Na zájmech Evropy Trumpovi nesejde. Chtít nerosty za darovanou pomoc je v principu fér, míní zmocněnec Kopečný

Na včerejší tiskové konferenci Volodymyr Zelenskyj oznámil, že je připraven odstoupit, pokud by to zemi přineslo mír anebo vstup do NATO. Je to jen gesto, anebo by to mohlo skutečně něčemu pomoci?

Já si myslím, že to je velmi důležité gesto. Zároveň je to realita, se kterou kalkulují mnohé politické a ekonomické kruhy na Ukrajině už delší dobu. V průzkumech veřejného mínění nemá Volodymyr Zelenskyj čtyři procenta, má stále nad 50 procent, ale v kalkulacích případných prezidentských voleb, po uzavření příměří, by v několika duelech Volodymyr Zelenskyj nevyhrál.

Čtěte také

iROZHLAS

Ukrajinský politolog: Návrat Trumpa mění rétoriku Zelenského, obáváme se i možného vítězství Babiše

Takže nejen kvůli tomu, ale i kvůli tomu, že on je svojí osobností pořád skromný člověk, tak si myslím, že je to státnické gesto, které nemá jen symbolický význam, ale může vnést do celkového vnímání Ukrajiny ve Spojených státech a na dalších místech důležitý moment.

Co se spustilo minulý týden, vlna ať už emocionálních urážek nebo nepravd, emocionální označování právě Zelenského za diktátora nebo že se chce držet moci za každou cenu – tak on tím jednoznačně říká: ne, já se nechci držet, já dodržuji ukrajinské zákony, které říkají, že během válečného stavu nelze pořádat volby, proto mi v souladu se zákonem a ústavou byl prodloužen mandát do doby, než bude možné volby uspořádat.

Myslím si, že takovým faktickým připomínáním toho, kde jsme, kde jsou Ukrajinci a jaký je právní status věci, se nakonec dostaneme i s Američany ke stejnému vidění světa.

Spojené státy chtějí Valnému shromáždění OSN předložit k hlasování rezoluci o válce na Ukrajině, která neoznačuje Rusko explicitně za agresora. Co tím Washington sleduje? Co myslíte?

To je z mého hlediska nesrozumitelné. V komunikaci ze strany americké administrativy je spousta rozporů, což je možná dáno tím, že je to skutečně počátek její praxe zahraniční politiky. Jedním z rozporů budiž, že tu máme velký, oprávněný tlak ze strany americké administrativy na zvyšování výdajů na obranu – a na druhou stranu podporu stran, například v Německu AfD, které jsou proti zvyšování výdajů na obranu a pro vystoupení z NATO.

Čtěte také

Válka na Ukrajině nezastiňuje jiné konflikty. OSN by prospěla reforma, míní předseda Rady OSN pro lidská práva

Pak máme další příklad, kdy se ze strany Spojených států jedná o ponížení napadeného státu a zároveň – jak to někteří z poradců Bílého domu, se kterými jsem v kontaktu, interpretují – vyjádření toho, jak zbytečná instituce OSN pro tuto americkou administrativu je.

Bavíme se o Spojených státech, které pohrdají neoliberálním ekonomickým řádem, které pohrdají celkově multilateralismem – to znamená mezinárodními institucemi, na kterých byl postaven nejenom ekonomický, ale i politický a diplomatický řád po druhé světové válce. A oni toto prostě neuznávají. Neuznávají OSN, nezajímá je NATO, pohrdají EU, pohrdají každým takovým společenstvím, které není postaveno jen na silných jednotlivých státech.

V neděli nám poradce prezidenta, bývalý diplomat Petr Kolář řekl, že Trump dává jasně najevo, že se chce s Putinem domluvit a že co si myslí Evropané a Ukrajinci, je mu celkem jedno. Je to podle vás výstižné hodnocení situace?

Čtěte také

iROZHLAS

Kolář: Trump se chce s Putinem domluvit. Budeme muset čelit nejenom ruské agresi, ale i tlaku z USA

Jednoznačně. Pro Trumpa, jak jsem říkal na začátku, je teď primární uzavřít mír a až sekundární nebo třetí v pořadí pro něj je, zdali to bude vyhovovat zájmům Ukrajiny. Už vůbec ho v tomto nezajímají zájmy Evropy.

Jenom abych řekl, co na tom ještě dává nějakou logiku a smysl, protože velmi často z médií nebo i od západních politiků slyšíme jenom jednoznačnou kritiku a že všechno, co Trumpova administrativa dělá, je špatně.

To, co já na tom vidím jako logické: není nepochopitelné, že pokud chci uzavřít mír, budu se bavit nejdřív s ukrajinským prezidentem, což se stalo v prosinci, potom s ruským prezidentem a pak je dám dohromady. Hysterie, která nastala poté, co hovořil s ruským prezidentem, si myslím, že osobnostně Trumpa utvrzuje v touze po ponižování, což je přirozeně hodně nepěkný rys, který se týká nejen vztahu k Ukrajině, ale i vztahu k nám, k východní Evropě i celé Evropě. A myslím si, že je pravdou, že nejen Trump, ale i zbytek jeho administrativy nevnímá Evropu jako něco důležitého.

Tlak na nerosty

Spojené státy mohou Ukrajině vypnout internetové připojení Starlink, pokud se spolu nedohodnou na přístupu k ukrajinským nerostům. Podle agentury Reuters tím Kyjevu údajně pohrozili američtí vyjednavači. Co by to pro Ukrajinu znamenalo?

Významné snížení bojeschopnosti v určitých úsecích fronty a v určitých vojenských schopnostech. Lidově řečeno, bez spojení není velení. V momentě, kdy by jim nefungovalo spojení skrze Starlink, tak by to mnoho jednotek ohrozilo při komunikaci s řídícími orgány nebo útvary.

Jak se díváte na požadavek Trumpa, aby za už darovanou americkou pomoc Ukrajina zaplatila polovinu svého nerostného bohatství?

Čtěte také

iROZHLAS

Zelenskyj odmítl Trumpův návrh na předání vlastnictví 50 procent nerostů USA. Chce záruky

Ten zlomek, jestli to bude polovina, desetina nebo třetina, bude záležet na tom, jaká bude reálně hodnota nerostného bohatství. Ta čísla lítají od bilionů dolarů k desítkám miliard, prostě o dva řády. Tady Trump vyhodil nějaké číslo 500 miliard, které neodpovídá výdajům, které Spojené státy daly. Můžeme se bavit podle metodiky, ale bezpečně: mezi 100 a 150 miliardami dolarů, to je to, co Spojené státy poskytly.

A jak se k tomu stavíme? Principiálně mi to přijde vlastně fér. Jakkoliv je to trošku nešťastné z hlediska toho, že už jednou něco bylo dáno.

Právě. Není to nefér, když vám řeknu: já ti pomůžu... A já jsem ti zapomněl říct, já za to chci tvoje auto.

K čemu bych to přirovnal? V momentě, kdy máte takový vztah s fyzickou osobou, ta potom zemře a její dědic pak má úplně jiný přístup k vašemu dluhu.

On to nebyl dluh, ale co tím chci říct: takto funguje veškerá další pomoc Ukrajině, japonská a korejská, ale především ta evropská. To, s čím se tam dnes jede: koukněme se na to, kolik procent z toho bude dar či grant a kolik z toho bude úvěr, tedy dluh. To je to, co rozlišovalo Evropu od Spojených států. A proto říkám, že to je fér ve smyslu, že Spojené státy tam zatím věci darovaly, jakkoliv je nakupovaly v Americe, ale Evropa půjčovala.

Jaký další objem pomoci Evropa před dnešním summitem Ukrajině přislíbila? A může tzv. koalice ochotných nahradit americkou pomoc Ukrajině? Poslechněte si celý rozhovor.