Rozhovor s dirigentem Liborem Peškem

Libor PEŠEK, dirigent:
Dobrý den.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Včera byl první duben. Vyvedl vás někdo aprílem anebo naopak udělal jste si z někoho aprílovou legraci vy?

Libor PEŠEK, dirigent:
Vyvedl mě můj syn a velice zdařile, protože my máme takovej velikánskej dalekohled v jižních Čechách a on mi řekl, že ten klín, kterej směruje ten dalekohled k Polárce, že prostě je špatnej a že musíme mít novej, a tak jsem se dal vyvést aprílem.

Vladimír KROC, moderátor:
Libor Pešek, my vždycky na začátku alespoň velmi stručně připomeneme hlavní takové body z vašeho života, se narodil 22. června 1933 v Praze. Maturoval na Benešově gymnáziu v Praze 6. Tatínek byl státní úředník a maminka byla v domácnosti. Na Akademii múzických umění absolvoval obor dirigování. Jeho učiteli byli Václavové Neumann a Smetáček. Zároveň hrál na klavír a na trombon.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Libor Pešek založil několik orchestrů. Byl šéfdirigentem bratislavské Slovenské filharmonie a dirigentem České filharmonie. Koncem osmdesátých let pak stanul v čele Královského filharmonického orchestru v Liverpoolu. Je nositelem Řádu rytíře britského impéria a také české medaile Za zásluhy 1. stupně. Libor Pešek má syna, který se nepotatil, protože vystudoval matematiku a fyziku a je vědec, a má taky tři vnuky.

Vladimír KROC, moderátor:
Který z nich po vás nějaký talent podědil?

Libor PEŠEK, dirigent:
Všichni hrajou na klavír, protože si myslím, že člověk má nějakým způsobem se s tím setkat, s hudbou. Rozhodně bych byl hrozně nešťastnej, kdyby si kdokoliv z nich vybral hudbu za svoje povolání, pokud by to nebylo tak, že by jinak nemohl.

Vladimír KROC, moderátor:
Ale dělají vás, vám radost?

Libor PEŠEK, dirigent:
Ano, dělají mi radost každej svým způsobem.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Dneska je 2. dubna, to znamená, že Dobře placená procházka má premiéru přesně za dvacet dnů. Těch posledních pár dní do uvedení už je všechno hotovo a pilují se jenom drobné nedostatky, anebo naopak nervozita vrcholí a teď je největší fofr, protože se dodělává to, na co všichni mysleli, že je dost času?

Libor PEŠEK, dirigent:
Nervozitu nezažíváme, spíš naopak bych řekl, že atmosféra je úžasně rodinná a laskavá vzájemně, i když doufám, že dostatečně náročná, protože ten úkol není malej.

Vladimír KROC, moderátor:
Pane Pešku, dá se říci, co vám osobně na Dobře placené procházce dalo asi nejvíc zabrat?

Libor PEŠEK, dirigent:
Zabrat nevím, ale co mně nejvíc dalo, je to setkání konečně po tolika letech klidné, důvěrnější setkání s Jiřím Suchým, s Milošem Formanem, kde my se prakticky skoro denně vidíme a můžeme si zopakovat po více než půl století ty naše původní začátky a zážitky.

Vladimír KROC, moderátor:
Jak vám to zní, když to sám řeknete, po více než půl století? Cítíte se na to?

Libor PEŠEK, dirigent:
No, padesát sedm let je víc než půl století.

Vladimír KROC, moderátor:
To ano, ale zní to skoro neuvěřitelně, když vás vidím před sebou, jak působíte mladistvě. Ostatně myslím, že to je společné i pro ostatní jmenované pány. Co třeba máte společného kromě těch začátků?

Libor PEŠEK, dirigent:
Společného máme to, že jsme všichni kluci v takový starší schráně. Ta schrána zestárla a to klukovství tam zůstalo, a to vlastně dělá tu spolupráci takovou okouzlující. A řekl bych ještě, že je báječný, že tam máme ten mezistupeň věkovej, to jsou mladí Formani, kteří vlastně tvoří spojku k tý nejmladší generaci, která na tom spolupracuje, a to jsou vlastně ty děvčata a chlapci, kterým je mezi dvaceti a třiceti, pětatřiceti, a to je úžasný.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Dobře placenou procházku v roce 1965 napsal Jiří Šlitr, libreto k němu udělal Jiří Suchý. Neprozrazujte nic do detailů, ať se máme my diváci nač těšit, ale řekněte jenom obsah tak jako v kostce.

Libor PEŠEK, dirigent:
No, v kostce, ten obsah je, že dva mladý lidi se chtějí rozvést v okamžiku, kdy zjistěj, že bohatá teta trvá na tom, aby jejich dítě bylo dědicem jejích milionů, tak se všecko začíná přehodnocovat, do toho vstupuje přidrzlej advokát a samozřejmě průvodní postavou celý hry je andělská naivní bytost pošťáka, kterej v závěru hry vstupuje, vstupuje na nebesa, dá se říct.

Vladimír KROC, moderátor:
Původní partituru Dobře placené procházky vzala voda v Divadle v Karlíně při povodních. Jiří Suchý měl klavírní výtah. Z čeho jste tedy nakonec vycházeli, jak se to dávalo dohromady?

Libor PEŠEK, dirigent:
Marko Ivanovič, můj asistent, jinak zaměstnanec Národního divadla, dirigent mladý, udělal novou partituru a dovedete si představit, co měl za strašnej úkol, protože de facto podle zvukový nahrávky, kterou známe z toho filmu, a podle klavírního výtahu měl vytvořit něco, co by bylo dostatečně zvukově velký, aby se to ..., aby to naplnilo Národní divadlo, prostor Národního divadla. Takže měl asi takovej úkol, jako kdybyste měl z grafiky rozměru poštovní známky byste měl udělat, zvětšit obraz, kterej by byl velkej jako Národní divadlo. To není žádná maličkost. A tak ještě nevíme, jak se to povede všecko.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
O Miloši Formanovi herci a zpěváci říkají, a teď cituju: "Umí člověka vyburcovat i naštvat, a tím ho vlastně nakopne a donutí k lepšímu výsledku." Mě by zajímalo, co říkají o dirigentovi Liboru Peškovi muzikanti?

Libor PEŠEK, dirigent:
No, já bych byl rád, kdyby říkali, že jsem přísnej, ale milej. Nevím, jestli to říkaj.

Vladimír KROC, moderátor:
S Milošem Formanem jste se při společné práci sešli na divadle po mnoha letech, vy už jste to říkal, když tedy nebudeme počítat vaši práci na filmu Lid versus Larry Flynt. Vy jste vlastně už spolu spolupracovali na gymnáziu, maturovali jste ve stejném ročníku. A u E. F. Buriana jste hrávali Baladu z hadrů Voskovce a Wericha. Je to tak?

Libor PEŠEK, dirigent:
Ano.

Vladimír KROC, moderátor:
Jak na tu dobu vzpomínáte?

Libor PEŠEK, dirigent:
No, s velikou sentimentalitou a myslím si, že nejenom já, ale i Miloš. A často vlastně se tomu usmíváme pod fousy, jakým způsobem jsme vůbec byli schopný v tý svý amatérský neznalosti něco takovýho třiapadesátkrát uvést na pražský scéně. A myslím si, že jsme se na tom hodně naučili. A co mě nejvíc pobavilo, když přišel pan Suchý a říkal: "Já jsem na to chodil jako kluk." Čili tato trojice už se kdysi sešla na začátku padesátejch let.

Vladimír KROC, moderátor:
Povězte mi, Miloš Forman žije dlouhá léta ve Spojených státech, vy jste teda taky hodně času strávil v zahraničí, ale přece jenom máte podobné životní zkušenosti, ale ten oceán, dělí vás to nebo ne?

Libor PEŠEK, dirigent:
Myslím si, že vůbec ne, protože Miloš je právě člověk, kterej, když je v Americe, tak je Američan, když je v Praze, tak je Pražák, respektive Čáslavák, kde právě je.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Orchestr Libora Peška, tak se jmenovala vaše swingová kapela, kterou jste založil v šestnácti letech právě na gymnáziu. A vy jste jí nejenom šéfoval, ale taky jste v ní hrál na trombon. Ještě ho občas vezmete do ruky?

Libor PEŠEK, dirigent:
No, já bych hrozně rád, ten trombon ještě mám kdesi ve sklepě, ale už by ze mě šel jenom horkej vzduch, protože nátisk je určitá věc, která se musí pěstovat.

Vladimír KROC, moderátor:
Ještě k té Dobře placené procházce, ony tam budou vystupovat malé děti, myslím, že ve věku sedm až devět let, jsou to malí zpěváci Kühnova dětského sboru. Povězte, pane dirigente, co je tedy složitější, jestli pracovat s těmi mrňousi nebo pracovat na náročné symfonii, řekněme, s dospělými hudebníky?

Libor PEŠEK, dirigent:
Já jsem ve svý praxi mnohokrát spolupracoval i s dětským sborem a ty sbory jsou tak dokonale připravený, že vlastně není rozdíl, jestli ten sbor je dospělej nebo dětskej. A toto je taky ten případ, protože pan profesor Chvála je dokonale vycvičil, takže není vůbec žádnej problém. Spíše si myslím, že to je spíš záležitost pro režii, aby takovou tu eruptivní energii těch dětí ukočírovala.

Vladimír KROC, moderátor:
Hostem Českého rozhlasu 1 Radiožurnálu je dirigent Libor Pešek. Naděždo, ty jsi si dala tu práci, že jsi přeposlechla vlastně celou nahrávku, tam je snad padesát ...

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Filmovou, ano, film Dobře placená procházka.

Vladimír KROC, moderátor:
Co jsi vybrala, čím uděláme našemu hostovi radost?

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Já jsem vybrala písničku, kterou mám skrytou pod číslem 12, pane dirigente, tak si ji poslechneme a kdybyste nám rozklíčoval, co to je?

písnička

Libor PEŠEK, dirigent:
Teď se zeptám já, co říkáte té poezii?

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Je parádní.

Libor PEŠEK, dirigent:
Že jo?

Vladimír KROC, moderátor:
Tak já myslím, že to bude oslovovat ty současné diváky, ty mladé, protože vlastně to bylo určeno mladým lidem tehdy v tom roce 1965, když ta opera byla napsána.

Libor PEŠEK, dirigent:
Ano, i když ta poezie dneska může bejt trošku jinýho druhu, ale pro nás, mně to tak oblažuje, já zvlášť, když studuju tu partituru a teď čtu slovo po slovu, větu po větě, myšlenku po myšlence, tak si říkám: "Zatraceně, to byla úžasná doba."

Vladimír KROC, moderátor:
My si v pořadu Dva na jednoho povídáme s Liborem Peškem. Víte, já musím popsat našim posluchačům jednu situaci. My jsme teď na vás tady tak koukali, vy jste si dal sluchátka, zavřel jste oči a vnímal tu hudbu, tak Jiří Šlitr nám do toho ještě promluvil. Každopádně jsem chtěl říci ...

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Jiří Suchý.

Vladimír KROC, moderátor:
Já myslím, že to byl, ty nemáš sluchátka, ale to nevadí, podle hlasu, rozhodně chci říci, když se snažíte tedy nějakým způsobem vnímat tu hudbu, je k tomu potřeba mít zavřené oči třeba při dirigování?

Libor PEŠEK, dirigent:
No, tak při dirigování určitě ne, protože musíte komunikovat zrakem s jednotlivými hráči, ale když si třeba poslouchám muziku sám pro sebe, tak si ty oči někdy zavřu, protože zavřený oči zdůrazňujou tu intimitu toho prožitku.

Vladimír KROC, moderátor:
Čili nemůžete poslouchat hudbu za volantem třeba?

Libor PEŠEK, dirigent:
No, můžu, samozřejmě, že ano, to ano, to taky dělám. Je mnoho způsobů, jak hudbu vnímat.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
V roce 1969 jste přijal nabídku na místo šéfdirigenta u nizozemského /nesrozumitelné/ Orchestr ...

Libor PEŠEK, dirigent:
Orquesta.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
... Orquesta. Odjížděl jste z tehdejšího Československa, vlastně to bylo přesně v den pohřbu Jana Palacha.

Libor PEŠEK, dirigent:
Ano, jak to víte?

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Tak to vím. Přemýšlel jste někdy nad tím, že už se domů třeba nevrátíte?

Libor PEŠEK, dirigent:
Byl jeden okamžik, asi o rok později, kdy se říkalo, že hrozilo to, že nás připojej k Sovětskýmu svazu. To bylo jediný odpoledne, kdy jsem tomu, o tom přemejšlel, ale to bylo docela zvláštní, já jsem se pak rozjel do Chelčic, kde chodil do školy můj tatínek, a šel jsem do toho kostelíka tam a položil jsem bohu tu otázku, protože nešlo o mě, ale vo celý další rod. A žádná odpověď nepřišla, z čehož jsem pochopil, že vlastně kdekoliv člověk spočine, tak svému osudu neujde, tak jsem zůstal.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Později jste pak působil v Anglii, to bylo deset let jako šéfdirigent a umělecký ředitel Královského liverpoolského filharmonického orchestru. Mají muzikanti ve Velké Británii třeba jiné způsoby než čeští hudebníci, jsou třeba větší džentlmeni, je to tam cítit?

Libor PEŠEK, dirigent:
Já myslím, že lidi jsou všude stejný. Ano, ten nátěr může bejt různej, ale vespodu jsou lidi všude stejný. Co je odlišuje anglický orchestry, je to, že mají tvrdší život než orchestry na kontinentě. To znamená, že oni musej velice, velice tvrdě bojovat o to, aby ten orchestr přežil finančně, jde o finance, a musej se podle toho chovat a oni jsou si toho dlouhodobě, celá desetiletí jsou si toho vědomi, a proto možná, že ta motivace je tam větší.

Vladimír KROC, moderátor:
Na otázku čím vším jste byl, jste v jednom z rozhovorů odpověděl: "Byl jsem ambiciózní mladý ješita, který pozurážel mnoho slušných kolegů." Tak ona asi ta drzost k mládí patří. Pamatujete si něco, co třeba vás dodnes mrzí?

Libor PEŠEK, dirigent:
No, řekl bych takhle, já jsem, ano, třeba jsem se choval arogantně, ale nikdy jsem nikomu neublížil tak, že bych ho poškodil. Takže v tomto smyslu mě nic nemrzí. Spíš se usmívám nad tím, jak je mladej člověk, kterej se dere nahoru, jak je eruptivní a jak kolem sebe nekouká, kdekoho zraní. To si spíš uvědomuju teď.

Vladimír KROC, moderátor:
Říkáte, že jste se někdy choval arogantně, ale já mám pocit, že arogance často vychází z té vnitřní nejistoty nebo ne?

Libor PEŠEK, dirigent:
No, tak to já si myslím zcela určitě, ale to tak taky patří k začátkům dirigenta, je hrozná nejistota. Co vy si myslíte? To není žádná legrace, protože všichni se na vás koukaj jako na vetřelce a vy se tam musíte vetřít a etablovat, to není žádná legrace.

Vladimír KROC, moderátor:
A předstírat sebejistotu.

Libor PEŠEK, dirigent:
Takže ano, ta nejistota je toho velkou součástí.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Jak si sjednat nápravu a respekt před muzikanty? Musel jste k tomu třeba někdy použít taktovku tak, že byste ji třeba o pultík zlomil?

Libor PEŠEK, dirigent:
Ne, to je směšný. Já bych řekl, že jediná cesta je znát přesně noty, co je v tý partituře, čím víc toho víte, co tam je, tím logičtěji tu autoritu získáváte.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Vy jste dlouhá desetiletí dirigoval z paměti, každou partituru jste znal do detailů. Mohl byste zavřít ty oči a dirigovat orchestr. Dobře placená procházka už se vám dostala tak pod kůži, že už je to taky zpaměti?

Libor PEŠEK, dirigent:
Ne, to nebudu dělat zpaměti, protože taková, takováhle produkce, která je složená z tolika elementů, jako jsou zpěváci, orchestr, technika a všecko dohromady, tak si myslím, že je veliký nebezpečí ji dirigovat zpaměti. Já jsem velice obdivoval, když můj starší kolega Zdeněk Košler dirigoval Libuši zpaměti, ovšem on byl naprostej fenomén a myslím si, že věděl, co dělá, takže tam se nemohlo nic přihodit. Tady je spousta neznámejch, spousta otazníků. Ne, nebudu dirigovat procházku zpaměti a myslím si, že je to vlastně úplně pošetilý.

Vladimír KROC, moderátor:
K vašim zálibám, pokud vím, patří jazz a taky dobré víno. Dá se to asi dobře kombinovat, poslech třeba muziky se sklenkou v ruce, zavřít oči.

Libor PEŠEK, dirigent:
No, to zcela určitě, ale já bych ještě připomněl, že poslední léta mně přináší velikej klid v duši pozorování hvězd. K tomu jsem si pořídil dalekohled, a to je ještě další taková dimenze mýho odpočinkovýho času.

Vladimír KROC, moderátor:
Kde ty hvězdy pozorujete? V Praze proto asi nejsou úplně ideální podmínky.

Libor PEŠEK, dirigent:
Ne, ne, pozoruje je v Kožlí u Orlíka, kde jsem si postavil takovou malou hvězdárnu.

Vladimír KROC, moderátor:
A jak do toho všeho, to jsou takové, řekl bych, klidné zájmy, jde třeba sportovní střelba, té se ještě věnujete?

Libor PEŠEK, dirigent:
Ale no tak ta sportovní střelba, to je zase takovej ten rozměr, když je člověk mladej a všecko ..., ty zbraně u nás vždycky byly tak zásadně zakázaný, že, když se to po revoluci v roce 89 uvolnilo, tak jsem si hned koupil zbraň a řekl jsem si jednu věc, že když má člověk zbraň, tak musí chodit střílet, musí s ní bejt důvěrně seznámenej, aby nebyl nebezpečnej. Totéž, jako když má člověk řidičskej průkaz, tak má jezdit, jezdit, jezdit, člověk, kterej má řidičskej průkaz a nejezdí, je taky neřízená střela.

Vladimír KROC, moderátor:
Čili to byl spíš praktický přístup, než nějaký koníček, záliba?

Libor PEŠEK, dirigent:
Ano.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Pane dirigente, vy jste jeden z koncertů, pokud se nepletu, odehrál s pletací jehlicí v ruce?

Libor PEŠEK, dirigent:
Ano. Neříkejte odehrál, protože odehrál v hudebním jazyce znamená, že něco člověk odflákl.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Tak to jsem barbarka, to se omlouvám. Ale mimochodem ...

Libor PEŠEK, dirigent:
Ne, já vám rozumím, co jste chtěla ... Ano, s jehlicí v ruce.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
... ještě já bych se vrátila k té jehlici, jak to tehdy bylo, kde jste k ní přišel?

Libor PEŠEK, dirigent:
No, já jsem si zapomněl taktovku v Liverpoolu, odjeli jsme do Španělska a v Santiago de Compostela jsme měli na festivalu koncert s liverpoolským orchestrem a najednou já jsem zjistil, že tu taktovku jsem si zapomněl, tak jsem šel za rekvizitářem a říkal jsem: "Prosím tě, máš taktovku." A on říkal: "Žádnou nemám, nic s sebou nevozíme." Naštěstí tam byla harfistka, protože harfistky, jak maj hrozně pauz, maj celý, celý různý věty, kdy nehrajou, tak maj s sebou jehlice a pletou. Tak ta jedna z harfistek mi půjčila pletací jehlici a já jsem s tím celý to turné oddirigoval.

Vladimír KROC, moderátor:
Zase je výhoda, že nepaličkovala krajky.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
Víte co, mě by zajímalo, z čeho taková taktovka vlastně je?

Libor PEŠEK, dirigent:
No, dneska už se dělej z plastu a je to dobře, protože ty soustružený ze dřeva byly sice nádherný, ale hodně se lámaly. Tak ty plastový, je to lehounký, je to bílý, má to na konci takovej špunt, za kterej se to drží.

Vladimír KROC, moderátor:
Rytířský řád britského impéria vám královna Alžběta udělila před, tuším, jedenácti lety. Při jakých příležitostech si ho připnete na smoking?

Libor PEŠEK, dirigent:
No, vlastně nikdy, protože ten řád, k tomu dostanete návod k použití, a ten návod k použití vám řekne, kdy to můžete vzít, tak v podstatě jenom tehdy, když je večírek, kde jsou dámy povinně v dlouhých a pánové ve fraku. Takže takovou situaci jsem ještě od tý, od toho roku, kdy jsem to dostal, nezažil a pravděpodobně nezažiju. Tak, kdybych to chtěl nosit, tak bych to nosil spíš do lesa nebo tak nějak, kde mě nikdo nepotká.

Vladimír KROC, moderátor:
Takže zdá se, že ani premiéra Dobře placené procházky nebude úplně vyhovovat tady tomu zadání. Každopádně vám přejeme, ať se všechno zdaří tak, jak má. Hostem v pořadu Dva na jednoho byl český dirigent světového jména Libor Pešek. Už jsme se ani nedostali k tomu, co vás čeká dál, ale třeba někdy příště. Pojďme si zahrát ještě jednu ukázku právě z té jazzové opery, o které jsme mluvili. Takže mějte se hezky. Na shledanou.

Libor PEŠEK, dirigent:
Moc vám děkuju.

Naděžda HÁVOVÁ, moderátorka:
My taky. Dva na jednoho najdete nejen na vlnách Radiožurnálu třeba už dneska večer v repríze od půl deváté, ale taky v sekci rádio na přání na www.izurnal.cz, tam si nás můžete pustit, kdy budete chtít a jsou tam i starší rozhovory. Příští pondělí přijde moderátorka České televize Jolana Voldánová, tak si nás určitě poslechněte. Za pozornost teď už děkují Vladimír Kroc a Naděžda Hávová.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON I.T., s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.