Poučení z neetického bourání petřínské vily? Vymezit památkářům, co a jak chránit, navrhuje Pospíšil

Máte aktuální informace, jak to vypadá s vilou na úpatí Petřína, kterou v tomto týdnu začala bourat stavební firma. Je jasné, jestli majitel všechny práce zastaví, nebo jestli naopak v té demolici bude pokračovat?

Já mám informace takové, že demolice byla díky veřejným protestům pozastavena, ale jsou to informace, které mohou být v pondělí třeba i nepravdivé. V tuto chvíli, pokud vím, by ty demoliční práce neměly pokračovat.

Ta vila byla postavena v roce 1912, nemá památkovou ochranu, za první republiky v ní bydlel blízký spolupracovník prezidentů Masaryka a Beneše. V současné době je majitelem firma s neprůhlednou vlastnickou strukturou, která chce podle sousedů dům přebudovat na objekt se čtyřnásobně velkou podlahovou plochou. Proti této přestavbě vznikla petice, kterou podepsalo přes 2600 lidí. Přesto v pondělí začala demolice garáží a dalších částí vily. Vy jste následně řekl, že ty bourací práce považujete za nepřijatelné. Co to znamená? Znamená to, že z vašeho pohledu jsou protiprávní?

Ono je to velmi složité, protože se dostáváme do roviny státní správy, na kterou my politici máme minimální vliv, a do roviny stavebního řízení. Tady přezkoumává magistrát v přenesené působnosti, ve státní správě, ta rozhodnutí úřadu Prahy 5, vydaná ve státní správě.

Čtěte také

iROZHLAS

Saunaři mají smůlu. Brno nechá zbourat potírnu u rekonstruované Arnoldovy vily

Podle mého názoru, dokud nebudou ty přezkumy dokončeny, tak je podle mě neetické – a to je ten apel na investora a obecně na development v Praze – dokud nebudou veškeré procesy právního charakteru dokončené, tak mi připadá nefér a neetické pokračovat v bourání, protože pokud se následně ukáže, že to stavební povolení vydané na Praze 5 bylo neplatné nebo nezákonné a bude zrušeno, což teoreticky může nastat, tak už to bude trochu pozdě, protože ten dům může být závratně poškozen. Proto ten můj apel na sociálních sítích: počkejme, až bude vše právně dořešeno. Buď se ukáže, že je to povolení špatné, nebo bude potvrzeno, a pak už můžeme jet pořadem práva. Je to takový apel na právní stát.

Je to složité, protože to rozhodnutí vydané na úřadě Prahy 5 je bohužel pravomocné. Úřad sám ani ostatní účastníci z různých důvodů nestihli podat včasné odvolání, proto jaksi ten investor nekoná v rozporu se zákonem.

My teď zkoumáme, zda to rozhodnutí stavebního úřadu Prahy 5 bylo všem řádně doručeno – a pak už je opravdu pravomocné a věc je bohužel z hlediska odvolání uzavřena – anebo zda tím, že bylo doručeno úřední deskou a ne přímo v obálkách účastníkům řízení, došlo k pochybení. To řeší státní správa, speciální odbor stavebního řádu na magistrátu, kde jsou právníci a ti v řádech dnů rozhodnou.

Čtěte také

„Úřad dostane stanovisko a nemůže s ním nic dělat.“ Novela stavební řízení prodlouží, kritizuje architekt Kasl

Já říkám: počkejte, než rozhodnou odborníci na úřadě na magistrátě, nebourejte, protože není jasné, jak to vyhodnotí.

Nastavit mantinely

Budete ve vedení hlavního města na tento příběh nějakým způsobem reagovat? Je z toho nějaké poučení?

Poučení je, že je nutné, aby městské části, které jsou účastníky stavebního řízení, to právo více uplatňovaly. A pak druhé, které souvisí s ministerstvem kultury: jestli má nebo nemá vzniknout nějaká metodika, která by měla vliv na to, jak památkáři rozhodují.

Vnímám tu památkářskou linii, kdy památkář může nějak rozhodnout, má nějaký svůj odborný názor a ta rozhodnutí potom často vyvolávají určitou polemiku. Jak to sleduji, začínám mít pocit, že ministerstvo jako vrcholný orgán státní správy i na úseku památkové péče by mělo vydat nějakou metodiku rozhodování, nějakým způsobem sjednocovat a uvádět typové příklady, jak se v některých kauzách má rozhodovat. Když to vztáhnu na své bývalé působení ministra spravedlnosti, na státní zastupitelství a jednotlivé kauzy, tak tam nejvyšší státní zástupce metodicky ovlivňuje, jak mají státní zástupci rozhodovat a kde jsou ty mantinely rozhodování. Tady mám pocit, že k tomu nedochází.

Čtěte také

Fotovoltaika na památkových stavbách? Výjimečně. Ochrana kulturního dědictví má přednost před energetickou krizí, míní šéfka NPÚ

My jsme chtěli – a v této zemi máme – že do stavebního řízení a do památkové péče politici nezasahují. Tady v Praze nehrozí, že by politik mohl ovlivnit, jestli památka je či není chráněna, dělají to úředníci, profesionálové, ale i oni jsou jenom lidé. Nějaké mantinely a doporučení v rámci rozhodování by zde asi měli mít. Chci se o to pobavit s ministerstvem kultury, zda o něčem takovém neuvažuje. Já bych to osobně doporučoval.

Jestli vás dobře chápu, tak to je záležitost státu, tedy ministerstva, nikoliv vás jako reprezentanta Prahy, byť jde o úředníky magistrátu?

Ale ve státní správě. Jako politik vůbec v zásadě nemám vědět, o čem oni rozhodují, a vůbec to nemůžu ovlivňovat, oni jsou na mě nezávislí. Na druhou stranu, my politici bychom měli obecně, ne v konkrétních kauzách, stanovovat na základě veřejného mínění, toho, kam se společnost posouvá, nějaké trendy a parametry toho, co a jak má být chráněno. To je vlastně rozhodnutí společnosti a my zastupujeme společnost.

Obecné parametry, co a jak chceme chránit, by měli stanovovat politici, ale konkrétní kauzy, aby to bylo nezávislé, bez klientelismu atd., mají rozhodovat úředníci, odborníci na odborech památkové péče.

Já se chci právě bavit o tom, jestli něco takového nemá vzniknout, protože tyto kauzy by minimálně měly být poučením, jestli ochrana této vily, stanovená pražským památkáři v tom kritizovaném a napadeném stavební povolení, byla dostatečná anebo nebyla. Když se to zruší, tak se k tomu bude muset ministerstvo vyjádřit. Uvidíme. Ale když se to nepodaří zrušit a zůstane to pravomocné rozhodnutí, tak už se to nikdy nedozvíme. Já si myslím, že by z toho mělo být minimálně toto poučení do budoucna.

Kdo podle Jiřího Pospíšila ve věci petřínské vily pochybil? A jak nahlíží na situaci kolem dalších z hlediska památkové péče diskutovaných pražských staveb: železničního mostu na Výtoni a projektu Masaryčka? Poslechněte si celý rozhovor vedený Tomášem Pancířem.