Předseda advokátní komory Vladimír Jirousek

Vladimír Jirousek: Samozřejmě, že vím, kdo to je Martin magor Jirous. Koupil jsem si jeho krásnou knihu poezie, takže ...

Opravdu? Advokáti čtou básně?

Vladimír Jirousek: Samozřejmě, advokáti dokonce i píšou básně.

Z internetu jsem se dozvěděla, že jste vystudoval práva na Karlově universitě v Praze. Absolvoval jste v roce 1974. To nebyla zrovna růžová doba - rozbíhala se normalizace. Jak vzpomínáte na svá studia?

Vladimír Jirousek: Rozporuplně, protože jsem je neabsolvoval asi jako vzorný student v tom směru, že bych se účastnil všech přednášek a všech seminářů...

Chodil jste za školu?

Vladimír Jirousek: Hodně jsem sportoval, takže díky tomu, že jsem sportoval, tak jsem měl taky individuální studijní plán, ale ze školy jsem odešel s posudkem velmi špatným, takže jsem měl velký problém po nástupu do advokacie se v ní udržet. Měl jsem ale velké štěstí na školitele, doktora Skalníka, díky jemu jsem tu pozici v advokacii ustál.

Řekněme našim posluchačům, jak to vůbec je. Člověk vystuduje práva a když se chce stát advokátem, co pro to musí udělat?

Vladimír Jirousek: V první řadě musí nalézt někoho, kdo ho zaměstná jako koncipienta, když dostuduje právnickou fakultu...

Takže někoho v advokátní kanceláři.

Vladimír Jirousek: Někoho v advokátní kanceláři. Jestliže ten někdo ho přijme jakožto zaměstnavatel svého zaměstnance na základě pracovní smlouvy, tak my zapíšeme dotyčného, pokud splňuje náležitosti, jako advokátního koncipienta, no a začne mu tříletá koncipientská praxe, během níž tedy jednak nabývá praktické zkušenost, jednak právě zásluhou komory se vzdělává, je vychováván dle stavovského předpisu. To vzdělávání je povinné a finalizuje advokátní zkouškou, která já osobně považuju za jednu z nejtěžších.

Stává se, že takový uchazeč, tříletý koncipient, tu advokátní zkoušku neudělá?

Vladimír Jirousek: 25 procent uchazečů tuto zkoušku neudělá. Má právo samozřejmě opakování a ne všichni jsou úspěšní a někteří i odejdou.

A ještě kdybyste nám laskavě řekl, čím se takový koncipient zabývá? To je takový jakoby lepší písař?

Vladimír Jirousek: Hodně záleží, do které kanceláře se dostane, k jakému školiteli se dostane. Samozřejmě je to odvislé také od regionu. Ale to gró by měl absolvovat všude, měl by si osahat tu praxi trestněprávní, občanskoprávní, rodinnou, opatrovnickou...

Jak už tady bylo řečeno, předsedáte České advokátní komoře. Vaše funkce je čestná, což znamená, že ji vykonáváte, pane doktore, bezplatně. Proč jste ji přijal?

Vladimír Jirousek: No na to se mě ptá moje manželka velmi často, proč jsem ji přijal, zejména za situace, kdy mám ten obří tedy handicap, že tuto funkci se sídlem na Národní třídě vykonávám z Ostravy takzvaně. Můj předchůdce doktor Skalník a můj školitel, který taky byl po roce 90 jeden rok předsedou České advokátní komory, tak mě upozorňoval, že to prostě z té Ostravy nejde. Jde to, ale stojí to hodně námahy, hodně úsilí, hodně času.

Létáte, jezdíte?

Vladimír Jirousek: Létám i jezdím, podle toho, jak to vychází. Mnohdy jsem v Praze dvakrát týdně. Hodně jsem jezdil autem, v současné době dávám přednost letadlu, protože doprava autem po dálnici D1 je velmi nebezpečná z pohledu dostavit se někam včas.

Advokátní komora, jak už jste řekl, sídlí na Národní třídě v Praze a totiž v Kaňkově paláci. Tenhle rekonstruovaný barokní dům se jmenuje podle významného pražského právníka, který vykonával advokacii kolem zlomového roku 1848. Byl děkanem právnické fakulty a mimo jiné právním poradce Ludwiga van Beethovena. Jmenoval se Johan Nepomuk Kaňka. Po jeho smrti paní Kaňková, vdova, palác odkázala advokacii. A tak mě napadá, pane předsedo, co odkazují významní a zámožní právníci advokacii dnes?

Vladimír Jirousek: No tak Jan Nepomuk Kaňka hlavně odkazuje advokacii, že advokát má být člověk renesanční a má umět spoustu věcí a být příkladem jak svou odborností, tak svým osobním životem. On mimo jiné vykonával advokacii celých 69 let. A kromě toho, že byl děkanem, tak byl i jeden rok rektorem.

Vy jste mi velmi obratně utekl od té mé otázky, a totiž co dnes odkazují právníci, kteří nejsou zrovna žádní chudáci, české advokacii?

Vladimír Jirousek: Víte, té otázce se dá rozumět z mnoha zorných úhlů. Co to jsou advokáti, kteří jsou movití nebo bohatí nebo co máte na mysli?

No, jsou zámožní, že? Někteří z nich docela jistě.

Vladimír Jirousek: Podívejte se, samozřejmě advokacie jako každý jiný stav má určitý rozvoj, určitou dynamiku a taky i tam se otvírají ty nůžky. Ale já bych řekl, že v advokacii, kde skutečně to jméno docílí ten advokát jenom určitými výsledky v té které odbornosti, ať už je to na poli práva komerčního, občanského, trestního, tak samozřejmě tu elitu, která víceméně taky je vázána na velmi elitní klientelu, tvoří obvykle skutečně ti nejlepší, ti nejschopnější, ti nejvzdělanější. Právě takoví advokáti, kteří jsou tou elitou, tak jsou taky například mou velkou oporou v mnoha věcech, ať už je to vyjadřování k legislativním procesům nebo ať už je to zastupování na nejrůznějších forech, v parlamentu, na mezinárodní platformě, a tito lidé jsou si vědomi svého postavení a to, co dělají, dělají z 99 procent skutečně zadarmo a ve prospěch stavu.

Prosím vás?

Vladimír Jirousek: Takoví jsme my advokáti. V tomhle směru si myslím, že by mnozí byli překvapeni. Vy jste před tím taky zmínila, že já vykonávám čestnou funkci. Já bych spíš řek, že to je funkce, na kterou člověk i svým vlastním výdělkem doplácí. Ale jestliže ten stav mě něco přinesl, tak já si myslím, že v určitou chvíli prostě nazrála doba, kdy bylo na čase to tomu stavu zase vrátit.

Ten výdělek získáváte v Ostravě, kde jste zaměstnán v jedné docela velké advokátní kanceláři. Ostrava, to je vaše volba nebo snad dokonce vaše rodiště?

Vladimír Jirousek: Moje rodiště to není, mé rodiště je Brno. Můj otec v té době byl ředitelem brněnské operety. Proto jsem se narodil v Brně v 51. roce. A protože jsme byli rodina herecká, tak jsme hodně putovali. Moje maminka byla z Ostravy, takže jsme tam zakotvili a já se cítím Ostravák se vším všudy. Jsem tam od roku 1956. Dneska bych neměnil.

Co máte v Ostravě nejradši, když vynecháte svou rodinu se čtyřmi dětmi?

Vladimír Jirousek: Přátele, atmosféra, na kterou jsem si zvykl, zázemí, kterému rozumím.

Letošek je rok mnoha kulatých výročí a příští týden česká advokacie oslaví 15 let svobodné existence. Ta se počítá od přijetí zákona o svobodné advokacii. Jak budete slavit?

Vladimír Jirousek: Budeme slavit pracovně i bujně. Budeme slavit v rámci celého týdne od 16. do 20. května, budeme slavit jednak připomínkou historických konsekvencí a každý večer bude zakončen rautem v Domě piva U medvídků. Pátek bude vydělen slavnostnímu semináři, kterého se zúčastní doktor Rychetský, doktor Motejl, doktor Čermák, doktor Balík a jiní, kteří budou přednášet na nejrůznější témata, spojená s advokacií a s historií advokacie a s advokátním stavem.

Je co slavit?

Vladimír Jirousek: Samozřejmě, že je co slavit. Myslím si, že se nám podařilo od roku 90 významným způsobem konsolidovat advokacii. Nebylo to jednoduché. V roce 90 nás bylo 600 na území celé Československé republiky tenkrát. Dnes na území České republiky je nás cirka 7.350 výkonných advokátů, 2,5 tisíc téměř koncipientů. Dneska jdeme novým směrem, směrem zajišťování taky servisu pro advokáty, protože doposud jsme spíš realizovali ty úřednické funkce na poli našeho poslání veřejné správy.

Před chvilkou vámi zmíněný doktor Otakar Motejl svého času věhlasný advokát a nyní český ochránce veřejných práv, nebo-li ombudsman, říká, možná žertem, že právní stát je ten, kde se daří dobře právníkům. Jak to vidíte vy, pane předsedo?

Vladimír Jirousek: No já to vidím úplně stejně a budiž tomu tak i nadále a kéž by tomu tak bylo. Myslím si, že ještě k tomu kousek chybí, ale přeju si, aby ten stav byl nastolen co nejdříve.

Členství v komoře je zřejmě pro advokáty povinné?

Vladimír Jirousek: Je určitě povinné, je tomu tak ve všech zemích Evropské unie, vyjma snad Anglie, co vím.

Jaké vlastnosti by měl mít podle vás správný a dobrý advokát?

Vladimír Jirousek: V každém případě by měl vstřebat etiku výkonu advokátní činnosti, proto je velice důležité, aby advokát prošel koncipientskou dobou, kdy by vlastně měl tu etiku, řekl bych, přirozeným způsobem nasát.

Buďte, prosím, konkrétní. Když mluvíte o etice, tak co máte na mysli?

Vladimír Jirousek: Mám na mysli v podstatě veškerá etická pravidla, která zakotvuje etický kodex, jenž je relevantní tedy etickému kodexu CCBE, to je nadnárodní Společnosti advokátních komor zemí Evropské unie. To znamená etická pravidla pro chování mezi advokáty, pro chování mezi advokátem a klientem, pro způsob účtování a pro jednání před soudem. Těch pravidel je samozřejmě mnoho.

A kdo bdí nad tím, aby se dodržovala?

Vladimír Jirousek: Je to komora, samozřejmě v prvé řadě kontrolní orgán. Tím je kontrolní rada...

A promiňte, oni členové té rady chodí na nějaké náslechy k soudům?

Vladimír Jirousek: Na náslechy k soudům nechodí, ale myslím si, že těch zhruba 80 členů kontrolní rady, jsou to velmi erudovaní lidé, kteří rozumí té problematice a kteří velmi citlivě a velmi přísně posuzují chování advokátů, jež je nastoleno určitou stížností.

Leckoho možná překvapí, že advokát musí stejně jako kněz nebo lékař dodržovat profesní tajemství. Platí to zásadně? I kdyby se to mělo týkat třeba tak fatální záležitosti, jako je terorismus?

Vladimír Jirousek: No tak v této oblasti samozřejmě došlo k velmi významnému zásahu na základě druhé směrnice Evropské unie a tím pádem novely zákona o legalizaci finančních prostředků. My tomu říkáme zákon o praní špinavých peněz. Došlo skutečně k ataku vůči povinnosti mlčenlivosti. Názory jsou na to různé. My si uvědomujeme, že dnešní svět je prostě jiný než ten včerejší, že ta nebezpečí, která jsou determinována tou globalizací, tady prostě jsou. Nicméně vycházíme zásadně a primárně z toho, že povinnost mlčenlivosti zakládá vztah důvěry mezi klientem a advokátem. Ten je zcela základní a zásadní a jde o tradiční princip výkonu advokacie a prostě povinnost mlčenlivosti my musíme v rámci možného bránit co nejvíc. Dneska jsme osobami povinnými, co se týče oznamovací povinnosti v případech, které jste naznačila. To vnímáme, avšak máme problém s tím, že kontrola je podřazena pod zákon o státní kontrole za situace, kdy v rámci samosprávného subjektu my máme svůj vlastní kontrolní orgán. Myslíme si, že to je trošku necitlivý zásah do samosprávnosti a v tomto směru očekáváme nápravu a o tom taky jednáme s příslušnými správními orgány, na základě právě třetí směrnice Evropské unie, která je připravována.

V jednom rozhovoru jste nedávno řekl, pane doktore, že rozumný advokát si vždycky najde cestu, jak pomoci nemajetnému klientovi. Jak to víte?

Vladimír Jirousek: Vím to, protože to sám dělám. Vím to, protože to dělá řada mých kolegů a mimo jiné jde o důsledek toho, že pořád problematika bezplatné právní pomoci není komplexně upravena zákonem, ačkoliv advokacie zhruba od roku 98 ho velmi prosazuje. Zatím bohužel jsme skončili pouze u úpravy bezplatné právní pomoci v rámci přeshraniční právní pomoci a to je málo. Ta bezplatná právní pomoc je roztříštěna, počínaje listinou základních práv a svobod přes, já nevím, úmluvu o lidských právech, občanských soudní řád, trestní řád, soudní správní řád, zákon o advokacii. Je to roztříštěná úprava...

Počkejte, tak já tomu nerozumím. Čili když je chudý člověk v nouzi a potřebuje advokáta, tak?

Vladimír Jirousek: Musí si nějakého advokáta nalézt a buď nalezne advokáta, který v sobě má nasáty ty etické a sociální pravidla, a ten si dycky umí tu cestu nalézt, i když nám ten předpis chybí. A nebo se dotyčný obrátí, když nenalezne advokáta, na komoru, my mu advokáta určíme a pokud splňuje předpoklady pro bezplatnou právní pomoc, tak se podle toho zachováme a podmínky v tom určení advokáta sdělíme tomu advokátovi, za kterých má poskytnout právní pomoc. Problém je v tom, že pokud už dotyčný je účastníkem nějakého soudního řízení a soud má za to, že tedy by měl nárok na bezplatnou právní pomoc a že by měl mít advokáta, tak by měl dle občanského soudního řádu ustanovit advokáta, jehož náklady potom samozřejmě nese stát. Ale v praxi se setkáváme trošku s obcházením tohoto pravidla a dotyčným je porazeno, ať prostě se obrátí na Advokátní komoru a ona že jim advokáta určí.

A kdo ho potom platí?

Vladimír Jirousek: Když je určen, tak je ustanoven, nikoliv určen, ustanovení a určení jsou dvě věci. A pokud je ustanoven, tak samozřejmě za situace jedině, že splňuje podmínky pro osvobození od soudních poplatků a záloh a za těch okolností má nárok na bezplatnou právní pomoc, a tu hradí stát. Ale my si myslíme, že prvořadě samozřejmě povinností státu je zajišťovat bezplatnou právní pomoc. To je povinnost státu, kterou samozřejmě může delegovat v určitém rozsahu, samozřejmě předpokládáme na komoru, ale chtělo by to celistvou a komplexní úpravu, protože dneska, jak říkám, je roztříštěná a my třeba prostřednictvím regionálních zmocněnců poskytujeme bezplatní právní porady v rámci určitých dní úředních a tak dále, střídají se tam advokáti a to všechno komora zajišťuje bez toho, že by jí to bylo někým nebo něčím přikázáno.

A když se ten člověk tedy obrátí na komoru, tak to všechno hradí komora?

Vladimír Jirousek: Ne, ne, ne, ne, ne...

Protože já tomu vůbec nerozumím.

Vladimír Jirousek: No, ona je to docela složitá problematika. Když se obrátí na komoru s tím, že nemůže naleznout pro právní zastupování advokáta, tak komora mu advokáta určí. A za situace, kdy ten člověk...

A určí, počkejte, ten člověk je skutečně nemajetný a kdo tedy toho advokáta zaplatí?

Vladimír Jirousek: No, nikdo ho nezaplatí. Ten advokát poskytuje bezplatnou právní pomoc s tím, že komora na základě příslušného stavovského předpisu mu hradí jenom absolutně minimální náhradu za náklady vynaložené s tímto zastupováním.

Ovšem to kdybych já byla advokátem, tak jsem ochotná takovou službu poskytnout jenom jednou za čas.

Vladimír Jirousek: No taky s tím máme problémy, paní Klusáková, a velmi časté a právě proto velmi záleží na tom, aby každý člen toho stavu si byl vědom toho, že určení advokáta odmítnout nemůže, jenom z důvodů, které dovoluje zákon nebo stavovské předpisy naše vnitřní, s tím, že se snažíme, aby určování advokátů bylo velmi, velmi široce rozvrstveno na náš velmi široký stav. Zaplaťpánbůh v tomhle to je dobře, že nás je teda přes 7 tisíc výkonných advokátů. Pravda je, že třeba advokáti, kteří jsou v regionu, kde je třeba věznice a kde se určuje častěji, tak už s ohledem na dostupnost a tak dále, tak ti jsou určováni častěji. Ale řekl bych, že advokáti to nesou statečně.

A otázka na závěr. Jak už tady padlo, máte 4 děti. Nejmladší chodí teprve do školy a ti starší, čím jsou?

Vladimír Jirousek: Ten nejstarší je koncipientem v advokátní kanceláři v Praze, ten druhý, ten studuje právnickou fakultu poté, co prošel světem a vystudoval od politologie ve Spojených státech až po námořní školu ve Velké Británii kde co. Třetí obhajuje diplomovou práci v Olomouci...

Na jaké fakultě?

Vladimír Jirousek: Na právnické fakultě.

To je překvapení.

Vladimír Jirousek: To je překvapení. A ta poslední maličká, tak ta ještě samozřejmě neví.

Naším hostem byl doktor Vladimír Jirousek, advokát a předseda České advokátní komory. Za rozhovor děkuje Jana Klusáková.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.