Riziko boje o Tchajwan je vysoké. Evropa na Číně urychleně snižuje závislost, poukazuje analytička Karásková

Šéfka Evropské komise Ursula von der Leyenová, která měla Macrona doprovázet, mluvila v Číně ostřeji. I to ilustruje to, co jste řekla, že postoj EU k Číně evidentně není jednotný. Mimochodem, její návštěva byla zkrácena – proč?

To opravdu nevím a nemohu říct nad rámec veřejně dostupných informací. Když se ale podíváme na rozmanitost EU, tak to pochopitelně nejsou jenom hlavy států, není to jenom Charles Michel, není to jenom Ursula von der Leyen – v zásadě všechny instituce, Evropský parlament a jeho frakce, na to také mají nějaký názor. Nejednoznačnost a různé pozice ve vztahu k Číně jsou poměrně široké.

Čtěte také

„Čína je příliš důležitá, abychom ji ignorovali. Ale když s ní spolupracujeme, máme oči otevřené,“ říká Glenn Tiffert, odborník na Čínu

Mně se poměrně líbilo, co Ursula von der Leyen říkala ve svém projevu před tím, než do Číny odletěla. Ten projev se mi zdál velmi vyvážený, dával na stůl přesně ty argumenty, jakým způsobem EU Čínu vnímá, tak, aby byla pro Čínu čitelným partnerem. Pak pochopitelně přišly ty výroky Macrona a Charlese Michela a celé se to zase zamotalo.

Čína se pod vedením prezidenta Si Ťin-pchinga stává v poslední době represivnější vůči svým obyvatelům a asertivnější směrem do zahraničí. To právě konstatovala šéfka unijní exekutivy ještě před návštěvou Číny. Je to podle vás výstižné?

Určitě. Na poměry Evropské komise bylo její vyjádření velmi tvrdé, přestože se ho snažila vybalancovat tím, že hovořila o dlouhé historii Číny a o úspěších čínské vlády v potlačení chudoby v Čínské lidové republice. Snažila se vypíchnout i pozitivní aspekty, třeba budoucí spolupráci v klimatických otázkách, ale na stranu druhou se vůbec nebránila tomu vyjmenovat všechny ty kritické body, ať už je to transfer technologií, ať už je to zasahování Číny do voleb v zahraničí, ať už je to zasahování Číny do toho, jakým způsobem žijí svobodné společnosti v EU.

Čtěte také

Používání TikToku je na zvážení uživatelů. Obava je, že by Čína mohla data zneužít, říká novinář

Takže myslím si, že ten projev byl na evropské poměry hodně kritický i vizionářský v tom, kdy hovořila o tom, co by s tím měla Evropa jako celek dělat. Hovořila o tom, že není možný decoupling, to znamená nějaké totální odtržení od čínské ekonomiky, ale že je možné snížit rizikovou závislost.

Jak to ale udělat? Jak například čelit čínskému obchodnímu nátlaku, podobnému tomu na Litvu, když posílila vazby s Tchaj-wanem?

Ona Evropská unie má ve svém repertoáru řadu různých nástrojů, které kdyby se uplatňovaly důsledněji, tak by to určitě bylo vhodné a dobré. A pak je spousta nástrojů, které připravuje.

Chystá nástroj anti-coercion mechanism, což bych řekla, že je nástroj na omezení vydírání nebo ekonomického nátlaku. Takže i v této oblasti Evropská komise koná.

Myslím si, že za těch 20 let, co se evropským studiím věnuji, a co se dívám, jak rychle Evropská komise připravuje legislativu, tak od roku 2019-2020 mám pocit, že se to právě ve vztahu k Číně výrazně zrychlilo, že ty nástroje přicházejí opravdu rychle. Možná nejsou vždy úplně perfektní, ale zdá se, že prostě Komise má potřebu zvýšit resilienci evropské společnosti.

Čtěte také

Rozmíška kolem Tchaj-wanu je zatím symbolická. Čína by se střelila do vlastní nohy, míní Zahradník

Hrozba konfliktu

Spojené státy se v posledních letech snaží čelit rostoucímu čínskému vlivu a dávají najevo, že ochrání Tchaj-wan před možnou snahou Pekingu ostrov vojensky ovládnout. Jak velké je riziko, že by mohlo skutečně dojít k otevřenému střetu?

To riziko je minimálně v percepční úrovni vnímáno jako velmi vysoké a je to tak i podáváno a přiznáváno. Myslím si, že všechny kroky, které vidíme v mezinárodních vztazích, to jasně dokazují.

Já bych možná jenom udělala takovou malou historickou exkurzi k tomu, že Spojené státy americké mají dlouhodobě s Tchaj-wanem smluvní vztah, prostřednictvím Taiwan Relations Act, ale vždy záměrně nechtěli specifikovat, jakým způsobem by případná podpora Tchaj-wanu probíhala, zda by byly ochotné jít do nějakého vojenského střetu s Čínskou lidovou republikou o Tchaj-wan.

To už tak úplně neplatí, když prezident Biden před několika měsíci v interview řekl, že by opravdu americké vojáky a vojákyně do konfliktu na Tchaj-wan poslal. Řekla bych, že Spojené státy opustily politiku záměrného mlžení.

I v regionu jako takovém, v Japonsku a v Jižní Koreji se obavy o to, že by ke konfliktu mohlo dojít, výrazně zvětšily, zvlášť za poslední rok, poté, co proběhla invaze na Ukrajinu.

Co znamená pokus o formulování strategické autonomie Evropy francouzského prezidenta Macrona? A jaký je postoj Číny k Rusku a jeho válce na Ukrajině? Poslechněte si celý rozhovor s analytičkou Ivanou Karáskovou vedený Vladimírem Krocem.