David Attenborough obdivuje každého brouka. Na dotaz mi odpověděl ručně psaným dopisem, vypráví překladatelka Jitka Jeníková

Spisovatel, dokumentarista a přírodovědec David Attenborough oslaví 8. května své 100. narozeniny. Jitko, jak jste se dostala k možnosti některá jeho díla přeložit? 

Čtěte také

Překladatel musí být zvědavější než běžný čtenář. Musí hledat skryté významy, vysvětluje hispanista Vít Kazmar

Úplně prozaicky. Byla mi nabídnuta kniha jeho deníků z cest z 50. let, tehdy ještě v nakladatelství Argo, a já jsem nadšeně přikývla. A protože jsem už od dětských let byla fanynkou Davida Attenborougha a jeho dokumentů, byla to pro mě skvělá příležitost s ním strávit víc času. Protože když člověk překládá, tráví s autorem velice intenzivní dny, hodiny, týdny, měsíce… Bylo krásné se sirem Davidem takto trávit tolik času.

Jakou má angličtinu?

Nádhernou, to je radost překládat. Má nesmírně bohatou slovní zásobu, občas až moc, protože člověk musí zase udržovat tu míru kreativity… Ale má nádhernou angličtinu.

Občas se dostáváme do situací, kdy řešíme, jestli ten který pták spíš křičí, nebo volá.

Co jste se díky Davidu Attenboroughovi dozvěděla o planetě Zemi?

Že je nesmírně bohatá do té míry, že člověk je jenom jedním z mnoha druhů a měli bychom se podle toho chovat, což se bohužel nechováme. To, že naše znalosti například o oceánu jsou zatím velice omezené. A zase – měli bychom se podle toho chovat, ale nechováme se. 

Když překládáte, řekněme, beletrii, dovedu si to částečně představit. Ale když překládáte texty takového mistra přírodovědy, jako je David Attenborough, na co si musíte dát pozor, abyste se třeba i terminologicky trefila do toho, co měl básník na mysli? 

Čtěte také

Ptákoviny jako detektivky nečtu. Nízký žánr kontaminuje jazyk, vysvětluje překladatel Tomáš Dimter

Jednak hodně dohledávám, načítám další články, křížově ověřuji. Díky bohu za internet. Ale mám to obrovské štěstí, že na posledních třech knihách jsem pracovala se skvělou redaktorkou Evou Vlčkovou. Máme navíc ještě stejně skvělého odborného redaktora, což je můj kolega překladatel, přírodovědec a autor dětských popularizačních knih o přírodě Pavel Pecháček, který hlídá, aby tam skutečně všecko bylo správně.

A občas se dostáváme do situací, kdy řešíme, jestli ten který pták spíš křičí, nebo spíš volá a tak dále. Je opravdu velice pečlivý, stejně jako paní Vlčková. Mám to štěstí, že mám opravdu pečlivě pohlídaná záda.

No a pak se zadrhnete na takovém slovu, jako je camera…

Ano, pak se zadrhnu na takovém slově, jako je camera. To se stalo hned v první knize, což jsou sebrané deníky z prvních třech cest, kde anglicky camera může znamenat česky jak fotoaparát, tak kamera.

Ještě je to tam v plurálu.

A ještě je to tam v plurálu, takže jsem nevěděla, kolik a jakých kusů jakého vybavení s sebou do Jižní Ameriky vezli. A protože jsem se trochu bála, aby mě laskaví čtenáři pak nekamenovali, že jsem nebyla dostatečně pečlivá, tak jsem se jala pátrat po nějakém kontaktu. Ideálně jsem si říkala na agenta Davida Attenborough nebo do jeho nakladatelství, což jsem nenašla.

Čtěte také

Velryba na mělčině není náhoda. Může to být zpráva o stavu našich moří, varuje ochránce přírody Jeglík

Nicméně jsem našla jeho osobní webové stránky, kde píše, že ve svém věku už má plný nárok na to se neučit nic nového a že se odmítá naučit používat e-mail. „Nicméně pokud mi chcete napsat, tady je adresa domů, napište mi, pokouším se všem odepsat.“

A tak jsem tedy sedla, nelenila jsem, napsala jsem dopis, že jsem jeho překladatelka do češtiny a řeším otázku fotoaparátů a kamer. Poslala jsem to a rychleji, než bychom dostali odpověď skrze Českou poštu, mi přišla odpověď na hlavičkovém papíře, rukou psaná perem. 

Rukou psaná?

Rukou psaná od sira Davida Attenborougha, kde mi popisoval, že na svých prvních výpravách měli jednu kameru a jeden foťák. A že tedy doufá, že mi to pomůže.

Před třemi čtyřmi lety každý den údajně trávil dvě hodiny tím, že seděl v pracovně a odepisoval lidem.

Vy jste to udělala tak, že jste mu poslala na jeho domácí adresu ofrankovanou obálku?

Ano, přesně tak. Ještě před těmi třemi čtyřmi lety každý den údajně trávil dvě hodiny tím, že seděl v pracovně a odepisoval lidem, kteří mu psali.

Milovník všeho živého

Vy jste ho hlavně díky jeho knížkám poznala. Má David Attenborough rád všechno živé?

Nejdřív bych jenom řekla, že jsem ho nepoznala osobně, to bychom se bavili o velkém splněném snu.

Čtěte také

Invazní druhy v Česku? S oteplováním jich bude přibývat. Akát je ještě horší než bolševník, říká invazní biolog Jan Pergl

David Attenborough je obrovský milovník všeho živého a opravdu obdivuje každého brouka, všechno. I k tomu, co by nám mohlo na první pohled připadat třeba odporné, chová nesmírný obdiv a lásku. Od bakterií po plejtváka obrovského. Jediný živočišný druh, který nemá úplně v lásce, je člověk.

Nevíte proč? 

Myslím si, že to je proto, že člověk je z jeho pohledu zdrojem spousty zla páchaného na přírodě. Je to ta naše nenasytnost, se kterou přírodu drancujeme ­– úplně zbytečně, drasticky a hlavně neuváženě vzhledem k naší budoucnosti a k tomu, jak moc ji potřebujeme. Protože bez ní náš živočišný druh nemá šanci přežít.

Nakolik mohou být překladatelé tvůrčí? Proč je jejich práce stále tak špatně ohodnocená? A proč je v Česku malý zájem o arabskou literaturu? Poslechněte si celý rozhovor.