Poslední živý večer v Mazovském kulturním institutu patřil Bohumilu Hrabalovi a Agnieszce Holland

Divadla, kina a další kulturní instituce znovu tento týden zavřely nejen v největším polském vojvodství, v Mazovském. V Polsku totiž znovu začala platit přísnější protikoronavirová opatření. Poslední večer s živým publikem věnoval Mazovský kulturní institut Bohumilu Hrabalovi a českému umění. Zpravodaj Radiožurnálu v Polsku Martin Dorazín na místě hovořil s režisérkou Agnieszkou Holland – a nejen o Hrabalovi.

Známá polská herečka Karolina Gruszka s vervou čte slavný razítkovací úryvek z Hrabalových Ostře sledovaných vlaků a publikum se baví zřejmě stejně dobře jako před třiapadesáti lety.

Ve Varšavě se minuli, potkali se v hospodě

V tomto varšavském paláci se totiž v březnu 1968 konalo jediné autorské čtení Bohumila Hrabala v Polsku. Na závěr večera tu promítli Ostře sledované vlaky Jiřího Menzela. Hlavní host letošního Hrabalovského večera, režisérka Agnieszka Holland, v té době pobývala v Praze na studiích.

Když byl Hrabal ve Varšavě, já zrovna byla v Praze, takže jsem ho nepotkala. Viděla jsem ho jednou v životě, naživo, v hospodě. Už si nepamatuju, ve které. Byla jsem s někým, kdo ho znal, tak jsme si sedli ke stejnému stolu. Byla jsem šíleně nesmělá. Jakmile jsem začala číst v češtině, tak jsem četla jeho romány a povídky,“ vysvětluje.

Polská závist české civilnosti

Poláci mají Bohumila Hrabala rádi, protože je jim blízký, ale zároveň úplně jiný, říká režisérka Agnieszka Holland, jejíž film Šarlatán získal pět Českých lvů.

Čtěte také

„Myslím, že Poláci Čechům Hrabala a několik dalších autorů závidí. Jako se během Nové vlny záviděl Forman nebo Němec, nebo během druhé, nesmělejší české filmové vlny koncem devadesátých let Ondříček, Zelenka, Hřebejk... Prostě taková ta česká civilnost, citlivost, něha, humor, odstup. Něco, co je tak strašně provinční a zároveň tak univerzální. Myslím, že Poláci tohle závidí Čechům. A že to dokážou bez náboženství a romantických mindráků,“ přemítá Holland.

Trochu smutná koza ve mně

Máte ráda českou větu „je to ve mně jako v koze“, několikrát jste ji během dnešního večera zmínila. Co je teď ve vás jako koze po tom obrovském úspěchu: České lvy a nominace na Oscara?

Když byl tehdy Hrabal ve Varšavě, Agnieszka Holland pobývala v Praze. Tehdy se minuli, dnes na něj vzpomíná

„To je z Hrabalovy povídky, kterou použil Evald Schorm v Perličkách na dně a mně ta věta přilnula k paměti. Pokaždé se mi vybavuje, když se mě ptají, proč jsem zrovna to, co jsem a dosáhla jsem, čeho jsem dosáhla nebo odkud beru energii. Dnes je ta koza ve mně taková smutná a trošku spí, protože svět není příliš přitažlivý a nevíme, co nás čeká. Moje koze není tak čilá jako obvykle. Uvidíme, co bude,“ říká.

O svých konkrétních plánech ale teď režisérka mluvit nechce.

autoři: Martin Dorazín ,
Spustit audio

Související