Pro silácká gesta nesmí být v armádě místo
Když si voják české profesionální armády sloužící v zahraniční misi nasadí na přilbu výsostné znaky jednotek SS, není asi jiné řešení než ho navždy poslat do civilu. "Byla to ode mě klukovina, které hrozně lituji," prohlašuje nyní jeden z hříšníků, nadporučík Jan Čermák, a to jenom proto, aby předešel nejhoršímu trestu.
Jindy účinnou a legitimní pozdní lítost tentokrát nelze brát vážně. Jan Čermák a Hynek Matonoha totiž nepoužili pro pokrytí svých přileb jen tak nějaké symboly. A právě z použitých znaků se dá vyčíst, že oba vojáci moc dobře věděli, co tím nepřátelům, sobě i kolegům říkají.
Elitní jednotky SS Dirlewanger, jejichž označení nesla jedna z přileb českého vojáka, patřily za války k nejobávanějším speciálním oddílům. Seskupení bylo nasazováno pro drsný boj s partyzány. Bojovníci Sturmbrigade SS Dirlewanger při těchto akcích využívali jakékoliv prostředky a příliš se neohlíželi ani na civilisty. Šlo o tvrdé trestní komando i v jiném ohledu. Jednotku tvořili skuteční zločinci, kteří místo do vězení putovali na frontu, kde si službou německé říši mohli vyčistit svůj trestní rejstřík.
Když se voják české armády přihlásí k takovéto tradici, je jasné, co tím právě v Afghánistánu chce říct. I my jsme stejně drsní a stejně dobří jako ostří hoši z jednotky Oberführera Oskara Dirlewangera. Dokonalí a bezohlední bojovníci, kteří vystopují a zlikvidují každého partyzána, i kdyby se schovával v jeskyni sto metrů pod zemí.
Hynek Matonoha a Jan Čermák nemusí sympatizovat s žádným nacistickým hnutím a zřejmě ani nesympatizují. To, že se přihlásili k Dirlewangerově jednotce a k dalšímu elitnímu oddílu SS Hohenstaufen, má čistě profesní důvody. Je to vyjádření obdivu k válečnickému výkonu, ne nutně k ideologii. Jenže to je možná daleko větší problém než prosté pohrávání si s nazi-odznáčky. Žádná klukovina, nýbrž promyšlené gesto. Silácká hra na vojáky, pro niž není, nesmí být v armádě místo.
