Rozrážel jsem dveře a ručil svým jménem, říká Kinský. Pokračování televizní série Modrá krev přitáhlo přes 600 tisíc diváků

První díl další série cyklu Modrá krev byl po 20. hodině nejsledovanějším pořadem napříč všemi televizemi – 633 tisíc diváků nad 15 let...

Čtěte také

Známky představují staré peníze a noblesu. Šlechta si vyměňovala papírky a vznikl obchod, líčí filatelista Kopřiva

Překrásné číslo. Série před tím dosahovala velmi podobných čísel, a to jsme se seriálem začínali. Druhá série byla nejsledovanějším pořadem druhého programu ČT. U trojky jsme si pohoršili, tak uvidíme, jaká bude čtvrtá.

Po rozhovoru se vracíte do Kostelce nad Orlicí. To byly časy, když jste jezdili v kočárech...

To muselo být nádherné, protože mám pocit, že čím rychlejší auta, vlaky, tím obtížnější je dostat se z místa na místo včas.

Jste to vy osobně, kdo se baví se zástupci rodů, o kterých vydáváte svědectví a zvete je k účasti na tomto projektu?

V začátku, kdysi dávno, když jsme s projektem začínali, tak režisérku a scenáristku Alenu Činčerovou napadlo, že by použila jako klíč do zámku mou osobu. Zvlášť první série byla o tom, že jsem vlastně se všemi byl příbuzný, dobře jsem je znal. Takže jsem rozrážel dveře a říkal, že to bude nádherné a že uděláme všechno pro to, aby byli spokojení, až film o své rodině uvidí. Povedlo se.

A druhá série, tam je oslovila ČT, pak jsem do toho vstoupil a ubezpečil je, že to bude seriózní: stojím za tím já, který si s vámi bude povídat. Takže se mi párkrát stalo, že poté, co jsme skončili rozhovor, tak respondenti řekli: Kdybys u toho nebyl ty, tak do toho nikdy nepůjdeme.

To byla velká čest pro vás?

Musím říct, že jsem si toho opravdu vždy velmi považoval. To byla věta, která mi řekla – nebylo to zbytečné, stálo to za to. Rád jsem to udělal.

Vždycky jsem se vás chtěl zeptat, jestli máte nějaké vysvětlení, že váš tatínek po příběhu, který zažil, nikdy nežehral?

Je to něco, co vždycky tvrdil i se tak choval, že nikdy nežehral. Když opouštěl uranové doly v Jáchymově, tak tam zůstal dál na uranu a říkal: „Naučil jsem se být razičem.“ A také říkal: „Kam bych šel, jiné zaměstnání bych nedostal, navíc za to jsem královsky odměněn…“

Jako malý kluk jsem si otce příliš neužil, nejdřív byl zavřený, pak byl na uranu. Pak přešel z Jáchymova na Příbram, tak jsme ho viděli denně.

Neznamená to, že když něco zdědíte, stanete se boháčem

Co vám otec nejvíc dal?

Musím říct, že jsem se na něj měl lépe dívat, dávat větší pozor, protože pak bych byl neuvěřitelně pečlivým a nesmírně pracovitým člověkem. Byl neskonale výkonný, precizní, vše, co dělal, dělal s ohromným zaujetím. Bylo jedno, jestli byl lakýrníkem nebo jestli přebíral nebo znovubudoval po restituci majetek. Všechno dělal se stejnou intenzitou. Já se to učím postupně.

Starat se o rodový majetek je velký úkol?

František Kinský|foto:Kateřina Cibulka, Český rozhlas

Je to úkol, malinko něco jiného, než když se k tomu rozhodnete svobodně. Tady se rozhodnete svobodně, ale v zátylku za vámi stojí řada příbuzných, kteří to spravovali před vámi, a vy máte před sebou řadu, které to musíte předat, ta to bude dělat po vás. A věřím, že to bude dělat stejně dobře, jako to dělal můj otec a jak se snažím já.

Můj otec vždy říkal: „Dotáhnu to tak daleko, aby z toho nemohli cuknout.“ Myslel mě a mého bratra. Můj bratr bohužel odešel velmi brzo. A já zase říkám, že se pokusím to dotáhnou tak daleko, aby ti, co přijdou po mě, už mohli jenom pečovat.

V prvním díle Modré krve byli Harrachové, teď byla rodina Thun…

Tu jsme také vybrali z toho důvodu, že jsme se dostali do situace, kdy bylo obtížné naplnit deset dílů. Tak jsme si říkali, že si všimneme i rodin, které tady nežijí, protože třeba na základě Benešových dekretů odtud musely odejít, ale jejich svědomí může být naprosto čisté. Odešly proto, že některé části rodin měly německé občanství. Ale chovaly se slušně. Nebo se rozhodly po roce 1948 odejít, majetek byl stejně zabaven, a už se nevrátily.

Takže Harrachové. Bez nich si Krkonoše nedovedeme představit. A druhá rodina, na kterou jsme se rozhodli zaměřit, byla ohromná, žila na mnoha místech České republiky. Není pomalu kus porcelánu, který když otočíte, najdete dole značku Thun. Což je jejich značka, která se od roku 1793 nezměnila. Tak jsme si říkali, že to je také stopa.

A pak přijde třetí, což jsou Serenyové – rodina, které patřily Luhačovice v Čechách.

Proč je takový zájem o Modrou krev?

Čtěte také

Kdybych se stala lékařkou, asi bych neměla pět dětí… Příběh Polyxeny Czerninové a její rodiny

Jsem tím nesmírně překvapen, ale asi to jsou životy, s kterými stojí za to se seznámit. Ti, o kterých jsme natáčeli a s nimiž jsem po natáčení mluvil, říkali, že seriál pro rodinu považují za nesmírně důležitý, že úplně změnil vztah lidí k nám. Náhle nejsme nepřátelé, nejsme cizáci, kteří sem přišli. Najednou na nás začali nahlížet jako na ty, kteří něco dělají, pracují, utrácí své peníze za to, aby mohli spravit svoje viditelné majetky, zámky.

Důležité na seriálu bylo, že lidé pochopili, že to jsou normální lidé, žádný nadčlověk. Lidé, kteří mají své úkoly, starosti, rodiny, a že není tak jednoduché se o to starat. Neznamená to, že když to dostanete, tak se stanete boháčem. Naopak, stanete se otrokem.

Jak vznikal seriál Modrá krev? Poslechněte si celý rozhovor.