Před 75 lety českoslovenští vojáci posílili obranu Tobrúku. „Všechny spojovala odvaha a nadšení,“ vyzdvihuje historik

Pokud nepočítáme letce, ale pozemní vojska, tak účast v Tobrúku bylo první významné vystoupení československých vojáků za druhé světové války. „S letci je spojovalo stejné nadšení, odvaha, nepřítel a výchova, měli vzor v Masarykových legiích, byli vychovaní v Sokole a Junáku. Ať už letec, nebo pěšák, tak měli hodně společného, a proto výsledky boje byly kvalitní,“ vysvětluje v rozhovoru s moderátorkou Patricií Strouhalovou.

Obklíčenou pevnost Tobrúk od dubna 1941 bránili australští a polští vojáci, a v noci před 75 lety je posílila hlavní část československého praporu. Už 12. října ale na místo přicestoval na torpédoborcích ubytovací oddíl, který se skládal z 6 důstojníků a 23 vojáků. „To byli první Čechoslováci, kteří stanuli na půdě obklíčeného Tobrúku,“ připomíná.

Pevnost bránila jedna australská divize, která po několika měsících potřebovala vystřídat, náhrada za ně byla brigáda Poláků, jejíž součástí se stal československý prapor. Byly tam ale také nové a čerstvé britské jednotky, Indové… JINDŘICH MAREK

Jediná cesta do obklíčené pevnosti byla po moři, v noci z egyptské Alexandrie odpluli na dvou torpédoborcích. Ačkoliv přes miny a ponorky docestovali v pořádku, přesto cesta byla divoká a většina vojáků měla mořskou nemoc.

Právě noční příjezd vojáků do Tobrúku podle něj zdařile ukázal film Tobruk. Režisér filmu Václav Marhoul v telefonickém vstupu do rozhovoru zdůrazňuje, že on sám nevěděl o událostech mnoho věcí. „Minulému režimu se podařilo historii úplně vygumovat,“ podotýká.

Jaromíra Marka na filmu zaujalo, jak režisér přistupoval k tématu – na jedné straně příběh lidských vztahů, na druhé straně historie československých vojáků. „Marhoul se do toho pustil s obrovským nasazením a na tom výsledku je to vidět,“ nešetří chválou.

Písečné bouře, blechy, miny, ale také exotika

Ve filmu pochopitelně nechybí postava podplukovníka Karla Klapálka. Jaký byl ve skutečnosti? Podle historka asi opravdu mrzutý a protivný, ale drtivá většina vojáků na něj vzpomíná jako na tvrdého člověka, který ale byl spravedlivý. „Měl své vojáky rád a celoživotně si udržel jejich přízeň a lásku,“ dodává.

A jak asi vypadal život vojáka v poušti? Přímo na frontě nebyl vůbec jednoduchý – vojáci čelili problémům s pitnou vodou, v pevnostech je sužovaly písečné blechy, všude byly miny a hrozila písečná bouře.

Jindřich Marek|foto: Prokop Havel

„Pak ale byla exotika, když se cvičili nebo měli dovolenou v Jeruzalémě nebo Egyptě. Z toho v dobrém slova smyslu vyplývaly určité výtržnosti, pak musel i Klapálek někdy zasahovat,“ uzavírá.

Audio záznam celého rozhovoru si můžete poslechnout kliknutím na odkaz přímo v tomto článku a také v iRadiu.