Říká se, že létání je nuda přerušovaná průšvihy. Není třeba řešit všechno jako v Top Gunu, ale spíše rozvažovat, říká bývalý pilot Vojtíšek

10. březen 2024

Stává se, že piloti letadel usínají v kokpitu? Kdy je v kabině důležitý humor? A jak se dají zkušenosti kapitána dopravního letadla využít jako inspirace pro týmové lídry? „Létání je disciplína, která má samozřejmě určitou atraktivitu, ale v podstatě je to řemeslo ne až tak odlišné od jiných,“ vysvětluje bývalý pilot Stanislav Vojtíšek. Moderuje Patricie Strouhalová.

Dá se v letadle usnout?

Dá se usnout v letadle a snadno.

Ptám se proto, že mnozí možná zaznamenali zprávu, že oba piloti na indonéském vnitrostátním letu společnosti Boutique air skoro na půl hodiny usnuli. Nakonec se jeden z nich včas probudil, srovnal směr letu a přes 150 cestujících a tuším šest lidí posádky byli v bezpečí a bezpečně přistáli. Jak se čte takováto zpráva?

Myslím, že kdo létá, ať už low cost nebo dlouhé tratě, to se v tomto případě moc neliší, tak ví, že je to problém, že posádky bojují s únavou. Já bych řekl, že většina cestujících si ani neumí představit, že běžná služba posádky je, že ráno přijdou třeba na pátou hodinu na letiště a v šest nebo sedm, odlétávají první linku, takzvanou otočku.

Řeknu, jak to třeba bývalo v ČSA. Letěli jsme například Praha – Frankfurt a hned zase zpátky. V Praze pak hodina na úklid letadla nebo možná i změnu letadla, ne vždy se letělo se stejným kusem. Pak se letí druhá linka, která může být i delší. Nebude to hodinový skok do Frankfurtu, může to být třeba do Barcelony a zpátky.

Čtěte také

V úhrnu posádka pracuje třeba dvanáct hodin, což je opravdu dlouhá doba. Letadlo za tu dobu neopustíte. Když se vám to takto seřadí a máte tak celý týden, tak se prostě dostavuje únava.

To nemluvím o tom, že řada letů dneska také probíhá v noci, ne že letíte v osm večer, ale třeba ve dvě ráno a podobně. Člověk bojuje s přirozenou fyziologií, která v útlumu vede jasně do únavy a spánku.

Třeba máte po sobě víc nočních a mezitím si to přes den nekompenzujete odpočinkem, je otázka, jestli to vůbec lze, denní spánek není to, co noční. Když letíte v režimu, kdy je člověk v útlumu, zátěž je extrémní. Tělo prostě chce spát. Může se to stát, že posádka začne padat do spánku.

Také jste usnul?

Já to můžu říct, protože už je to promlčené, ale zažil jsem to hned zkraje kariéry. V ČSA jsme létali noční lety do destinací, jako byly třeba Káhira, Damašek, Larnaka, Tel Aviv. To byly odlety v půl desáté večer, některé třeba i o půlnoci.

Čtěte také

Právě hned ze začátku, kdy jsem tyto linky začal létat, jsem trošku začal padat do mikrospánků. Když jsem se v úděsu probudil, zjistil jsem, že kapitán vedle mě také poměrně tvrdě spí.

Dodneška nevím, jestli to byla minuta, 30 sekund nebo pět minut, ale ten děs, co jsem z toho měl, pak opravdu fungoval, že jsem si dával špejle do očí a ježčí kůži na klín.

Abych bych to teď trochu zase vrátil do vážna, toto je samozřejmě fenomén, o kterém se ví. Aerolinky s tím pracují, sledují kumulovanou únavu, plánování posádek, aby měli možnost si odpočinout. Seriózně se s tím pracuje.

Souhra náhod

Jak zní to označení bývalý pilot? Ještě to bolí?

Ne, ne, nebolí to, ale když se to takto řekne, je to trošku sentimentální. Ale myslím, že každý dobrý pilot má být před letadlem. Já taky koukám dopředu. Beru to tak, že to bylo čtvrt století života a že se to hezky uzavřelo. Teď mám zase nové výzvy.

Výzvy v roli poradce, lektora, trenéra, konzultanta. Jeden čas jste také pracoval jako novinář, byl jste v zahraniční redakci ČT. Dá se zkrátka říct, že jste projížděl a prolétával svět v podstatě od malička?

Byla to všechno souhra náhod. Protože jsem z generace Husákových dětí, svět se mi otevřel na prahu dospělosti, a tak jsem to tak využil. Ale je pravda, že cesta k létání nebyla úplně přímočará.

Čtěte také

Tím, že když jsem dospíval, i vysokou školu jsem začal ještě bohužel v dobách komunismu, tak to byla možná jen představa. Ta se ale začala zhmotňovat až s tím, jak se nám najednou v roce 1989 svět otevřel.

Najednou člověk začal cestovat, létat, právě i díky novinařině, kterou jsem chvíli dělal v zahraničním zpravodajství ČT, jsme hodně cestovali. Mnohokrát právě třeba ještě s prezidentem Václavem Havlem a s politiky.

To zas byla možnost, jak nahlédnout do pilotních kabin třeba vládního speciálu. Dneska už je to promlčené, to už se asi říct dá. Tam jsem si říkal: „Jo, ten sen asi chci nějak splnit, chci ho realizovat.“ Všechno se vším souvisí a někdy i nečekané věci dost pomůžou.

Společenská událost

Kdy je v kabině pro pilota důležitý humor, kdy je na něj čas?

Teď abychom nevyděsili cestující, ale s nadsázkou se říká, že létání je nuda přerušovaná průšvihy. Myslím, že v časech, kdy je tam „nuda“, to je přesně chvíle, kdy by si měl člověk užívat trošku legrace.

Když je let v pořádku, měla by to být společenská událost, to znamená, že se komunikuje, nemusí se nic řešit. Je-li všechno v pořádku a pod kontrolou, tak opravdu prostor něco si i říct, případně udržovat dobrou náladu, tam určitě je žádoucí.

Vy sám říkáte, že zkušenosti kapitána dopravního letadla se dají využít jako inspirace právě pro týmové lídry a manažery. Je dobrý lídr to samé jako dobrý pilot nebo dobrý kapitán?

Určitě ano. Vždycky říkám, že létání je disciplína, která má samozřejmě určitou atraktivitu a cestující to zažijí, že jsou v letadle, vidí posádku, ale v podstatě je to řemeslo ne až tak odlišné od jiných.

Čtěte také

Když si vezmu top manažery, lékaře, chirurgy na sále nebo obsluhy jaderných reaktorů, tak jsou to profese, kde je potřeba se rozhodnout rychle a s minimem chyb. V tom létání to jenom všechny napadne, hned se to všem propojí.

Jednak je potřeba říct, že ne všechny situace v letadle potřeba řešit jako v Top Gunu do sekundy, ale naopak spíše rozvažovat. Jistě, najdeme pár momentů, kdy je potřeba zareagovat okamžitě a neudělat chybu, ale pak už je to většinou o tom, že lidé chvátají a dělají chyby právě z toho spěchu.

Jak se člověk může připravit na stres? Do jakých destinací by Stanislav Vojtíšek už nikdy nechtěl letět? A jak vidí bývalý pilot budoucnost létání? Poslechněte si celý rozhovor vedený Patricií Strouhalovou.

Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.