Ramadán
Půldruhé miliardy muslimů po celém světě vstoupilo do ramadánu, nebo chcete-li ramazánu, jak se tomuto svatému měsíci říká v Turecku. Kolegyni Kláru Stejskalovou zajímalo, jaké to je, držet celodenní půst, a jak vypadá pravý muslimský iftar.
Muezzin oznamuje, že slunce právě zapadlo, celodenní půst skončil. S mojí přítelkyní čekáme na tento okamžik v jedné z nejznámějších istanbulských restaurací. Armada je vyhlášená svou tradiční tureckou kuchyní, podávají se tu stejná jídla, jaká se konzumovala na osmanském dvoře. Nyní je vše nachystáno pro iftar, což je doba, kdy je půst přerušen.
Pro iftar tu mají připraveno speciální ramadánové menu. Na stole jsou přichystány datle, sýry, salámy a voda. Tou se začíná. "Musí to být lehké, protože když člověk celý den hladoví, měl by si dát pozor, aby se mu neudělalo špatně," říká místní šéfkuchař.
Pak přichází na řadu polévka, v našem případě slepičí krémová. Ta po celodenním půstu udělá člověku v žaludku dobře. Následuje druhý chod, který obnáší různé předkrmy, a pak už číšník přináší hlavní chod - na výběr je skopové s rýží nebo kuřecí závitek v baklažánu. Celé ramadánové menu uzavírá sladký zákusek a nezbytný čaj.
Sladkosti tu jsou velmi populární, není proto divu, že mnozí během ramadánu značně přiberou. Večerní přejídání je rok od roku větší. Slova duchovních o tom, že prorok Mohamed prokládal půst jen vodou a datlemi, nechává dnes většinu místních v klidu. Podle některých průzkumů přibere během svatého měsíce přes šedesát procent žen, a to navzdory tomu, že v novinách se objevují lékařské rady, jak by se mělo po celý měsíc postupovat. Není divu, že roste i počet nejrůznějších žlučníkových záchvatů. Obchodníci s cukrovinkami si ale mnou ruce.
V restauraci Armada po celou dobu večeře hraje živá hudba. U sousedních stolů sedí převážně mužská společnost. Ramazán se tu nejčastěji oslavuje v rodinách, do restaurací se příliš nechodí. Výjimkou jsou dny, kdy například šéf pozve na společnou večeři své spolupracovníky. Hromadné večeře se také odehrávají ve stanech, které zřizují charitativní organizace v centru města. Sem může přijít každý, komu se nedostává, ale i ten, kdo nestihne včas přijít domů.
"Ramadán - to není jen měsíc, kdy držíme půst, znamená celou řadu pravidel. Například lidé, kteří mají dobré příjmy, by se měli postarat o chudé lidi, podělit se o své bohatství. To je důležité zejména v jiných městech, než je Istanbul," říká mi mladý muž, který sám žije v jedné z nejchudších částí Turecka, na samém jihovýchodě u jezera Van. Patří k těm, kteří dodržují ramadán stoprocentně. "Svatý měsíc slouží k očištění tvého těla a myšlenek, srdce. Je to jakási zkouška. Pokud v ní obstojíš, budeš ve svém dalším životě odměněn. Čeká tě ráj."
V Turecku, kde je už od dob Attatürka náboženství přísně odděleno od státu, počet těch, kteří by tomu stoprocentně věřili nebo ramadán přísně dodržovali, rok od roku klesá. Nepatří k nim ani má přítelkyně Nahid, jak přiznává, pokud by celý den nejedla, bylo by jí tak špatně, že by nemohla pracovat. A to si jako novinářka nemůže dovolit.
Given je pro změnu z rodiny, kde víru v Alláha nahradili vírou v marxistické myšlenky. Žádnými zákazy se proto neřídí. "Já jsem ateista. Když se mě přátelé nebo známí ptají, říkám jim, že mám vážné zdravotní problémy, a proto nemohu ramadán dodržovat. Ale jednou jim řeknu pravdu," povídá mi v restauraci nad sklenkou vína.
Je pravda, že na rozdíl od jiných dní jsou kavárny, ale i ulice prázdnější. Ti, kteří nemají zrovna příliš práce, raději doma spí, aby jim den rychleji utekl. "Lidé jsou v tomto období přátelštější než jindy, ale na druhou stranu jsou také nervózní, když si nemohou celý den zapálit," říká Fevzi, který jindy vykouří krabičku denně. Porušit tenhle zákaz, který se týká nejen jídla, ale i intimního styku, lhaní, podvádění, hádek, používání neslušných slov a podobně, by ho ani nenapadlo. "Jsou lidé, kteří dělají o ramadánu špatné věci, ale to není správné. Měl bys každého respektovat, navštěvovat rodinu, pokud s někým nemluvíš, měl bys jít do jeho domu, omluvit se a bavit se s ním. To je ramadán."
Islám v turecké společnosti má přece jen poněkud jinou tvář než v konzervativních arabských zemích. V novinách se nyní vede diskuse o tom, zda lze za špatné považovat to, když manžel během dne políbí manželku. Nebo co si myslet o dívkách, které sice mají na hlavách šátky, ale nosí krátká trička, ze kterých jim kouká celé břicho. Podle mé přítelkyně tato země stojí na jakémsi rozcestí, musí prý vyřešit určité otázky, jak skloubit víru s moderní dobou. Když se ale podíváme na křesťanství, uvidíme, že se to také dodnes příliš nepodařilo.
Většina stolovníků však podobné záležitosti neřeší. Užívají si lahůdek na bohatě prostřeném stole.
