Velryba na mělčině není náhoda. Může to být zpráva o stavu našich moří, varuje ochránce přírody Jeglík

Keporkaka Timmyho sleduje celá planeta. Co vy si o tom myslíte?

Je to silný, srdceryvný příběh a zároveň nestandardní situace – velryby se v Baltu běžně nevyskytují, takže jde o zbloudilého jedince. Zároveň to ale ukazuje širší problém dneška, tedy ohrožení velrybích populací.

Čtěte také

iROZHLAS

Velryba Timmy je na cestě za svobodou. Speciální transportér opustil zátoku, ukazují záběry

Je to zvláštní situace, protože na jednu stranu je to zvíře, které trpí, na druhou stranu přirozený proces umírání v přírodě není líbivý. A myslím si, že si nikdo není jistý, jestli konáme správně, nebo jestli už nepřekračujeme určitou mez našeho božství, kdy se snažíme zvrátit běh událostí.

Máte nějaké vysvětlení pro to, proč se mladá velryba objeví v Baltu?

Není to ani jejich migrační trasa, ani krmeliště, ani jejich reprodukční zóna. To jsou tři základní body – takový „magický trojúhelník“. Reprodukčních zón je na světě asi šest velkých a několik desítek menších, kam keporkaci připlouvají za rozmnožováním a rozením mláďat.

Velryby pak z těchto oblastí migrují do míst s dostatkem potravy, typicky k Antarktidě nebo na sever Norska. Balt do toho ale nezapadá. Pravděpodobně jde tedy o zoufalý omyl nebo součást špatného zdravotního stavu, který tuto velrybu přivedl do mělčin.

Pro mě jsou keporkakové symbolem dobra. Je to obr, ale když jste v jeho blízkosti, víte, že vám nemá absolutně žádnou snahu ublížit.

Což se asi dozví odborná i laická veřejnost bohužel až po pitvě... Prý může být někdy příčina v otravě jedovatými mořskými řasami.

Můžou to způsobovat řasy, ale není to úplně obvyklé. Velryby mnohem častěji umírají kvůli parazitům, které jim napadají mozek nebo plíce. Je to otázka znečištění oceánů, protože, co si budeme povídat, jde o plastové odpadky. Když velryba filtruje plankton, dostávají se do ní i tyto nečistoty, které se jí dlouhodobě hromadí v těle a mohou jí způsobovat zdravotní problémy.

Dalším zásadním faktorem jsou podmořské výbuchy a těžba, které velrybám narušují centrum rovnováhy. Laicky řečeno jim ničí jejich „GPS“ – podobně jako my máme střední a vnitřní ucho či bubínek – a velryby pak ztrácejí orientaci.

Může to být také nemoc, například brucelóza, která je velkým problémem pro mořské savce.

Keporkak|foto:Shutterstock

Jak se nemoc projevuje?

Jde o bakterii, která často napadá hospodářská zvířata. Léčí se antibiotiky a u uhynulých delfínů či velryb se zjišťuje například testy nebo odběry, třeba z mozku nebo jater. Pokud se potvrdí brucelóza, jde o velmi zásadní problém současnosti.

Nevíme úplně přesně, jak se do moře nebo mořských savců dostala, ale způsobuje neplodnost a také jakousi fatální únavu. Zvířata pak mohou reálně vyplout do mělčin a tam si odpočinout, což se jim nakonec stane osudným.

Myslím si, že uvíznutí velryb na pobřeží je málokdy omyl. Spíš jde o součást zdravotního problému nebo jiný druh vyčerpání a únavy.

Ročně umírá pod lodními šrouby zhruba dvacet tisíc velryb. Díky příběhu Timmyho se o nich víc mluví. Je to takový vyslanec všech velryb.

Ve skutečnosti nejde o nic nového. Velryby se ocitaly na plážích už před stovkami, možná tisíci let. Pořád se ale neví, proč to někdy udělají?

Nevidíme to, protože většina uvíznutí se odehrává na nepřístupném pobřeží. V Evropě s tím máme minimální zkušenost. Pravděpodobnou příčinou je ale zdravotní stav. Neviděl bych v tom úplně omyl.

Čtěte také

iROZHLAS

Keporkak Timmy pomáhá svému druhu. Lidé posílají peníze a kupují knihy o velrybách

Co je Timmy vlastně za velrybu?

Je to kosticová velryba. Není ozubená jako třeba vorvani, živí se planktonem. Samci měří zhruba 15 metrů, samice kolem 13 metrů. V dospělosti může jít o zvíře vážící 40 až 60 tun, pokud jde o opravdu velkého samce.

A pro nás je ten život v blízkosti keporkaků zajímavý spíš než fyziologií i energií, kterou tato zvířata vyzařují. Pro mě osobně jsou keporkakové symbolem dobra. Je to obr, ale když jste v jeho blízkosti, víte, že vám nemá absolutně žádnou snahu ublížit.

K čemu je dobré monitorovat keporkaky?

To je důležitá otázka, protože výzkum má ve skutečnosti velký význam pro ochranu těchto zvířat. Mnoho lidí, když slyší, že zkoumáme velryby, má pocit, že jim tím ubližujeme. Ale to není pravda.

Identifikujeme je podle ocasních ploutví – každý keporkak má jinou kresbu, barvu i vroubkování na horní části ploutve. Je tedy jedinečný, podobně jako my máme otisky prstů. Rozlišit se dají i podle hřbetní ploutve.

Díky tomu jsme schopni sledovat jejich migrační trasy, protože různé týmy po celém světě je fotografují a data se propojují v rámci projektu Happy whale (Šťastná velryba).

Čtěte také

Velryby černé jsou na pokraji vyhynutí. Na vině je i rybolov, rybáři teď testují šetrnější lana

Když se podaří migrační trasy zmapovat, vzniká z toho koncepce pro rejdařství, aby věděla, kde se velryby vyskytují, kde se shromažďují a kde jsou jejich reprodukční zóny. Cílem je, aby v těchto oblastech lodě zpomalovaly a docházelo tak méně ke střetům a usmrcení lodními šrouby.

Je to zcela zásadní. My se teď bavíme o jednom Timmym, ročně ale umírá pod lodními šrouby zhruba dvacet tisíc velryb. Příběh Timmyho je tedy svým způsobem pro velryby dobrý, protože se o nich víc mluví. Je to takový vyslanec všech velryb.

Jak probíhá monitorování keporkaků v Kostarice? A jak vzpomíná Milan Jeglík na setkání s velrybou 40 metrů pod mořskou hladinou? Poslechněte si celý rozhovor.