Případ napadení školačky v ZŠ ve Velké Bystřici

Jana HEGROVÁ, matka napadené školačky:
Bylo to vlastně o přestávce, kdy šla ze přední lavice, měla vzadu aktovku, že tam seděla u nějaké holčičky jiné, tak šla dozadu. No, a jeden z těch kluků teda ji podrazil nohy, kdy ona teda spadla, když se znovu chtěla zdvihnout, tak ji je znovu podrazil, no, a teď teda se to nějakým způsobem semlelo, kdy začali na ní doslova padat. No, a jeden z těch kluků ji měl bít i do zad, je to natočeno i teda na telefoně, což teda už má teďka policie.

Marie HOVADÍKOVÁ:
Popsala útok na dceru Nicol její matka Jana Hegrová. Dívenka utrpěla řadu pohmožděnin, má naražená žebra i krční páteř. Tři dny strávila v nemocnici, prodělala různá vyšetření. Dosud nechápe, proč se na ni spolužáci vrhli.

Nicol, napadená školačka:
No, tak jako velice mě to úplně ukvapilo, že zrovna tady tihle jako žáci mě napadli, protože jsme se normálně jinak bavili, jo. Jako nevím proč mě napadli, z jakýho důvodu, to jsem ještě nepochopila.

Marie HOVADÍKOVÁ:
A umíš si představit, jak se do té třídy zase vrátíš?

Nicol, napadená školačka:
No, chci jako vidět jak se děcka budou tvářit, jo, jak mě budou vnímat, jako jestli na mě si ještě nějak dovolí mě zmlátit, jo, nebo něco, to jsem zvědavá, no, jak budou reagovat.

Marie HOVADÍKOVÁ:
Základní škola ve Velké Bystřici má velmi dobrou pověst a nějaká šikana či dramatické incidenty tu dosud nebyly zaznamenány. Ředitelka Jarmila Štěpánová dodává:

Jarmila ŠTĚPÁNOVÁ, ředitelka Základní školy ve Velké Bystřici:
Situace, která se u nás ve škole stala, nemám z ní samozřejmě žádnou radost ani nikdo ostatní z kolegů, ale rozhodně odmítám nařčení, že se jedná o cílenou šikanu. Myslím si, že děti pouze nevyhodnotily při potyčce nebo konfliktu mezi sebou, co se může ze situace stát i jakým způsobem může dopadnout. My jsme situaci řešili hned pohovorem s dětmi, rodiče byli pozváni do školy, děti budou samozřejmě nějakým způsobem výchovně potrestáni ať už ředitelskou dutkou, dvojkou nebo trojkou z chování po projednání v pedagogické radě. A máme v úmyslu svolat mimořádnou třídní schůzku rodičů této třídy ne proto, abychom ještě emoce, které jsou rozjitřené, dále rozjitřovali, ale abychom si rozumě popovídali, abychom se dohodli, jak vést děti, aby mohly touto dobou složitou pubertou projít tak, aby prostě do takových situací nedostávaly.

Marie HOVADÍKOVÁ:
Případ vyšetřuje policie, skončí však odložením, neboť násilníci jsou trestně nezodpovědní. Atmosféra ve škole je krajně vypjatá.

spolužačka:
Podle mě je to jako docela brutální, jako že ji takto zřídili.

Marie HOVADÍKOVÁ:
A co u vás ve třídě, pokud se o tom bavíte?

spolužačka:
Ve třídě se o tom bavíme, a jako klucí toho litujou, a ten, co ji teda podkopl ty nohy, tak ten je takovej, já jsem mu to říkala, že je teda u mě úplnej srab, že u mě skončil, a on říkal: "No, a co, no."

Marie HOVADÍKOVÁ:
A vás ve škole došlo k jakési šikaně. Co o tom soudíte, spolužáci?

spolužák:
No, tak špatně to je. Nevím.

Marie HOVADÍKOVÁ:
A víš o nějakém jiném případu?

spolužák:
Ne.

spolužák:
No, něco vím o tom.

Marie HOVADÍKOVÁ:
A co si o tom myslíš?

spolužák:
Že už je to moc, že by to neměli dělat tohle.

Marie HOVADÍKOVÁ:
Nicol nosí kvůli pohmožděné páteři krční límec a začíná dojíždět na rehabilitace. Za týden ale možná už bude moci jít zase do školy. Její matka však nechce ponechat nic náhodě a dceru hodlá do školy i ze školy vozit.

Jana HEGROVÁ, matka napadené školačky:
Co se týče jí, ona je v pohodě, to je celkem takovej otřelec. Takže já mám strach, aby prostě se něco takového neopakovalo, nebo víceméně, aby se jí někdo nemstil za něco. Z toho já mám strach, ale teď ji budu vozit do školy i ze školy, takže tak nějak si ji pohlídám, no.