Radek Jaroš

30. květen 2011

Horolezec Radek Jaroš před několika dny zdolal čtvrtou nejvyšší horu světa, tedy nepálskou Lhotse. Moderátorka Lucie Výborná si s ním povídala o jeho pocitech z úspěchu i nepříznivých okolnostech, které výstup provázely.

„Když jsem přiletěl domů, pořád mě bolely nohy. Nikomu jsem nedal vědět, že jsem zpět, a doma jsem v klidu relaxoval,“ popisuje Radek Jaroš únavu z náročného výstupu, která na něj dopadla po návratu do Česka.

Náročné chvíle však zažíval i během výstupu. „Vyrážel jsem s tím, že nejdu na vrchol, ale že dojdu nejvýš, co to půjde,“ přiznává s tím, že se postupně dostával výš a výš až se dostal na samotný vrchol Lhotse. „Noc před výstupem na vrchol byla větrná noc, nemohl jsem ve stanu větrat,“ vysvětluje okolnosti, za nichž neměl dostatek kyslíku a tedy ani odpočinku.

Na vrcholu pak prý zůstal asi půl hodiny. „Snažil jsem se fotit a filmovat. Fotil jsem okolí, protože bylo dobře vidět do dálky,“ říká o zvěčňování svého úspěchu Radek Jaroš a současně zmiňuje svůj výstup na Mount Everest. Dnes už považuje výstup na tuto horu za čistě turistickou a obchodní záležitost. „Lidé na Mount Everest stoupají s kyslíkovými maskami. Ztratilo to pro mě veškeré kouzlo.“

Horolezec Radek Jaroš před vysíláním Hosta Radiožurnálu s moderátorkou Lucií Výbornou

Moderátorka Lucie Výborná se Radka Jaroše ptala také na depresi, která ho postihla během stoupání na Lhotse. Proč vlastně podnikl tuto výpravu sám? A kdy plánuje výstup na Annapurnu a K2? I to se můžete dozvědět z audio záznamu rozhovoru.

Záznam celého rozhovoru s Radkem Jarošem a dalšími Hosty Radiožurnálu si můžete poslechnout v iRadiu.

autor: šše
Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.