Ramón Vargas

Není tak silný jako ferrari, mnohem více totiž připomíná bentley, elegantní a stylový – i tak slavný tenorista Ramón Vargas charakterizuje svůj hlas. „Existují hlasy, o nichž můžeme říct, že jsou silné a rychlé, naopak existují hlasy, které potřebují víc prostoru a času. Nejde o hlasy, které by mohly zpívat dramatický repertoár, mnohem více jim vyhovuje repertoár lyrický,“ srovnává Ramón Vargas dva typy operních zpěváků.

Už z jeho úvodního srovnání je zřejmé, do jaké skupiny sám zařazuje vlastní hlas – tedy do skupiny hlasů komornějších a lyričtějších. „Nejvíce mi vyhovuje belcanto,“ potvrzuje. „V poslední době se však cítím dobře i ve Verdim a francouzské hudbě.“

Právě za dokonalé ovládání italského belcanta a výjimečnou hlasovou techniku jej hudební kritici pravidelně chválí. Jejich pochvaly se však k Ramónu Vargasovi nedostanou. Jak totiž přiznává, už sedm let žádné kritiky nečte. „Když mi však někdo pošle kritiku, která je velice příznivá, přečtu si ji s chutí,“ směje se.

Václav Žmolík s Ramónem Vargasem|foto: Šárka Ševčíková

Vážněji už dodává: „Práce, jíž se věnuji, je velice subjektivní a parametry, jimiž by se dala poměřovat, by se hledaly velice složitě. Navíc žijeme v době, kdy lidé poslouchají očima. Přestože tak existují zcela jasné parametry, kterými se dá hodnotit zpěv, kritici se většinou neznají nebo je ignorují.“

S jakými pocity vlastně Ramón Vargas podruhé přijížděl do Česka? Kudy vedla cesta tohoto chlapce z rodiny, ve které bylo devět dětí, ke klasice a světové slávě? A proč založil nadaci na podporu dětí s mozkovou obrnou?

Záznam celého rozhovoru s Ramónem Vargasem a dalšími Hosty Radiožurnálu si můžete poslechnout v iRadiu.