Portrét lidské nedokonalosti. Tradiční japonské divadlo přináší do Čech nový přístup k humoru, říká japanolog Hýbl
Přes dvacet let se pohybuje ve světě tradičního japonského divadla. Japanolog, tlumočník a herec Ondřej Hýbl přináší divadlo kjógen do Čech. „Geniální, krátký portrét o lidské nedokonalosti,“ ilustruje divadelní frašku kjógen. Dvanáct let studoval a hrál kjógen v japonském Kjótu, dnes adaptuje texty do češtiny. „Je potřeba dát divákovi co největší prostor k tomu, aby se bavil ve své fantazii,“ komentuje přístup k uvedení tradičního japonského divadla kjógen do Čech.
Jel jste do Kjóta studovat tradiční kjógen, odnož divadla. Mohu to tak říct?
Čtěte také
Ano, to sedí. Je to vlastně komická mezihra vážného divadla nó. Nó trvá zhruba hodinu, her se tradičně hrálo pět. Pět hodin tragédií by nepřežil ani samuraj v hledišti, takže mezi nó byly vkládány krátké anekdoty, které měly diváka občerstvit a rozesmát.
Na kjógenu se líbí to, že od začátku víte, co se stane. Říkáte si „Není možné, že se to stane!“, a ono se to poté stane.
Je to v podstatě hra s publikem. Ad absurdum natahujete situaci, která na jevišti vzniká, a divák si užívá, že ví, kam pointa směřuje. Užívá si šílenost té situace, to komično, které tam je. Je to nový přístup k humoru, který může český divák právě díky kjógenu poznat.
Jak diváci v České republice reagují na kjógen?
Na zvukovou stránku věci i na vizuální aspekt si musí chviličku zvykat. Není to realistická řeč, ani příběh není realistický. Je potřeba ho vykreslit a dát divákovi co největší prostor k tomu, aby se bavil ve své fantazii. Inspirovali jsme se loutkovým divadlem. Říkali jsme si, že když může něco fungovat v loutkovém divadle, tak to můžeme použít i v kjógenu.
Jak žije učedník v začátcích u svého mistra? Co všechno vlastně musí dělat? Myslet si, že bude jenom hrát divadlo, je asi hodně naivní…
Čtěte také
Japonský učedník má po dobu osmi let jeden den v měsíci volno a pracuje od desíti hodin ráno do desíti hodin do večera. Stará se o kostýmy, řídí, když jeho učitel učí amatérské studenty, tak jim vaří čaj. Když má volné chvíle, učí se. Když má nějakou roli, kterou zvládne, tak ji pak může hrát, ale ze začátku se učí hlavně pracovat s kostýmy – oblékat ostatní herce a kostýmy skládat.
Práce s kostýmy je velice náročná, je to disciplína sama pro sebe. Není to jenom v kjógenu. Když se například patnáctiletá dívka rozhodne, že chce být gejšou, tak ji čeká totéž, akorát je doba studia tři roky.
Čtěte také
Jaká je podstata frašky kjógen?
Geniální, krátký portrét o lidské nedokonalosti. Kjógen vznikl před šesti staletími, když se na to ale divák dívá dnes, tak si říká „To není možné, jak jsme se jako lidé za těch šest století nikam neposunuli.“ Ať už to jsou vztahy mezi manželem a manželkou, podřízeným a nadřízeným, anebo situace, kde se pije alkohol…
Jak se Ondřej Hýbl dostal ke kjógenu? Jak zní kjógen v češtině, a jak v japonštině? Poslechněte si celý rozhovor!
Související
-
Dokonalé dny jsou příjemnou evropskou představou o japonské lehkosti života, popisuje kritik
Novinka neměckého režiséra Wima Wenderse Dokonalé dny je jeho návratem do formy. Poetický film získal ocenění za hlavní mužský herecký výkon na festivalu v Cannes.
-
Anifilm láká na japonské kultovní klasiky i animovaný film z odštěpků dřeva
V Liberci probíhá Mezinárodní festival animovaných filmů Anifilm. Na programu je třeba legendární Akira nebo master class s režisérem Kódžimou Jamamurou.
-
Působivý chrám v zeleni Byodo-In je živoucím otiskem japonské kultury na Havaji
Zelené dolině na havajském ostrově Oahu vévodí replika slavného kjótského chrámu Byodo-In, který je na desetijenové minci. Martina Pouchlá nahlédla do jeho zahrad.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
