Preventivní výchova divadlem proti drogám a závislostem

Miriam Pešková: Já jsem zjistila podle statistik a různých průzkumů, ta prevence je jediný možný způsob. Prevence, má-li být účinná, tak musí předcházet takové dva roky před prvním kontaktem s tou drogou. Protože u nás v Čechách bylo zjištěno, že první kontakt třeba s alkoholem je u dětí v devíti letech, tak jsem si řekla tak dva roky zpátky, je sedm let a to znamená první, druhá třída a na tuto kategorii jsem se zaměřila. Dělala jsem to způsobem komedie, protože si myslím, že s tím humorem jde všechno lépe a právě s vtipem a odlehčením, že se dají říci velice vážné věci. Ty děti to úžasně berou, ony nám posílají obrázky, dopisy, i učitelky. Mám z toho hroznou radost.

Vy říkáte, že vlastně hrajete pro děti do deseti let. To jsou velmi malé děti. Pro ně se musí specificky tvořit, aby to pochopily.

Miriam Pešková: Rozdělala jsem to tak, že jsem řekla: žádné marihuany a hašiš jim tady představovat nebudu, začneme u těch legálních drog. U těch, které společnost toleruje a jsou to vlastně také drogy. Protože dítě, když je malé a rozbije si koleno, tak mu babička dá do pusy lízátko, a ono zjistí, že touž tak nebolí. Už je to první berlička, už je to něco, co tomu podvědomí řekne: existuje tady možnost jak si ulevit. A to začíná tím cukrem. Pak je to tabák, alkohol, prášky. Maminku bolí hlava, tak si vezme prášek. Z toho jsme vycházeli, že jsou takové můstky, které nám pomáhají překonat určité stavy úzkosti, strachu, bolesti a to může časem přerůst v něco vážnějšího.

Jak potom těm dětem znázorníte, nebo představíte lidské tělo?

Miriam Pešková: My jsme to pojali v takovém středověkém duchu, že jsme takoví středověcí šašci a hra je vlastně personifikací lidského těla. A jak se tam otevírají padací mosty, dvířka a vystupují postavy ztělesňující ledviny, srdce, žíla jak se do ní pumpuje krev, to všechno jsou živé postavičky, ty děcka pochopí, že to srdce když je tam ten pumpař, tak že stále dělá a když mu to potom něco znemožní, tak on se unaví a může prasknout. A já se ještě řídím jedním a nevím kdo to řekl, je to v podstatě vystiženo jak funguje dětská mysl: Řekni mi a já zapomenu, ukaž mi a já si budu pamatovat.