PŘEHLED: Jak se kouří ve světě? Od úplného zákazu přes výjimky až k obcházení zákona
Zákaz kouření na všech uzavřených veřejných místech jako první v Evropě zavedlo už v roce 2004 Irsko. Následovaly Norsko, Makedonie nebo Skotsko. Od té doby se zákazy rozšířily a na starém kontinentu prakticky neexistuje země, která by kouření neomezovala.
Kouření v restauracích je zakázané ve většině zemí západní a severní Evropy, ale třeba i v Rusku a Turecku.
Třeba Španělé si v restauraci nezapálí už šest let. Podle průzkumů se zákaz pozitivně odrazil na zdraví pasivních kuřáků, snížil se počet předčasně narozených dětí i dětí s astmatem.
Bavoři se kouření v restauracích dobrovolně vzdali v referendu, zapálit si tak nesmí ani návštěvníci Oktoberfestu. Úplný zákaz platí v Řecku, i když se tam prakticky nedodržuje, jak tvrdí majitelka jednoho z tamních barů paní Margarita.
„Ze začátku lidé chodili kouřit ven. Popelníky uvnitř nebyly a hostů pomalu ubývalo. Pak se začalo zase kouřit uvnitř. S jedním rozdílem - místo do popelníků začali hosté cigarety odklepávat do svíček na stole.”
Výjimky pro malé podniky nebo veřejné akce
V řadě zemí je sice kouření v restauracích a barech zakázané, ale platí různé výjimky. Často se může kouřit v menších podnicích, to platí v Dánsku, Chorvatsku nebo v Rakousku.
U našich jižních sousedů ale už i malé bary takříkajíc stříhají metr. Úplný zákaz tam začne platit příští rok na jaře. V Norsku je kouření povolené na předem nahlášených akcích, proto tam často pořádají různá veřejná čtení a koncerty.
Někde naopak na zákazu kouření nekompromisně trvají. Příkladem je město South Bend v americké Indianě. Před necelými sto lety tam za kouření odsoudili jednu opici. Musela zaplatit pokutu 25 dolarů. Dodnes je tam proto zakázané opice ke kouření nutit.
Mimochodem kouřícího šimpanze měli taky v severokorejské zoo. Samice Azalea spotřebovala celou krabičku denně.
