z Lúčnice.

Marián LABUDA, slovenský herec:
Ne, já myslím ty kreativní jeho nohy. Já nohy mám hezčí, to je evidentní. Ale jako na tu kreativnost těch nohou, jemu nestačím.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Řeklo vám to natáčení něco o vás samotném a něco o Romech?

Marián LABUDA, slovenský herec:
Tak o mě, o mě samotném to vypovědělo to, že též je tam vztah otec a syn. A já mám dva syny, takže něco o tom vím o tom vztahu. A vím, že tam je takové napětí mezi otcem a synem, protože ten otec, na rozdíl od té mámy, která toho syna tak jako trošku hladí a snaží se ho rozmazlit a je to pro ni stále synáček, tam je ten protipól toho otce, který chce, aby z něho vyrostl tvrdý chlap, který by se uměl postarat o rodinu a tak. Takže ...

Vladimír KROC, moderátor:
Jaká byla vaše výchova, byl jste benevolentní otec nebo ten přísný naopak?

Marián LABUDA, slovenský herec:
Ne, já ..., moje výchova byla taková jako možná tradiční, protože mě vychovávala skoro téměř maminka, která to přebrala, protože jednou otec mi dal za ucho tak silně a teď mi začalo zvonit v uchu a tak jako otřesený jsem byl. A teď máma se na toho otce obořila, spustila na něho a on říkal: "Tak dobře, tak já se ho už nedotknu, bij si ho sama." To je krásná věta, která mi zůstala jako ...

Vladimír KROC, moderátor:
Já to ale spíš myslel tak, jakým vy jste byl otcem, jestli jste byl přísný anebo jste spíš rozmazloval?

Marián LABUDA, slovenský herec:
Tak já jsem byl často pryč, takže jsem byl vzácný. Ale chápu moji ženu, která žárlila na to, že ty moje děti právě proto, že ona s nimi byla stále, tak nebyla pro ně vzácná, já jsem byl pro ně vzácný. Jediné, co si vzpomínám z toho, z té výchovy těchto synů, že jsem se musel zúčastňovat těch, jak se tomu říká, ve škole, když vás pozvou na sdružení, rodičovské sdružení a tam si mě paní učitelky jako speciálně žádaly, moji manželku tam /nesrozumitelné/, protože mě tam vždy pěkně profackovaly. Tam si mě s chutí jako toho z té televize, který je známý, zřejmě doma říkala: "Já jsem toho Labudu, nadarmo se vytahuje v televizi, ale já jsem mu dala." Takže to bylo nejtěžší na otcovství mém. Teď, když už jsou dospělí, přinášejí mi radost, protože věnovali mi krásné vnuky, dokonce i vnučku ten starší ještě, takže já si myslím, že to je jediná odměna za výchovu svých dětí, že ty vaše děti vám přinesou vnuky, a to je radost, to je hračka, protože nemáte tu zodpovědnost. To, když se pokaká, tak to dáváte mamince anebo tatínkovi a vlastní musíte přebalovat sami.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Vraťme se ještě k ROMingu. Vy jste si už před chvilkou velmi pochvaloval romský kompars jako velmi vděčné publikum a jako skvělé herce. O přestávkách jste se výborně bavili mezi natáčením. Je pravda, že na váš úspěch žárlil Bolek Polívka?

Marián LABUDA, slovenský herec:
Já jsem se s tím ..., on totiž není zvyklý, že vůbec někdo může mít při něm ..., takže dost těžko se s tím vyrovnával, ale na druhé straně myslím si, že mi je vděčný, neboť jsem ho posunul tím, že jsem mu dýchal na ty záda, jak se říká, že jsem ho posunul k ještě většímu výkonu a myslím si, že Bolek mě potřebuje víc, než já jeho.

Vladimír KROC, moderátor:
Naším hostem je herec Marián Labuda. Budeme si povídat i po písničce.

písnička

Vladimír KROC, moderátor:
Tady je Český rozhlas 1 Radiožurnál, pořad Dva na jednoho dnes s Mariánem Labudou. Povídáme si zejména o novém filmu režiséra Jiřího Vejdělka, který se jmenuje ROMing. Mimochodem moc si vás tedy fyzicky jako Roma neumím představit. Jak si s tím poradili?

Marián LABUDA, slovenský herec:
Maskér zapracoval. Zapracovali maskéři, trošku mi barvili vlasy. Též jsem se musel, velmi zvláštní, loni, když začínalo léto, tak jsem chodil pravidelně každý den na koupaliště, opaloval jsem se, měl jsem za to slíbený honorář tisíc pět se korun a všem okolo jsem říkal: "Kdo z vás se opaluje za peníze? Málokdo." A toto všechno jsem musel absolvovat.

Vladimír KROC, moderátor:
Takže vy jste si svoje krásné bílé vlasy nechal nabarvit?

Marián LABUDA, slovenský herec:
Ano, ne celkově úplně, ale takové, takové jako pod čepici, aby to bylo, takže jsem je měl také i knír a všechno natmavo, i tvář, protože to, co jsem se opálil na tom slunci, to nestačilo, takže ještě mě trošku přimazávali. Takže jsem byl takový tmavší.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Jak se vám spolupracovalo s mladým režisérem Jiřím Vejdělkem?

Marián LABUDA, slovenský herec:
No, tak to je největší cikán, bych řekl, on nemusel se ani líčit, ale myslím to v tom smyslu, že když něco dělá, tak když dělal Účastníky zájezdu nebo teď jsem slyšel, že dělá další film, je to to, co dělá, tak je největší z toho, protože klade mimořádné požadavky. Je velmi pečlivý, je maximalista, nesnáší tak jako práci, která se odvede jen tak. Řeknu jen jeden příklad. Jednou se mi stalo, že v jedné replice jsem vnitřně tak jako zaváhal, a vy to víte jako speakeři, že to vycítíte, jen doufáte, že to ten posluchač neslyší nebo tento ..., a myslel jsem si, toto bude zkouška pro toho Vejdělka a kdo to slyšel přitom, neboť on musí obraz, kompozici, všechny možné věci sledovat po té ostré a na toto musel zapomenout. Já už jsem myslel, že to zapomněl a na konci: "A ještě, pane Labudo, tam v té větě ..." Takže tam jsem pochopil, že je to velký režisér, respektive bude.

Vladimír KROC, moderátor:
Třeba to bude příští Jiří Menzel, o kterém tvrdíte, že to je váš filmový učitel. A je pravda, že vlastně od vesničky, myslím, že jste se objevil snad ve všech jeho filmech.

Marián LABUDA, slovenský herec:
Je to pravda.

Vladimír KROC, moderátor:
Mimochodem postavy vesničky psal Zdeněk Svěrák podle žijících lidí. Setkal jste se někdy s tím předobrazem Pávka, myslím, že se jmenoval Karel Rozkošný a byl to řidič náklaďáku JZD Čechtice.

Marián LABUDA, slovenský herec:
Ne.

Vladimír KROC, moderátor:
Ani vás to nelákalo?

Marián LABUDA, slovenský herec:
No, tak já nevím. Já jsem, já bych se tak trošku jako styděl jako jít za ním. Já jsem spíš předpokládal, že když ..., víte a měl jsem takový pocit, že jsem asi nesplnil ty očekávání, jo, když má, když se mě nepokoušel vyhledat. Takže radši potom z těchto důvodů jsem já za ním nešel.

Vladimír KROC, moderátor:
Jaké to je, já se musím přiznat, že nedávno v nějaké televizi běžela znovu Vesnička má středisková a že je to takové příjemné pokoukání, i když člověk samozřejmě ten film dobře zná, díváte vy se ještě po těch letech na své filmy?

Marián LABUDA, slovenský herec:
Musím říci, že ty filmy, které jsou z rané mladosti, to je mi tak směšné. Já mám pocit, že to nejsem já, že to je jiný člověk, jiný hlas, jiná postava a tak. A přikláním se k těm, tedy k ženské části mého publika, že, která tvrdí, že v mládí vy jste nebyl teda bůhví co, ale teď, když jste starší, to je zajímavější. No, tak možná i z těchto důvodů se tak radši dívám na sebe v tomto věku, když se víc líbím ženám.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Já se ještě vrátím k tomu ROMingu, o kterém jsme se bavili v první polovině našeho pořadu. Je pravda, že se i tam objevuje podobná V3Ska jako ve filmu Vesničko má středisková a našel byste tam třeba, nevím, nějaké podobnosti s tímhle filmem, s vesničkou?

Marián LABUDA, slovenský herec:
No, to je to, že tato první podoba, že je tam toto auto zmíněné, tato V3Ska taková a potom to, že je to v pohybu a že prostě já jsem v tomto případě závozník a Bolek je ten řidič, který to tam řídí to auto, tak to mě k tomu tak jako vede, abych se modlil za to, aby to aspoň přibližně dosáhlo ten úspěch té vesničky, když to má takovéto podoby.

Vladimír KROC, moderátor:
Čím to je, že většinu práce teď dostáváte v Čechách?

Marián LABUDA, slovenský herec:
Tak já nevím. Možná, že, možná, že, co já vím, na Slovensku nejsem až takový zajímavý. Takovéto typy tam asi mají mnoho a v Čechách jsem ... Víte, tady, když mají najít do Krále Ubu nějaké takové čisté hovado, tak to přece mezi Čechy nenajdou, to zase najdou na Slovensku, takže takto bych si to vysvětloval.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Liší se nějak vůbec český a slovenský humor nebo je to natolik společné, že vůbec nemá smysl hledat tam nějaké odlišnosti?

Marián LABUDA, slovenský herec:
Já si myslím, že za to spolužití dlouhé jsme se navzájem, jsem se tak vyjádřil, Slováci mnohdy, když jsem začal chodit do Prahy, tak to bylo nemyslitelné, že by si nějaký český kolega dal kromě skleničky vína a dost, víc nic. A teď, když Slováci, když jsme přišli do Divadla na Vinohrady a vypili jsme celé zásoby v klubu, že dneska se to v tomto vyrovnalo, že přijdou čeští přátelé na Slovensko a vypijou všechno též. Takže toto, a na základě tohoto i ten humor se tak ovlivnil, přece naši klasici Lasica se Satinským začínali obdivem k Voskovci a Werichovi, Osvobozené divadlo. Takže ..., a to, co se někdy zdálo nemožné. Já jsem také říkal v šedesátých letech, je možné, že by v Českém rozhlase, když bylo plno hvězd, Matuška, Pilarová, tak, že by tu nějaký slovenský zpěvák, to jsem si já tehdy jako mladý člověk říkal, že by v Českém rozhlase prorazil ... A podívejte, tady pouštějí Žbirku, Müllera jak diví, všechno. A taktéž je to i s komiky. Je možné v té době největších českých komiků, že by nějaký český komik ... Přišlo to všechno a tak se to všechno spojilo, se to tak promíchalo a je to krásný československý mix, jen ho pít.

Vladimír KROC, moderátor:
Nevím, jak se to říká na Slovensku, ale ještě z jiného soudku. Teď v Bratislavě odhalili Jozefu Tisovi pamětní desku. Vy jste tohoto politika ztvárnil ve hře Divadla Aréna podle mnohých v životní divadelní roli. Jak vy vidíte tuto kontroverzní osobnost?

Marián LABUDA, slovenský herec:
No, je to kontroverzní osobnost, protože nejvyšší čas, že se začalo o tom mluvit a možná, že i naší inscenací jsme jako navodili tu atmosféru, že se o tom diskutuje. Je to člověk skutečně kontroverzní, který byl ministrem, je třeba informovat české posluchače, byl ministrem v Masarykově vládě, byl ministrem školství dokonce a tělesné výchovy, prostě bojoval za Československou republiku spolu s Hlinkou, protože viděli v tom, že ten slovenský národ bez bratrů Čechů se nedostane z područí Maďarů a tak to bylo účelové celé všechno. A potom, já nevím, zamiloval se do Němců, do Hitlera a nevím, co se tam v něm událo, prostě on věřil tomu Hitlerovi. A nejhorší bylo, jak si přejete, když byla taková politická situace, jaká byla, že prý Hitler pohrozil, když se teda Slováci neosamostatní, protože chtěl, aby se tu vytvořil protektorát, tak potřeboval Slováky oddělit a hrozil jim, že když si nevytvoří ten samostatný stát, tak nás rozdělí mezi Maďary a Poláky, a tak to jsou takové oficiální, které vedly toho ... Jenže potom, co nastalo, že tento Tiso, který byl absolventem /nesrozumitelné/ univerzity ve Vídni, vzdělaný člověk, intelektuál, proč on potom po těch Židech tak šel a /nesrozumitelné/ sedmdesát dva tisíc Židů poslal, deportovali do koncentračních táborů a tak dále.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Mimochodem dá se vůbec nějakým způsobem, čím jste si pomáhal, abyste se vcítil do jeho činů, do jeho osobnosti?

Marián LABUDA, slovenský herec:
Myslíte, že Hopkins je vrahem, ten, který hrál Mlčení jehňátek krásně?

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Ne, to samozřejmě nemyslím.

Vladimír KROC, moderátor:
To asi hledáte cestu a snažíte se trošku pochopit, proč ten člověk tak uvažoval, proč tak konal a proč mu ještě dnes asi sedmdesát procent lidí s ním sympatizuje.

Marián LABUDA, slovenský herec:
Já vám to řeknu, že to vypadá jako u současných politiků, kteří mají předvolební meetingy, krásné řečičky, potom je zvolíme a nastane zlom. Toto mi pomáhalo při Tisovi, protože skutečně po tu dobu, když pošle Židy do plynu, na různé prosby rabínů a já nevím, z Vatikánu přicházely apelace na toto téma, tak mi to připadá, že prostě dokud se nestane prezidentem anebo předsedou vlády, tak je to úžasné na poslouchání, krásné symboly, košaté, košaté větičky, nádherné, ptáčci, mládež slovenská, zpěvavé a potom obleče si kožený kabát a je to. Takže je to takové, mělo by to být i pro nás ..., třeba velmi pozorně poslouchat ty naše politiky na předvolebních meetinzích, ale ještě víc je sledovat, zda dodržují to, co tak zpěvavě před volbami vyprávěli.

Vladimír KROC, moderátor:
Zdeněk Svěrák napsal v souvislosti se sborníkem novinových sloupků, že váš pozorovací talent zasnoubil se s jazykovým mistrovstvím tak šťastně, že by patřil do čítanek. Tak to vás určitě těší. Ale jaká zkušenost to byla, tato, řekněme, exkurze mezi psavce?

Marián LABUDA, slovenský herec:
To není sranda, to vám řeknu. Já jsem si to neuvědomoval, protože, když vás takto požádají sem tam něco napsat, tak je to jednou za čas, ale toto se stalo a tam jsem pochopil novináře a jsou mi od té doby bližší, že jsou ve stresu, týden co týden vymyslet si téma a napsat o tom sloupek, a to ..., to vám řeknu, že ..., ale zase na druhé straně, když to mělo takovou odezvu a úspěch, když se to líbilo takovým lidem jako je Zdeněk Svěrák, já nevím, na Slovensku, že jsem měl ohlasy, tak zas to těší a tak vás trošku vybírá z toho takového všeobecného pohledu, a herci, to jsou jen takoví interpreti, co ti můžou? Takže jsem nejen herec, ale jsem i autor, a to mě těší.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Pane Labudo, v Bratislavě minulý týden otevřeli novou scénu Národního divadla. Vy jste, jak už jsme řekli, sedmnáct sezón členem Činohry Slovenského národního divadla. Už jste si v ní zahrál nebo na novém jevišti zahrál?

Marián LABUDA, slovenský herec:
Ne, ne, nezahrál, skoro jsem se zabil. No, ale to bylo tak, že bylo otevření slavnostní krásné, a tam je všechno mramor, ty bílé schody a tak a já jsem měl skleničku v ruce a pod sebou asi těch pět schodů a zavolala na mě Magda Vašáryová jako: "Marián." A já jsem dole těmi schody, já nevím, zda je to takové hladké nebo co, prostě já jsem v poslední chvíli udržel rovnováhu, jsem si uvědomil, že bych tam spadl na ty schody mramorové a měl bych první pohřeb v této nové budově, to by mi zase záviděli. Říkali by si: "Teda ten Labuda, ten si to umí zařídit. Tak se umí zapsat do historie, že je schopný umřít za sebe."

Vladimír KROC, moderátor:
Tak jsme rádi, že jste ...

Marián LABUDA, slovenský herec:
To je dobrý výraz umřít za sebe, teď se mi to podařilo.

Vladimír KROC, moderátor:
... živý a zdráv a stále vtipný u nás, i když už se musíme loučit. U mikrofonu pořadu Dva na jednoho byl slovenský, československý herec ...

Marián LABUDA, slovenský herec:
Tak správně.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Rakouskouherský herec.

Marián LABUDA, slovenský herec:
Správně. Zkrátka globální herec.

Vladimír KROC, moderátor:
Ať se vám daří. Mějte se hezky. Na shledanou.

Marián LABUDA, slovenský herec:
Na shledanou. Na shledanou.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Děkujeme za rozhovor. Od mikrofonu Českého rozhlasu 1 Radiožurnálu se s vámi loučí Vladimír Kroc a Naděžda Hávová.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON I.T., s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.