Ředitelé českého a slovenského rozhlasu: Během války pomáháme ukrajinským veřejnoprávním médiím. Došlo i k pozastavení členství Rusů v Evropské vysílací unii

Jaké dopady má pokračující válka na Ukrajině na česká a slovenská média veřejné služby? Jak pomáhá český a slovenský rozhlas ukrajinským kolegům? A jak se veřejnoprávní média vypořádávají s hackerskými útoky? Tomáš Pancíř se na konferenci Média a Ukrajina ptá generálního ředitele Českého rozhlasu Reného Zavorala a generálního ředitele Rozhlasu a televízie Slovenska Ľuboše Machaje.

Od dnešního rána čelí Český rozhlas hackerskému útoku. Ten začal již několik hodin před začátkem této konference. Kvůli tomu nejsou kanály Českého rozhlasu dostupné. Jaké jsou aktuální informace a kdy se podaří vše obnovit?

René Zavoral: Já jsem se před příjezdem nechal informovat o aktuální situaci a ta není úplně dobrá. Ráno jsme si mysleli, že útok nebude tak masivní a bude to klasický DDoS útok, který jsme již několikrát zažili. Ale ten útok je mnohem složitější a rafinovanější, a proto se nám po celý den nedaří servery obnovit.

Máme poměrně výrazně napadena data uvnitř systému. Nejsem odborník přes IT služby, ale přestože kolegové v předchozím panelu konference varovali, abychom nepoukazovali na to, že tu může být nějaká příčinná souvislost mezi konferencí a útokem, tak já se přiznám, že si myslím, že tomu tak je. Jsem přesvědčen o tom, že je to právě dnes v tak masivním rozsahu, v době, kdy jsme tuto konferenci dlouze připravovali a dopředu jí prezentovali veřejnosti. Náhodný útok to nebude. A evidentně je někomu trnem v oku to, co tu dnes probíráme a jakému těžkému a závažnému tématu se věnujeme.

Má podobnou zkušenost, jakou dnes zažívá Český rozhlas, také slovenský rozhlas a televize?

Ľuboš Machaj: V takovémto rozsahu ne. Ale je pravdou, že asi před třemi týdny jsme řešili podobný případ, kdy jsme byli napadeni hackerským útokem. Ale nebylo to tak masivní. Podařilo se nám to rychle zvládnout a doufám, že nic takového nezažijeme.

Co válka pro média znamená? Co bylo z pohledu generálního ředitele Českého rozhlasu za těch uplynulých 484 dní nejtěžší?

RZ: Ze začátku konfliktu bylo nejtěžší udržet emoce na uzdě. Málokdo si představoval, že ve 21. století v evropském prostoru nastane válečný konflikt, že vůbec nějaká mocnost bezprecedentně proti mezinárodní právům a zvyklostem napadne nezávislý stát. V tomto duchu musí člověk zůstat nad věcí, potlačit emoce, přemýšlet racionálně. A to se kolegům ve zpravodajství dařilo, chtěl bych jim za to poděkovat.

Od začátku jsme přinášeli aktuální zprávy, speciální vysílání, speciální pořady, propojovali jsme stanice. Pro mě bylo podstatné zafungovat na diplomatickém poli, velmi brzy jsme kontaktovali naše kolegy z veřejnoprávního vysílání na Ukrajině, zda nepotřebují nějakou konkrétní pomoc.

Nabídli jsme pomoc s ubytováním rodin zaměstnanců z postižených oblastí. Řešili jsme, jak pomoci technicky. Na diplomatické úrovni jsem byl mezi prvními, kteří se přihlásili k ukrajinské výzvě pozastavit členství ruským médiím v Evropské vysílací unii (EBU). Protože pro nás bylo naprosto nepřijatelné, aby hodnoty, které v rámci EBU vyznáváme, byly takto napadeny. A aby byla součástí média, která překrucují skutečnost a která se hlásila k ruské agresi.

Ľuboš Machaj je generálním ředitelem RTVS od srpna loňského roku. Funkce jste se ujal, když válka na Ukrajině probíhala šestým měsícem. Jak válka dopadá na fungování RTVS?

ĽM: V té době jsem připravoval projekt, se kterým jsem se zúčastnil konkurzu v parlamentu a byl jsem zvolený generálním ředitelem. Pozorně jsem sledoval, jak slovenská televize i rozhlas reagují na tento konflikt. Slovenský rozhlas informoval od začátku, vše bylo profesionálně zvládnuto, ale bylo pro mě rozčarováním, že slovenská televize zareagovala pozdě.

Bylo to podrobeno velké kritice a já jsem to napadl i v mém projektu. Napsal jsem, že na takový konflikt musí veřejná služba reagovat a musí na to být připravena. Vzápětí veřejnoprávní televize spustila zpravodajský kanál RTVS 24, kde jsme se snažili poskytnou všechny informace. Ale samozřejmě, že tento konflikt výrazně změnil a ovlivnil programovou struktury i redaktorský přístup k celé věci. Musíme velmi přesněji ověřovat všechny informace a snažit se, aby se do vysílání dostali věci, které jsou pro lidi podstatné, ale jsou i ověřené.

Dopady do médií ale musí být daleko širší. Musí tam být bezpečnostní aspekty, předpokládám, že financovat zpravodajství z Ukrajiny a mít zpravodaje na Ukrajině není levná záležitost. Je i toto agenda ředitele Českého rozhlasu?

RZ: Určitě ano. Některé aspekty jsme již řešili v době covidové. Na některé věci jsme se již snažili být připraveni. Naše reakce byla v tomto duchu velmi rychlá. Jednak se mnohem více zaobíráme oblastí kybernetické bezpečnosti.

Dále jsme museli řešit bezpečnost našich zaměstnanců působících na ukrajinském území. Hned v prvních dnech jsme vyslali Martina Dorazína a Ľubomíra Smatanu, kteří monitorovali situaci na hranicích. A také bylo důležité zajistit ochranu naší tehdejší moskevské zpravodajky, protože bylo jasné, že informovat zcela nezaujatě a objektivně z Moskvy nebude bez povšimnutí ruských úřadů. A nakonec jsme se z obavy o její bezpečnost rozhodli tento post zpravodaje v Moskvě uzavřít.

Naopak jsme zřídili stálý post pro Martina Dorazína, nejprve v Dnipru, dnes už v Kyjevě. Ale u Martina Dorazína je jasné, že v případném konci války a doufám, že to bude velmi brzy, ale jsem realista, že jeho práce bude důležitá i v případě rekonstrukce ukrajinského státu.

Je to na Slovensku podobné?

ĽM: Je to velmi podobné. A já musím poděkovat Martinu Dorazínovi, se kterým úzce spolupracujeme. Využíváme redaktorů Českého rozhlasu i České televize, kteří jsou na Ukrajině. Pochopitelně i naše štáby a redaktoři na Ukrajinu jezdí a sledují situaci tam.

Ale co se týká nějakých ekonomických vstupů, není to tak zásadní, abychom museli tuto věc speciálně řešit. Například v březnu jsme podepsali mezinárodní dohodu mezi ukrajinským a slovenským rozhlasem, kde zabezpečujeme technologické i programové věci. Velmi se snažíme, aby bylo toto zabezpečené. Poskytli jsme technologické věci i ukrajinské televizi, aby mohla v krizových momentech vysílat ve specifických podmínkách, o kterých mluvil pan Zavoral.

Co mohou dělat tradiční média proti šíření dezinformací? Jaké jsou zkušenosti slovenského rozhlasu a televize se změnou financování? A jak zajistit, aby veřejnoprávní média zůstala důvěryhodná a relevantní? Poslechněte si celý speciální rozhovor.

autoři: Tomáš Pancíř , tec