Příběh rodiny s covidem: Lidé si myslí, že to je jen chřipečka. „To jsme tak hloupí?“ diví se Jana

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Péče o pacienty nakažené covidem-19 (ilustrační foto)

Jedna pražská rodina se s nemocí covid-19 pořádně natrápila. Matka skončila na kyslíku, 88letou babičku koronavirus upoutal na lůžko skoro na celý měsíc, staršího syna také odvezla na jeden den záchranka a jediná negativní zůstala přítelkyně mladšího syna. Matka Jana Škramlíková byla pozitivně testovaná už 19. září a zatím má neschopenku do 9. listopadu.  

„Nosila jsem roušku od jara, i v létě, kdy jsem nemusela, ale zřejmě jsem dostala pořádnou dávku viru,“ říká třiapadesátiletá Jana Škramlíková, která pracuje jako manažerka ve čtyřhvězdičkovém hotelu v centru Prahy.

Čtěte také

„Začalo to bolestmi zad, to bylo v pondělí 14. září. Ještě jsem pracovala, vezla jsem maminku na vyšetření, měla nějaké schůzky. Ve čtvrtek večer jsem dostala zimnici, třesavku, horečka vyskočila přes 39 stupňů Celsia. V pátek jsem proto požádala praktickou lékařku, aby mi vypsala žádanku na covid,“ vypráví Jana lehce zastřeným hlasem.

V pátek 18. září ale spadl systém, takže žádanku nedostala. Zato obdržela radu, aby ležela a brala paralen. Po půlnoci se Jana nakonec objednala na test sama a zaplatila si ho. V neděli večer dostala zprávu, že je pozitivní.

Můžete dýchat?

„Doktorka mi řekla, že pokud můžu dýchat, ať ležím v posteli a beru stále paralen. Pak už si toho moc nepamatuju, je to takové celé rozostřené, ale nakonec jsem ve středu zavolala 155. Byli tady během chvilky, ale asi půl hodiny hledali volné místo, v které nemocnici mě můžou přijmout,“ vzpomíná Jana.

Nakonec ji záchranáři odvezli na plicní oddělení Thomayerovy nemocnice, kde jí diagnostikovali zápal plic a už si ji tam nechali. „Dostala jsem hned kapačky, antibiotika, remdesivir, nějaké další léky a kyslík. Ležela jsem tam šest dnů.“

Doktoři v nemocnici, covid-19, roušky

Jana byla celu dobu při vědomí a pozorovala, co se kolem ní děje. „Psychicky to není nic moc, byla jsem úplně vyždímaná,“ popisuje. Měla štěstí, kdyby váhala a záchranku si zavolala později, mohla skončit podstatně hůř. „To mi říkali lékaři, dostala jsem včas léky a kyslík.“

Hrdinové v kombinézách

Matka dvou dětí byla šťastná za personál na oddělení. „Jsou fantastičtí. Jednou jsme viděla přes sklo sestřičku, jak si svlékala tu kombinézu. To je katastrofa, ty lidi musí strašně vydržet. Pořád se tam točí dokola. Maximální vypětí,“ oceňuje.

Jeden ze synů Jany trpí autoimunitní poruchou, takže i jeho odvezla záchranka také do Thomayerovy nemocnice. „Manžel mi to ani neřekl, chtěli mě toho ušetřit. Naštěstí syn neměl nález, dovezli ho večer zpátky domů, ale skoro po třech týdnech má ještě zvýšenou teplotu a leží. Manželova 88letá máma je v pořádku, ale pořád spí. Covid je spací, všichni tady poleháváme a spíme,“ líčí.

Virus stále obchází kolem

Rodina bydlí ve vícegeneračním domě, takže každý je ve svém bytě. Zřejmě proto se nenakazila synova přítelkyně. „Při použití koupelny okamžitá dezinfekce, každý bydlí ve svém pokoji, roušky jsme nosili i doma a pořád nosíme. Mladší syn už chodí do práce a mohl by něco přitáhnout,“ uvažuje Jana, která moc nevěří, že je po prodělané nemoci vůči viru imunní a nemůže se v průběhu několika měsíců nakazit znovu.

Čtěte také

„Vycházím z toho, že když jsem byla teď ve středu na rentgenu, tak sestra byla celá v kombinéze. Lékařka stála se štítem a v roušce dva metry ode mě. Mně okamžitě dali respirátor a rukavice.“

Rýmička? Nebuďte hloupí!

Po kontrole Jana okamžitě odjela domů, všechno vyprala, vydezinfikovala. „Snažíme se dělat maximum, abychom nedali tomu hajzlíkovi prostor. Dodnes nevím, kde jsem k tomu přišla. Hygiena tenkrát nevytrasovala vůbec nic,“ konstatuje.

Jana Škramlíková jenom nevěřícně kroutí hlavou, když slyší lidi, kteří onemocnění stále zlehčují. „Spousta lidí si pořád myslí, že je to rýmička. Poslouchají hloupé rádoby celebrity, a dokonce jim i věří. Přitom jde o jejich rodiče, babičky, dědečky. To jsme opravdu tak hloupý národ?“

autoři: Ľubomír Smatana , prh
Spustit audio

Související