Přijímací lokality pro osoby na cestách čelí ve Francii kritice. Často se mluví o tzv. environmentálním rasismu

Jak vypadají místa, která mohou využívat lidé, kteří žijí nomádským způsobem života? Ví se, kolik jich ve Francii je?

„Většinou jde o prostranství na předměstí nebo okrajích měst. Tam jsou vyhrazená místa k parkování, ideálně s přístupem k vodě a  elektřině. Za uhrazený poplatek na něm lidé mohou přebývat až tři měsíce. Francouzská administrativa pro tyto osoby na cestách dlouhou dobu neměla oficiální status, přitom se odhaduje, že jich je ve Francii mezi 250 až 400 tisíci (podle agentury FRA pro základní práva EU). Cestovatelé a nomádi jsou bráni spíše jako exogenní obyvatelé a není na ně hleděno jako na osoby s potřebami, které jsou ve společnosti standardem. Tak to alespoň hodnotí přední aktivista William Acker. Cestovatelé podléhají tomu, že nejsou administrativně ukotveni a mnohdy tak čelí sociálnímu rasismu a vyloučení.”

Na tento problém už ale v minulosti upozornilo mnoho aktivistických hnutí občanské společnosti, dále umělci a umělkyně, pro které se téma přijímacích prostranství stalo dokumentárním tématem. Takže jde o dlouhodobý problém. Co je však novým poznatkem?

„Právě ve spojení s přijímacími prostranstvími, takzvanými erdakej, se často mluví o  environmentálním rasismu. Jde o pojem, který často používá právník William Acker. On sám totiž pochází z rodiny nomádů. Ve svých studiích pracuje právě s dopady mnohdy neřešené správy, právní politikou měst a obcí, což vede k anticiganismu, rasismu a vyloučení těchto osob. Tito lidé totiž podle něj jsou tak trochu bráni jako nevítaná složka populace. Já osobně jsem se v minulosti zkoušela spojit a kontaktovat několik měst, nejen Paříž, ale i další menší města, která mají mít tato prostranství pro osoby na cestách. Ale nikdy jsem nedostala relevantní informace, ani  odpověď.”

Ve městě Grenoble to ale chtějí změnit a problém řešit na veřejné diskuzi. Je to první krok?

„Ano, to je pravda. Právě v Grenoble se teď rozhodli mluvit o tomto tématu na veřejné debatě, kterou pořádá radnice města ,a to právě s aktivistou a právníkem Williamem Ackerem. On sám mluví o tom, že chybí informovanost o lidech na cestách a mnohdy tím pádem vznikají určité předsudky, které vedou k rasismu, anticiganismu a vyloučení těchto osob. A mnohdy právě proto tato přijímací místa vznikají v okrajových částech, na nedostupných místech, u dálnic, skládek, továren, spaloven, atd. Prostě v místech, kde se normálně žít víceméně nedá. William Acker mluví o tom, že ve Francii existuje jen pět měst z čtrnácti set, která mají vyhrazená prostranství v centru města. V Grenoblu, jak William Acker zmiňuje, jsou teď čtyři přijímací místa, která spadají právě do kategorie znečištěných. William Acker navrhuje i určitá řešení, nejen aby se mezi lidmi více informovalo o tom, kdo jsou nomádi, kdo jsou lidé na cestách, ale hlavně, aby se řešil environmentální problém, kdy se hledí na člověka jako na někoho, kdo má potřebu i právo obývat prostor s určitou kvalitou a nejen vyhradit místo, které v uvozovkách zbylo. Veřejná debata je tedy  nutná.”